Do seriálu o dobré teorii zařazuji článek, který v rámci našeho týmu připravujeme jako prestižní výstup v oblasti základního výzkumu v rámci rozpracování komplexní vize, která zahrnuje identifikování příčin současných problémů a cesty jejich řešení včetně návrhu komplexních reforem. Podrobnější úvod viz první díl:

Barevně (fialovou barvou) odlišuji své poznámky.

https://radimvalencik.pise.cz/6673-teorie-dneska-presah-ekonomicke-teorie-i-114.html

Dobrá teorie musí být srozumitelná. Snažíme se o to a uvítáme všechny podněty k prezentovanému textu.

Ekonomie produktivní spotřeby jako přesah hlavního proudu ekonomické teorie v hlavním směru – 6. část

(Pokračování)

Na základě výše uvedeného ekonomie produktivní spotřeby předpokládá, že lidé ve svém jednání usilují o takové využití současných příjmů, aby maximalizovali současnou hodnotu budoucího příjmu. Současný příjem přitom používají k nákupu statků, jejichž spotřeba prokazatelně nemá produktivní charakter, statků, jejichž spotřeba má alespoň potenciálně produktivní charakter a může sloužit jako zdroj budoucího příjmu, i k pořízení investičních prostředků (prostředků, jejichž primárním cílem je dosažení budoucího příjmu, přičemž samotná investice může i nemusí být zdrojem současných prožitků a přinášet tak současné užitky). Jinými slovy lidé podle teorie ekonomie produktivní spotřeby jednají při vytváření a provozování svých aktiv (svého majetkového portfolia), které se sestávají z fyzických i finančních aktiv, z lidského i nikoli-lidského kapitálu, tak, aby maximalizovali současnou hodnotu budoucího příjmu. Platí přitom výše uvedené, že schopností vztáhnout naše současné jednání k budoucímu výnosu disponují různí lidé různě. Předpokládat, že ji ale nedisponují vůbec, respektive, že lidé při svém rozhodování budoucí výnosy neberou do úvahy, respektive, že je berou do úvahy jen při rozhodování, zda spořit a jak investovat, však není realistické.

3.2. Dobové podmínky rozvoje ekonomie produktivní spotřeby

Stejně jako v případě klasické i neoklasická ekonomie je i vznik ekonomie produktivní spotřeby dobově podmíněn. Objektivní poptávka po ekonomii produktivní spotřeby vzniká v období, kdy:

- Procesy šíření inovačních vln a technologická vyspělost ekonomiky schopná realizovat inovace jsou na takovém stupni, že se nabízejí v podstatě neomezené možností pro využití akumulovaného lidského kapitálu jako výrobního faktoru, který nejvíce přispívá k ekonomickému růstu a současně určuje i jeho podobu.

- Vývoj institucionálního systému dospěl do etapy, kdy je stát schopen technicky, technologicky o organizačně podpořit praktickou realizaci kontraktů týkajících se lidského kapitálu  (HCC). Stát zejména pomáhá zabezpečit transfer části příjmů od těch, kteří v minulosti spotřebovali nějakou produktivní službu a díky této spotřebě se jim zvýšil současný příjem, osobám, které produktivní službu poskytly. Prakticky lze daný transfer uskutečnit při placení daní. Stát svými aktivitami rovněž může přispět, aby seti, kterým byla produktivní služba poskytnuta, nevyhýbali placení příslušného podílu apod.

- Na jedné straně dochází ke stále větší ekonomické nerovnosti a následně sociální segregaci (včetně vzniku vyloučených enkláv), projevem čehož je omezení rovnosti příležitostí pro uplatnění schopností v důsledku majetkových a příjmových bariér. Na druhé straně současné technologie, způsoby organizace práce apod. nabízejí možnost otevření cesty k ekonomice využívající plně investiční příležitosti v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, ke společnosti, ve které je svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech.

