Do seriálu o dobré teorii zařazuji článek, který v rámci našeho týmu připravujeme jako prestižní výstup v oblasti základního výzkumu v rámci rozpracování komplexní vize, která zahrnuje identifikování příčin současných problémů a cesty jejich řešení včetně návrhu komplexních reforem. Podrobnější úvod viz první díl:

Barevně (fialovou barvou) odlišuji své poznámky.

https://radimvalencik.pise.cz/6673-teorie-dneska-presah-ekonomicke-teorie-i-114.html

Dobrá teorie musí být srozumitelná. Snažíme se o to a uvítáme všechny podněty k prezentovanému textu.

Ekonomie produktivní spotřeby jako přesah hlavního proudu ekonomické teorie v hlavním směru – 7. část

(Pokračování)

Na první pohled se může zdát, že zaměnění maximalizace užitku za maximalizaci současné hodnoty budoucích výnosů, respektive tvrzení, že užitek slouží jako prostředek rozhodování, a nikoliv jako cíl, jsou nepodstatnými změnami. Nahrazením maximalizace užitku maximalizací současné hodnoty budoucích výnosů je ale užitek jako subjektivní veličina, která leží v neekonomické sféře, nahrazen veličinou, která v ekonomické sféře leží. Změna role užitku z cílotvorné na rozhodovací dále zreálňuje popis našeho rozhodování. Pokud je něco pro člověka prospěšné jako prostředek jeho budoucích příjmů, dokáže to lidská psychika ocenit formou subjektivně prožívaných pozitivních prožitků, které naše rozhodování ovlivňují. Nepřipustíme-li, že řada spotřebovávaných statků má produktivní charakter, ovlivňuje náš budoucí výnos, že lidé (alespoň někteří) si tuto skutečnost uvědomují, bude ekonomická teorie popisovat jednání lidí odlišně, než jak toto jednání reálně probíhá. Navíc takto ekonomickou teorií představená volba bude mnohem méně "ekonomická" a mnohem méně realistická než volba, kterou lidé reálně uskutečňují. Neobstojí námitka, že ekonomická teorie nemůže zahrnout všechny aspekty lidského jednání. Aspekt budoucího výnosu ze současné spotřeby lze do jednání lidí snadno zakomponovat, aniž by se teorie stala složitou, respektive příliš komplexní.

Konstatujme ještě, že pokud ekonomická teorie nebude uvažovat, že spotřeba má produktivní charakter, potom bude přehlížet vliv reálné ekonomiky na vývoj prožitkového mechanismu. Na první pohled by se ekonomická teorie nemusela tímto vlivem zabývat, zdánlivě to není předmětem ekonomického zkoumání. Nicméně ekonomická teorie by si měla být vědoma nejen vlivu prožitkového mechanismu na ekonomické chování lidí, ale také vlivu ekonomické reality na vývoj prožitkového mechanismu, protože tímto vlivem je podstatně determinováno následné působení prožitkového mechanismu na ekonomické chování lidí. Jak výše ukazujeme, prožitkový mechanismus člověka způsobuje, že prožitky vznikající při bezprostředním uspokojení potřeby mají tendenci se přenášet na zprostředkující články (předměty, činnosti a situace, které podmiňují uspokojení potřeby). S tímto faktem standardní ekonomické přístupy neuvažují. Z tohoto pohledu je prožitkový mechanismus pružnější a "chytřejší", než jak je v ekonomické teorii prezentován.

Jako jedna z nejproblematičtějších oblastí ekonomie produktivní spotřeby se ukazuje rozlišení mezi investováním do rozvoje schopností (nabývání lidského kapitálu) a investování do společenské pozice (využití vlastního lidského kapitálu na úkor uplatnění lidského kapitálu druhým člověkem, které může přerůstat až do různých forem ekonomické a sociální segregace, působit proti vertikální mobilitě ve společnosti, resp. proti vytváření rovných podmínek pro společenský vzestup nezávislý na výchozích majetkových poměrech. Pokud interpretujeme investování do rozvoje schopností a do společenské pozice, můžeme ukázat řadu odlišností mezi oběma formami investování, současně však můžeme ukázat, že v mnoha případech jedna z forem tohoto investování přechází ve druhou a jsou obtížně rozlišitelné. Je to mj. i proto, že se jedná o velmi významný teoretický problém. Jako perspektivní cesta jeho řešení se nabízí využití aparátu teorie kooperativních her, konkrétně vícebodové rozšíření Nashova (S, d) vyjednávacího problému. Kooperativní úloha má přitom dvě interpretace:

- Buď uzavření kontraktu týkajícího se lidského kapitálu (HCC), který umožňuje jednomu subjektu využít své investiční příležitosti spojené s rozvojem či uchováním schopností s využitím prostředků druhého subjektu.

