K článku "Česká levice umírá? Tak ji dorazíme!", který jsem v reakci na O. Krejčího uveřejnil na pokračování 5. a 6. června, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6905-ceska-levice-umira-tak-ji-dorazime.html

https://radimvalencik.pise.cz/6906-ceska-levice-umira-tak-ji-dorazime-2-cast.html

jsem dostal několik ohlasů, z nichž vybírám následující dva nejobsáhlejší s důležitými pohledy a argumenty:

Maxim První:

Odpověď na směrování historického duchovního a materiálního vývoje člověka v přírodním prostředí Země je jednoduchá. Přírodnímu řádu dominuje symbióza, vzájemně výhodná spolupráce organismů, parazitismus některých organismů v přírodě má pouze "regulační charakter" a není schopen samostatné existence.

Člověk je současně symbiotikem-kolektivistou a parazitem -individualistou, jakou cestou se musí ubírat, aby přežil je tak zřejmé.

To následující je napsáno velice dobře ...

O. Krejčí "rozředěním" Marxe v roztoku namíchaném s Darwinem a Freudem (v tom není původní, s tím už přišla Frankfurtská škola) sleduje určitý záměr. Chce opřít o klasiky svou tezi zlého člověka podléhajícího ve svých motivacích živočišnému boji o přežití

Karel Mayer:

Asi docenta Valenčíka nepotěším, ale patřím k těm, kteří s názory Otakara Krejčího nemají prakticky žádný problém (možná proto, že nejsem teoretický akademik, ale člověk z praxe). O. Krejčí hovoří mým jazykem, jeho argumentaci rozumím. Myslím si, a ať se na mne docent Valenčík nezlobí, jeho (krejčího) definice socialismu "Nová definice socialismu musí nalézt globální spojení mezi nastupující umělou inteligencí a novým vztahem člověka k přírodě. Musí být vizí sdílené budoucnosti založené na stále se měnící spravedlivé rovnováze svobody a rovnosti, na důstojné práci a míru – a na následném pocitu spokojenosti členů společnosti" je pro mne uchopitelná. Dovedu si pod ní něco představit a jsem schopen k ní získat aktivní pozitivní vztah.

Naproti tomu definici docenta Valenčíka: "Jde o společnost, v níž svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech. Jde o společnost, v niž se svobodný rozvoj každého stává nejvýznamnějším faktorem ekonomického růstu" sice (možná) rozumím, ale jak ji uchopit mi není vůbec jasné. Ale znovu připomínám, nejsem teoretik. Problém je, že politika (a politický program) se nedělají pro úzkou skupinu intelektuálů (pokud nejde v lepším případě jen o dva, tři sympatizanty), ale pro početnou sociální skupinu, nebo dokonce třídu, a ta jí musí rozumět.

To, že levice, zejména sociálně demokratická (poměry v komunistické straně jsou pro mě naprosto nečitelné) nemá žádný moderní program, je celkem pochopitelné. V minulosti největší teoretičtí velikáni dávali svoje teorie dohromady často v těch nejhorších životních a sociálních poměrech (bída, vyhnanství, exil, někdy dokonce vězení), kdy měli dost času a dost "vnitřního hněvu". Chtít nějakou teorii od dnešních "myslitelů", kteří patří ke skupině mladých sociálních demokratů, kteří nikdy v životě nepracovali tak, jako jejich potenciální voliči, je naprosto nereálné. Jejich jediným zájmem je přežít do nejbližších voleb nebo stranického sjezdu a čím méně je rozptylují složité teoretické otázky, tím lépe. Oni přece musí řešit složité politické čachry-machry, hledat a nacházet kompromisy. Dnešní politika je o účelovém oportunismu, nikoliv o zásadách, pro jejichž prosazení jsem schopen trpět nebo dokonce riskovat svou politickou budoucnost.

Takže přestaňme snít o nějaké dokonalé teorii, o nějaké dokonalé společnosti, kdy si všichni nezištně pomáhají a tím dosahují ohromujícího ekonomického růstu a začněme se zabývat tím, co dnešní a zejména budoucí potenciální volič (možná, že úplný začátek by měl být právě u toho, kdo je tím "levicovým voličem") od své politické representace očekává nebo bude očekávat. Ale jasně, a srozumitelně.

