Během několika mála uplynulých dnů jsem byl doslova zaplaven materiály na téma bohatství a chudoby. Většinou velmi kvalitními a s cennými myšlenkami. Upravuji je a postupně uveřejňuji. Uveřejním i další, které na toto výživné téma přijdou. Každého, kdo chce vstoupit do diskuse, však snažně prosím o to, aby si přečetl a promyslel následující:
https://radimvalencik.pise.cz/6868-teorie-dneska-proc-jsou-bohati-a-chudi-6-194.html
Teprve tam se totiž přemýšlivý čtenář dozví, v čem je V SOUČASNÉ DOBĚ půvab otázky, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí. Podobně jako v případě, kdy otázka, proč je ve dne světlo a v noci tma, se zdá nesmyslně primitivní až do doby, než si uvědomíme, že Vesmír může být nekonečný a může v něm být nekonečně mnoho hvězd.
Nejvíce ohlasů v rámci komentářů přímo na mém blogu vyvolal výše citovaný článek uveřejněný 24. května. Uvedu je se stručnými poznámkami. Zítra se dané problematice budu věnovat podrobněji.
Karel Mayer:
Posun, který provedl docent Valenčík přeformulováním původní otázky "Proč jsou bohatí a chudí?" v otázku "Proč nejsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti", nebude zřejmě filozofy ("co je to bohatství?", "chtějí nebo musí být všichni bohatí?") a myšlenkovými lenochy ("bohatý je ten, kdo okradl chudého!") chválen, ale pro ekonoma je konečně uchopitelný.
S tézí, že bohatství je funkcí využití investičních příležitostí, lze souhlasit a rovněž lze hledat (a nalézat) oblasti, v nichž by bylo možné výrazně zlepšit jak investiční příležitosti, tak jejich výnosnost.
Obávám se pouze, že zde (možná stejně jako u vesmíru) je abstrahováno od časového parametru. Vzhledem k průběhu lidského života a dlouhému času, který může uplynout od investiční příležitosti k jejímu využití/výnosu. Mohu dnes např. dát dítě (poblázněn právě probíhajícím mistrovstvím v hokeji a informacemi o příjmech hokejistů) do specializované sportovní školy s tím, že vytvořím potomkovi investiční příležitost, kterou využije za několik let jako profesionální hráč v NHL. A v době, kdy by měl efektivně investiční příležitost využít, se ukáže, že na to prostě nemá (fyzicky, mentálně) a investiční příležitost tak zmizí bez výnosu. Samozřejmě obdobný osud může potkat investiční příležitosti i na celospolečenské úrovni (povinné studium a státní zkouška z politické ekonomie socialismu na VŠE jako podmínka vysokoškolského diplomu byly kdysi významnou investiční příležitostí pro profesionální uplatnění celých generací ekonomů; již třicet let jde o mrtvou investiční příležitost).
Dotaženo to pak může dát odpověď i na otázku, proč bohatství Čechů je menší než bohatství Rakušanů, kterým Československo posílalo po druhé světové válce oblečení a potraviny, aby zabránilo tamní humanitární krizi. Zřejmě investiční příležitost "budování socialismu" nebyla dostatečně "výnosná".
Diskuse by měla směřovat (a zřejmě k ní i docent Valenčík směřuje) k hledání investičních příležitostí dnes s vysokými výnosy zítra.
K tomu ode mne:
Především však je na místě otázka, co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti bez ohledu, kdo je vlastníkem těchto příležitostí a kdo vlastníkem investičních prostředků. To je současná podoba problému přetrvávání rozdělení na bohaté a chudé.
Maxim První:
Pane Valenčíku, ve Vašich společných úvahách v souvislosti s bohatstvím se jako Marx určitě dostanete k dnes diskutabilní "nadhodnotě". Evokující otázku: A kam se rozptyluje a mizí ta nadhodnota jako to světlo v noci a zůstává tma -chudoba ?
V analogii s Vesmírem ... co se rozpíná? co kolabuje?
Prostředí materiálního bohatství produkuje duchovní chudobu, prostředí duchovního bohatství přehlíží materiální bohatství a ctí materiální chudobu .., další analogie s něčím ...