- Nebo zdokonalení institucionálního prostředí tak, aby takové kontrakty bylo možné uzavírat a tím byly plně využity investiční příležitosti spojené s rozvojem a uchování schopností jednotlivých subjektů.

Oproti tomu stojí možnost investování do společenské pozice. Pokud v  případě je podmnožina kooperativních zlepšení v rámci množiny S určena bodem nedohody d, pak alternativa pozičního investování může být vyjádřena bodem p. Od bodu d se odvíjejí kooperativní zlepšení, od bodu p nikoli. Tím získáváme základní koncept k rozlišení investování do rozvoje schopností a investování do společenské pozice (Valenčík et al. s. 51-78)[1]. Je základem řady netriviálních modelů nekooperativních i kooperativních her s relevantními interpretacemi. Těmi se zabýváme v dalších příspěvcích.

Závěr

Současný stupeň rozvoje vědy a techniky stále více umožňuje redukci času nutného k uspokojení základních životních potřeb, respektive snížení množství zdrojů na tyto potřeby. Takto uvolněné zdroje i zdroje, které bychom bez technologického pokroku nebyli schopni využívat, lze použít k rozvoji lidských schopností, k rozšiřování lidského a sociálního kapitálu. Významnou roli v procesu rozvoje, uchování a uplatnění tohoto kapitálu sehrává tzv. sektor produktivních služeb. Nabídku tohoto sektoru tvoří ti, kdo dané služby poskytují. Může jít o nejrůznější vzdělávací organizace, organizace působící ve zdravotnictví, lázeňství, rekreaci atd. Poptávku reprezentují zákazníci daného sektoru. Pokud díky službám, které jim sektor poskytne, mají jeho zákazníci vyšší příjem, respektive mohou déle realizovat příjem, vytváří se zde prostor pro to, aby odměna za poskytnuté služby byla hrazena formou podílu na příjmu, který zákazník díky službě získal. Ekonomická teorie zde hovoří o tzv. human capital contract, případně o přenesené ceně, kdy zákazník sektoru produktivních služeb poté, co díky poskytnutým službám dosáhl odpovídajícího příjmu, stanovené procento toho příjmu (který může být snížen o nějakou částku nutnou k zabezpečení základních potřeb) po stanovenou dobu platí přímo poskytovateli dané služby (např. vzdělávací instituci).

S rozvojem sektoru produktivních služeb souvisí i rozvoj části ekonomické teorie – tzv. ekonomie produktivní spotřeby. Ta poukazuje na některá omezení, kterými trpí soudobý mainstreamový směr ekonomické teorie – neoklasická ekonomie. Její předpoklady, že lidé maximalizují užitek, přičemž tato maximalizace nemá vliv na další lidské chování (tzv. finalita užitku), respektive že problematika užitku není určena či nesouvisí s lidskými aktivitami (tzv. exogenita užitku), neodpovídají realitě. Realita je zde přesně opačná – lidské jednání nekončí uspokojením určité potřeby (tedy maximalizací užitku). Řada potřeb má produktivní charakter, jejich spotřebou lidé přispívají k získání i uchování svého budoucího příjmu. Užitek tedy není finální veličinou. Stejně tak není exogenní veličinou – vztahy i mechanismy, jejichž prostřednictvím je nějaký systém organizován, jsou důležitým faktorem tvorby lidských preferencí, a tedy i užitku.

ekonomie produktivní spotřeby zdůrazňuje, že velká část lidského jednání je vztažena k budoucnosti (více či méně vzdálené). Užitek pokládá za prostředek rozhodování. Lidé prostřednictvím užitků oceňují jednotlivé nejen potřeby, ale i předměty (prostředky), činnosti a situace, jejichž prostřednictvím jsou dané potřeby uspokojovány, výnosy, které ze současné spotřeby vyplynou v budoucnu. Jako realističtější popis lidského jednání předkládá ekonomie produktivní spotřeby teorii, podle které lidé ve svém jednání usilují o takové využití současných příjmů, aby maximalizovaly současnou hodnotu budoucího příjmu. Současný příjem přitom používají nákupu statků, jejichž spotřeba prokazatelně nemá produktivní charakter, statků, jejichž spotřeba má alespoň potenciálně produktivní charakter a může sloužit jako zdroj budoucího příjmu, i k pořízení investičních prostředků (prostředků, jejichž primárním cílem je dosažení budoucího příjmu). Ekonomie produktivní spotřeby si je vědoma faktu, že jednotliví lidé disponují schopností vztáhnout naše současné jednání k budoucímu výnosu různě. Obdobně jednotliví lidé mají odlišný časový horizont, ve kterém o maximalizaci usilují. Podcenění nebo přecenění daného horizontu, nezahrnutí budoucího výnosu k současnému jednání se potom projevuje v tzv. chybách lidského jednání, kterými se zabývá behaviorální ekonomie. S tou ekonomie produktivní spotřeby úzce souvisí. Obdobně souvisí i s dalšími směry ekonomické teorie, které také sice vycházejí z neoklasické ekonomie, snaží se ale o její přesah. Ekonomie produktivní spotřeby je oproti jiným přístupům usilujícím o rozvinutí ekonomie jako vědy relativně mladou a malou teorií. Lze se však domnívat, že její význam poroste, tak jak poroste význam produktivních služeb a s nimi spojených činností. Praxe si zde vyžádá rozvoj teorie, která dokáže reflektovat, co se aktuálně odehrává.