- Domácnosti mají dostatek zdrojů na řešení bezprostředních problémů, takže ušetřený čas mohou věnovat dlouhodobé strategii celoživotního rozvoje a uplatňování schopností svých členů jako základního a nejdůležitějšího zdroje budoucích příjmů. Jedná se přitom o strategii spojenou s posílením mezigenerační soudržnosti, strategii, která je založena na využívání produktivních služeb jako prostředku, jak rozvíjet, uchovat a uplatnit lidské schopnosti.

Sektor produktivních služeb (připomínáme, jedná se o služby, jejichž cílem je získání, uchování a uplatnění lidského a sociálního kapitálu osob, kterým je určitá služba, např. vzdělání, poskytnuta) se může stát rozhodujícím sektorem ekonomiky. Stejně jako se jím po průmyslové revoluci stal průmysl a obdobně jako se jím ve vyspělých zemích po druhé světové válce stal sektor těch služeb, které nejsou bezprostředně spojeny s je získáním, uchováním a uplatněním lidského a sociálního kapitálu. Produkce sektoru produktivních služeb může vést k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity práce zaměstnané v ostatních sektorech. Jinak řečeno, sektor produktivních služeb nabídne služby umožňující zvýšit produktivitu lidské činnosti. Bude v něm i těžiště inovací. Sektor může dále podstatným způsobem rozšířit spektrum lidských potřeb. Přitom půjde o potřeby, které jsou ve stále větší míře uspokojovány tímto produkcí vzdělanostní sektoru. Stále větší podíl budou hrát potřeby seberealizace, osobního rozvoje apod., k jejichž naplnění bude sektor produktivních služeb přispívat.

4. Shrnutí a diskuse

Skutečnost, že lidé ve svém jednání neusilují pouze o maximalizaci současného užitku, ale berou v úvahu i to, jak jejich současná spotřeba ovlivňuje jejich budoucí výnosy, je obecnou zákonitostí lidského jednání. V tomto ohledu ekonomie produktivní spotřeby logicky navazuje a překonává neoklasickou ekonomii. Zároveň souvisí s dalšími teoriemi usilující o přesah tohoto ekonomického přístupu. Ukažme nyní jak:

- Svým přístupem ekonomie produktivní spotřeby přebírá některé inspirace a poznatky behaviorální ekonomie, které poukazují na to, že lidská psychika se rodila v určitém prostředí, její fungování má určitou setrvačnost a existují výrazně odchylky faktického rozhodování jednotlivců a skupin jednotlivců od optimálního rozhodnutí. Ekonomie produktivní spotřeby si všímá takových jevů, jakými jsou například přenos prožitků z finálního uspokojení potřeby na prostředky, činnosti a podmínky (situace), kterými může k uspokojení potřeby dojít. Fenomén přenosu prožitků na jedné straně zvyšuje intenzitu motivací vedoucích k naplnění dlouhodobé strategie, zefektivňuje volbu, může však současně vést k několika typům selhání lidské psychiky. Prostředky, činnosti a situace se mohou stát cílem samy o sobě, mohou odvádět člověka od jeho dlouhodobých cílů a vést tak k nejrůznějším problémům lidského jednání.

- Ekonomie produktivní spotřeby zásadním způsobem přehodnocuje a přepracovává koncept ekonomie blahobytu tím, že hranici dosažitelného užitku, s kterou teorie blahobytu pracuje, nahrazuje hranicí dosažitelného budoucího příjmu (resp. současné hodnoty dosažitelného budoucího příjmu). Ekonomie produktivní spotřeby prostřednictvím hranice budoucího příjmu ukazuje, že za určitých podmínek může být dosaženo optima, kdy rovnost (interpretována jako rovnost možností využívat investiční příležitosti dle míry jejich výnosnosti) je současně paretoefektivní, resp. splňuje požadavek kolektivní racionality. Předpokladem zde uvedeného ovšem je zdokonalování kapitálového trhu, a to zejména v oblasti investování do rozvoje a uchování lidského kapitálu. Na základě toho ekonomie produktivní spotřeby navrhuje komplex reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro to, aby odvětví produktivních služeb mělo reálnou ekonomickou základnu pro svou expanzi jako dominantního odvětví.