K tomu ode mne:
Doporučuji se na uvedenou problematiku podívat nejdříve schumpeterovským prizmatem: Vlastnictví kapitálu samo o sobě ještě nedává žádný NÁROK na přisvojení nadhodnoty. Oproti Marxovi, který viděl problém v různém organickém složení kapitálu, je skutečný problém ve schopnosti přicházet s inovacemi. Nárok na nadzisk má buď ten, kdo přijde s inovací jako DOČASNÝM MONOPOLEM (odměna za schopnost prosadit něco nového), nebo ten, kdo je vlastníkem TRVALÉHO MONOPOLU (zpravidla administrativního). Dějiny kapitalismu tak lze chápat jako střet dočasných a trvalých monopolů o míru přisvojovaného nadzisku.
(Říkám to záměrně hodně zjednodušeně.)
Současnost? Například boj Huawei (monopolu dočasného založeného na inovaci) s administrativou USA (trvalými monopoly založeným na propojení s administrativou USA).
Projev zahnívání toho co se dnes už kapitalismu podobá jen velmi vzdáleně. Má to blíže spíše ke společnosti založené na lénech a privilegiích jako ve vrcholném stádiu rozkladu feudální společnosti.
Josef Novák:
Líbí se mi, že se "myslitel tisícíletí" Karl Marx se svojí (T)teorií nadhodnoty, která je jen promyšleným rozvinutím zkušenosti generací a generací, že "bohatí jsou ti, kteří okradli a okrádají chudé", stal podle dnešních "spin-doktorů" a manipulátorů (zde nejen karelmayer) "myšlenkovým lenochem".
Aneb, jak praví přísloví: "Drzé čelo je víc než poplužní dvůr".
Opravdu si, pánové, myslíte, že tohle vám většina populace bude polykat i s navijákem navždy?
No tak jen si dál fanděte.
K tomu ode mne:
Marxe nikdo z myšlenkové lenosti nepodezírá. Pokud někdo schovává svou vlastní myšlenkovou lenost za Marxe, tak právě pro něj platí: "Drzé čelo je víc než poplužní dvůr". Marx by se v současné doby pustil do analýzy nových jevů, které podstatným způsobem předpověděl již ve svých Grundrissech. I takový revolucionář jako Pavel Pršala (jeho příspěvek je v diskusi uveřejněn 29. května) ukazuje, jak obtížné je řešit otázku rozdělení výnosů z inovace mezi aktéry (kdo s ní přišel, kdo ji realizoval, kdo na ni dal peníze), nemluvě o výnosech z blokování inovací.
Teorie musí sledovat vývoj dějin. Vzpomeňme si na Leninův boj proti relativizaci pravdy v Materialismu a empiriokriticismu, polemiku s Bogdanovem. KAŽDÁ teorie je dobově podmíněna, i ta Marxova (teorie oběhu, zde měl Lenin na mysli právě teorii nadhodnoty).
Mj. lpění na teorii hodnoty souvisí se snahou uhájit teorii nadhodnoty, která nabízí tak jednoduché a lákavé řešení: Vyvlastníme si kapitál a šábneme se o nadhodnotu, která z jeho titulu vzniká.
Jak prosté! A jak hloupé! Ze dvou důvodů:
- I kdyby se konstrukt nadhodnoty podařilo udržet, byla by otázka, do čeho jej investovat (do spotřeby, nabývání, a uchování lidského kapitálu, do fyzického kapitálu, do veřejných statků...?)
- I kdyby se podařilo znárodnit (mírumilovnou cestou, dobrovolně, postupně...) je zde fatální otázka realizace vlastnických vztahů, tj. "Hellerův problém", resp. Djilasův problém).
To, že levicové strany (mám na mysli i ty bývalé, jakou jsou evropské sociální demokracie) se nejsou schopny vymanit z historického stereotypu je příčinou jejich debaklu.
Problém, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí lze přeformulovat i takto: Proč nejsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti?
(Pokračování zítra konkretizací uvedené otázky a naznačením cesty odpovědi na ni)