References

(V rámci dané série uveřejňuji v rozšířené podobě, ve verzi do připravované článku bude uveřejněno bez většiny autocitací)

BARDSLEY, N. et al. 2010. Experimental Economics. Rethinking the Rules. Princeton: Princeton University Press.

BECKER, G. 1993. Human Capital: a theoretical and empirical analysis with special reference to education. 3^rd edition. Chicago: The University of Chicago Press.

BECKER, G. 1997. Teorie preferencí. Praha: Grada.

O´BRIEN 2011. The Classical Economists Revisited. Princeton: Princeton University Press.

BUTLER, E. 2012. Public choice – a primer. London: Institute for Economic Affairs.

Canto, V.; Joines, D.; Laffer, A, 1982. Foundations of Supply-Side Economics – Theory and Evidence. New York: Academic Press.

DHAMI, S. 2017. The Foundations of Behavioral Economic Analysis. Oxford: Oxford University Press.

GROENEWEGEN, J.; SPITHOVEN, A.; VAN DEN BERG A, 2010. Institutional Economics: an Introduction. London: Palgrave Macmilian.

HARVEY, D. 2017. Marx, Capital, and the Madness of Economic Reason. Oxford: Oxford University Press.

HEISSLER, H.; Valenčík, R.; Wawrosz P. 2010. Mikroekonomie středně pokročilý kurs. Praha: Vysoká škola finanční a správní.

HENRY, J. F. 2012. The Making of Neoclassical Economics. London: Routledge.

HODGSON, Geoffrey M. (ed.) 2007. The Evolution of Economic Institutions: a Critical Reader. Cheltenham (UK): Edward Elgar.

Hunt, E. K.; Lautzenheiser, M. 2015. History of Economic Thought: A Critical Perspective. 3^rd edition. London: Routledge.

FRIEDMAN, M. 1957. A theory of the consumption function. Princeton: Princeton University Press.

JOHANSSON, P. 1991. Intro to Modern Welfare Economics. Cambridge (UK): Cambridge University Press.

LOOMES, G. 1999. Some lessons from past experiments and some challenges for the future. Economic Journal, 109(2):35-45.

MABSOUT, R. 2018. Late Neoclassical Economics. The Restoration of Theoretical Humanism in Contemporary Economic Theory. Erasmus Journal for Philosophy and Economics, 11(1):107-116.

MACFARLANE, A. 2011. Thomas Malthus and the Making of the Modern World. Seattle: Amazon Digital Service, L.L.C.

MORGAN, J. (ed.) 2015. What is neoclassical economics? Debating the origin, meaning and significance. London: Routledge.

NAPOLEONI, C. 1968. Ekonomické myšlení dvacátého století, Praha: Academia.

NEUMANN, J. 1945 – 1946. A Model of General Economic Equilibrium. The Review of Economic Studies, 13(1):1-9.

NEUMANN, J.; Morgernstern, O. 1953. Theory of Games and Economic Behavior, Princeton: Princeton university Press.

PALACIOS LLERAS, M. 2007. Investing in Human Capital: A Capital Markets Approach To Student Funding. Cambridge: Cambridge University Press.

RICARDO, D. 2010. On the Principles of Political Economy and Taxation. Carmel (Indiana, USA): Liberty Fund, Inc.

SCHUMPETER, J. A. 1981. Theory of economic development. London: Routlege.

SOJKA, Milan 2010. Dějiny ekonomických učení.Praha: Havlíček Brain Team.

SMITH, A. 2019. An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations. New York: BookRix.

SRAFFA, P. 1975. Production of Commodities by Means of Commodities: Prelude to a Critique of Economic Theory. Cambridge (UK): Cambridge University Press.

VALENČÍK, R. a kol. 2014. Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb. Praha: VŠFS.

VALENČÍK, R. a kol. 2017. Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem. Praha: VŠFS.

VALENČÍK, R. a kol. 2018. Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe.Praha: VŠFS.

Valenčík, R. et al. 2019. Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb. Praha, VŠFS.

VALENČÍK, R.; ČERVENKA, J. 2016. Analysis Tools of Connecting Investment Opportunities and Investment Means in the Area of Small and Medium-Sized Enterprises. European Research Studies Journal, 19(4):130-139.

VALENČÍK, R.; WAWROSZ, P. 2016. Limits Of Neoclassical Utility Theory And Some Possible Ways How To Overcome Them. Economy & Business Journal, 10(1):23-31.