V rámci seriálu o dobré teorii uveřejňuji na pokračování příspěvek doyena našeho týmu doc. Vladislava Pavláta, CSc., který se na začátku tohoto roku dožil 90 let. Je věnován jednomu ze zásadních předpokladů úspěšné orientace teorie na řešení praktických problémů – INTERDISCIPLINARITĚ. V příspěvku je kromě jiného i velmi přínosná reflexe dlouholetých zkušeností autora z teoretické a pedagogické práce. Některé části příspěvku doplňuji svými poznámkami.

O interdisciplinárním přístupu ve vědě a ve vysokoškolské výuce – 2. část

Vladislav Pavlát

1. 3. V čem může být interdisciplinární přístup užitečný

Užitečnost a účelnost interdisciplinární přístupu ve vědě i školství dnes obvykle není zpochybňována. Interdisciplinární přístup se v některých oborech stal uznávaným paradigmatem.

Domnívám se však, že interdisciplinární přístup může být nejúčelnějším a nejužitečnějším hlavně při výzkumu v příbuzných oborech dané oblasti vědy. Nemusí však být příliš užitečný ani účelný v heterogenních oborech.

Uznání významnosti holistické teorie, vzniklé v 30tých letech minulého století, trvalo po několik desetiletí, přestože problém "celku a části" byl ve filosofii znám již po mnoho staletí, dříve než se k němu moderní věda v jiném kontextu vrátila. V diskusích o této otázce s několika badateli různých oborů se autor tohoto článku přesvědčil, že i dnes může být otázka vztahu celku a jeho částí chápána a interpretována různě, podle toho, jak je zformulována. Spor o to, zda "celek" je více než každá z jeho částí, promítnutý např. do oblasti sociologie, politologie apod., v určitých kontextech může nabýt i nebezpečné podoby (což je ostatně známé již z historie, která popisuje neplodné středověké scholastické disputace).

K hlubšímu pochopení významu a užitečnosti interdisciplinárního výzkumu v humanitních vědách nesporně přispěla dynamika celkového rozvoje společnosti, podložená zejména významnými objevy v oblasti přírodních věd, techniky a technologie. Praktická aplikace těchto vědeckých, objevů se v ekonomicky vyspělých zemích promítla počínaje v posledních 25-30 letech v urychlení ekonomického rozvoje a růstu, což však záhy vyvolalo nové problémy, tentokrát již v globální, celosvětové dimenzi.

Význam šíření informací pomocí internetu lze přirovnat např. k významu vynálezu knihtisku ve středověku a s jeho praktickými dopady na společnost. Avšak dimenze globálních problémů je nesrovnatelně vyšší a obtížněji řešitelná v 21. století než kdykoliv předtím. Moderní teorie systémů, teorie informačních sítí a další vědecké objevy jsou již založeny na hlubším pochopení vzájemné spjatosti veškerého pozemského dění, což poměrně dlouho (zřejmě vlivem náboženských představ) nebylo obecně přijímáno. Pro zkoumání historie, teorie i praxe interdisciplinárního přístupu jsou dodnes relevantní poznatky z počátku 90 tých let (Klein, J. T., 1990)[1] i o deset let pozdější výsledky výzkumů J. Morana (Moran, J., 2002)[2]. Úplnější představu o interdisciplinárním a transdisciplinárním přístupu si lze vytvořit ze studií zařazených do příručky interdisciplinarity vydané universitou v britském Oxfordu, která obsahuje řadu zasvěcených statí o složité podobě obou výše zmíněných přístupů (Handbook of Interdisciplinarity, 2017)[3]. Přesně a správně vymezit pojmy jako interdisciplinarita, multimultidisciplinarita, transdisciplinarita a jejich vzájemné vztahy je pro výzkum velmi důležité. (Dlouhá, J., Moldán, B., 2007)[4]. Někteří autoři – zastánci monodisciplinarity - vyslovují pochybnosti o tom, zda je interdisciplinární výzkum ve společenských vědách vůbec možný (Loužek, 2004,2005)[5].

V české literatuře o interdisciplinaritě je v oboru ekonomie a mezinárodních vztahů známa polemika mezi autorem publikace o teorii veřejné volby v kontextu s rozšiřováním EU (s širším přesahem do obecnějších úvah o vztahu pozitivismu a realismu) a řadou dalších autorů v časopise Mezinárodní vztahy. (Loužek,2004; Loužek 2005; Zimmerman,2006; Schneider, 2005; aj.)[6].

Nerespektování uznávaných metodologických principů může vést k různým prohřeškům, např.:

- metafory vynalezené v jednom vědním oboru jsou použity na popis skutečností v oboru jiném;

- při použití metafor jsou zaměňovány jejich kontexty – metafory z fyziky jsou použity, jako by měly pouze význam, který jim přisuzuje běžný jazyk;

- vědecké teorie z jednoho vědeckého oboru jsou neoprávněně aplikovány na jiný obor;

- výsledky výzkumů speciálních věd jsou nezdůvodněně zevšeobecňovány na obecnou gnozeologii;

- autority jsou citovány a tyto citáty jsou uváděny do zcela odlišných kontextů, než ve kterých byly vyřčeny.

K tomu moje poznámka (RV):Výše uvedené považuji za nesmírně cenné. V uvedených příkladech je obsaženo kromě jiného I životní zkušenost autora, který vedl velké množství doktorských a dalších prací a který napsal velké množství nejrůznějších recenzních posudků, takže velmi dobře ví, o čem mluví.

V současné době se nedaří dospět k vyváženému řešení globálních problémů ohrožujících další vývoj lidstva: navrhovaná řešení dílčích akutních problémů (klimatické změny, volný obchod, migrace atd.) jsou vesměs navzájem natolik konfliktní a důvěra mezi hlavními aktéry je natolik narušena, že realizace společně dohodnutých řešení se v podstatě jen posunuje v čase, tj. Je odkládán se na pozdější dobu. Odklad do nekonečna (Ad infinitum) však by jistě nebyl únosný.  

K tomu moje poznámka (RV): I toto je velmi důležité – memento z pozice životních zkušeností.

V současné době universální, obecné přijímání a chápáni interdisciplinarity, resp. interdisciplinárního přístupu, sice neexistuje; existují však rozmanité schůdné dílčí, individuální přístupy, které mohou umožnit překonávat různé překážky (bariéry), které podlamují řešení globálních problémů.

Mezi tyto"bariéry" omezující možnosti aplikace interdisciplinárního přístupu v oblasti vědy a výzkumu (a v dalších oblastech) mj. patří:

(a) úskalí volby orientace vědeckého výzkumu;

(b) odlišná míra interdisciplinarity v různých oborech;

(c) obtížnost kvantitativního měření stupně interdisciplinarity včetně pochybnosti o vypovídací schopnosti existujících indexů interdisciplinarity.

V tomto výčtu nejsou zahrnuty jiné obecné překážky, ohrožující vědecký výzkum, jako např.:

- notorické nedostatečné investování do vědy a výzkumu,

- ideologické/náboženské překážky omezující výměnu informací, narušování možností vědeckého výzkumu pomocí ekonomických sankcí (zákazy dovozu/vývozu, zavádění cel), nebo pomocí personálních sankcí (např. odmítání vstupu nebo znesnadňování zaměstnávání vědců ze zahraničí,

- omezování diplomatických styků, vypovídání tzv. nežádoucích osob apod.),

- všeobecná nejistota ve vývoji mezinárodních vztahů spolu s omezením vzájemné důvěry v dodržování již přijatých závazků atd. Tyto problémy přesahují rámec tohoto článku a vyžadují hlubší rozbor.

(Pokračování)