- Ekonomie produktivní spotřeby navrhuje mechanismus přenesené ceny jako způsob, jak mohou subjekty, které nemají ani dostatek schopností ani dostatek prostředků své schopnosti rozvíjet. Podstata tohoto mechanismu spočívá v tom, že subjekt A (např. vysoká škola), který svými aktivitami rozvíjí, uchovává lidský kapitál a přispívá k uplatnění tohoto kapitálu subjektu B, získává od subjektu B část jeho příjmů (jež jsou důsledkem a projevem dané investice). Lze přitom stanovit minimální hranici, od které dochází ke splátce, dobu splácení a další parametry. Mechanismus přenesené ceny obecně interesuje poskytovatele statků souvisejících s rozvojem lidského a sociálního kapitálu (dále poskytovatel produktivních služeb) na úspěchu svých klientů – poskytovatelé jsou odměňováni, pouze pokud jejich klienti jsou úspěšní. Oblast kontraktů mezi poskytovatelem produktivních služeb (služeb, jejichž důsledkem je rozvoj, uchování a uplatněná lidského a sociálního kapitálu toho, komu je služba poskytnuta), zákazníkem poskytovatele a případně dalšími subjekty se nazývá human capital contract (Palacios Lleras 2007)[1]. Jednotlivé kontrakty spadající do kategorie HCC mohou být analyzována kooperativní teorií her, přičemž ekonomie produktivní spotřeby může přispět k rozvoji dané teorie.

- Ekonomie produktivní spotřeby využívá koncept Schumpeterovy teorie inovací k popisu změny související s konstituováním odvětví produktivních služeb jako dominantního ekonomického odvětví. Ekonomie produktivní spotřeby poukazuje na analogie, které má konstituování odvětví produktivních služeb s odvětvím průmyslu v době průmyslové revoluce. Dále ukazuje, že investice do lidského a sociálního kapitálu mohou být zdrojem neustálých inovací, a tak umožnit neomezený růst. V této souvislosti se ekonomie produktivní spotřeby vrací k reprodukčnímu pojetí ekonomiky, kdy spotřeba (včetně spotřeby jednotlivců a domácností investičního charakteru) je chápána jako jeden ze způsobů akumulace a uchování lidského kapitálu, který zpětně působí na ekonomiku, a to jako nejvíce dynamický výrobní faktor.

- Ekonomie produktivní spotřeby překonává některá omezení keynesiánského rozlišení spotřeby domácností a investic firem, ukazuje reálné trendy ve vývoji spotřeby a investování domácností jak ve směru produktivní spotřeby, tak ovšem i ve směru investování do společenské pozice, kdy řada subjektů používá prostředky k získání určitého postavení (pozice) a její obraně. S danou pozicí jsou spojeny nejrůznější výhody, kterými ostatní subjekty nedisponují, což vede k příjmové a majetkové nerovnosti. Ekonomie produktivní spotřeby dále poukazuje na rizika nadužívání efektu multiplikátoru ke stimulaci ekonomického růstu. Tato rizika spočívají např. v tom, že nedávají prostor pro mnohem plnější uplatnění lidského a sociálního kapitálu jako výrobního faktoru zvyšujícího intenzitu a převratnost inovací.

- Ekonomie produktivní spotřeby se inspiruje institucionální ekonomií a teorii veřejné volby v oblasti identifikování role státu při snižování transakčních nákladů a odstraňování dalších problémů u kontraktů typu přenesené ceny u a při omezování vlivu investování do společenské pozice. Ekonomie produktivní spotřeby dále ukazuje, že, pokud bude docházet díky sektoru produktivních služeb k rozvoji lidských schopností, tak tento rozvoj bude ovlivňovat strukturu formálních i neformálních institucí, povede k snadnějšímu rozvoji inklusivních politických a ekonomických institucí. Rovněž lze předpokládat alespoň částečné řešení některých problémů, na něž poukazuje veřejná volba (např. omezení byrokracie a zájmových skupin).

(Pokračování)