K tomu ode mě (RV):

Nechci se vracet k tomu, co jsem již vícekrát napsal, proto se pokusím spíše o osvětu. Vybírám tři stručné citace z Marxova Kapitálu (z kapitoly 5. odstavce "Pracovní proces"), kde je poměrně výstižně popsáno, jak se chápe přírodně historický proces.

Celou kapitolu lze najít např. zde:

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1867/kapital/Kapital1.pdf

(s. 90 až 94, hned za ní následuje Marxův výklad nadhodnoty).

Prosím čtenáře, aby si pozorně tři krátké odstavce (dva od Marxe a jeden, který Marx cituje z Hegela) přečetl:

"Práce je především proces, probíhající mezi člověkem a přírodou, proces, v němž člověk svou vlastní činností zprostředkovává, reguluje a kontroluje výměnu látek mezi sebou a přírodou. Vystupuje proti přírodní látce samé jako přírodní síla. Aby si přivlastnil přírodní látku v určité formě vhodné pro svůj vlastní život, uvádí do pohybu přírodní síly, které patří k jeho tělu — paže i nohy, hlavu i prsty. Tím, že tímto pohybem působí na vnější přírodu a mění ji, mění zároveň svou vlastní přirozenost. Rozvíjí schopnosti, které v ní dřímají, a hru těchto sil podrobuje své vlastní moci."

"Pracovní prostředek je věc nebo komplex věcí, které dělník vsunuje mezi sebe a pracovní předmět a které mu slouží jako vodič jeho působení na tento předmět. Používá mechanických, fysikálních chemických vlastností věcí, aby jim dal v souhlase se svým účelem působit jako nástroji své moci."

""Rozum je stejně lstivý, jako mocný. Lest spočívá vůbec ve zprostředkující činnosti, která, nutíc předměty působit na sebe navzájem podle své povahy a vzájemně se opracovávat, aniž se do tohoto procesu bezprostředně vměšuje, přesto uskutečňuje jen svůj účel." (Hegel:"Encyklopädie". První díl. "Die Logik", Berlín 1840, str. 382.)"

Marx zde velmi přesně popisuje všeobecně zprostředkující charakter činnosti, kerá – nakolik si schopnost vykovávat ji v procesu přírodního vývoje osvojil rozvinutý organismus (ve vývojovém stádiu primáta), natolik se v ní začal rodit rozum, resp. přirozená inteligence. Všeobecně zprostředkující činnost a přirozená inteligence jsou nerozlučně spjaty. Zde (a jiným způsobem to ani nejde), se rodí inteligence jako taková, ta, která je spojena s představivostí, která umožnila vznik lidských prožitků včetně existenciálních spojených se vztahováním se k budoucímu, která umožňuje člověku přesah stávajícího poznání. Myslet komplexně, inovovat. Kdo tohle nepochopí, nedokáže si udělat představu o tom:

- Jak obrovský prostor existuje v oblasti rozvoje lidských schopností, jak malý zlomek potenciálu dřímajícího v člověku využíváme.

- Jak zásadním způsobem se může znásobit inovační potenciál společnosti (včetně využití nanotechnologií, které umožní vytvoření prakticky čehokoli z prakticky ničeho).

- Že zákonité a přirozené je směřování k využití těchto možností, což předpokládá, aby poměry ve společnosti odpovídaly tomu, že svobodný rozvoj jednoho je podmínkou rozvoje všech.

- Jaké bariéry tomuto směřování brání a jak je překonat.

- Proč ty technologické procesy, které nazýváme "umělou inteligencí", jsou z podstaty věci v té podobě, v jaké je využíváme, jiného povahy, než je přirozená inteligence, proč různé formy pronikání tzv. umělé inteligence do technologií (digitalizace, průmysl 4.0) přirozenou inteligenci nenahrazují, ale naopak po ní zvyšují poptávku, právě tak jako zvyšují poptávku po službách, které umožňují nabývání, uchování a uplatnění těchto schopností.

(Nechci se přít o samozřejmosti, jen prosím čtenáře, aby se trochu zamyslel nad tím, co píšu.)

Více si o významu pojetí zrodu přirozené inteligence v procesu všeobecně zprostředkující činnosti lze přečíst např. zde:

- O člověku, jeho potřebách, prožitcích, smyslu...

https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2014_perspektivy.pdf

(s. 61 až 77)

- O průmyslu 4.0, "postkapitalismu", technologickém vývoji...

https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2015_ctvrta_prumyslova_revoluce.pdf

 (s. 24 až 29)

(Pokračování)