Jaroslav Šulc: K příspěvkům O. Krejčího a R. Valenčíka[1]
Zásadně se vyhýbám komentovat jakékoliv informace ve veřejném internetovém prostoru. Pokud si ty reakce anonymů občas přece jen přečtu, jsem obvykle nadlouho znechucen jejich agresivitou až vulgaritou, obvykle i bezobsažnou stupiditou, a tak možná hlavně proto se tohoto způsobu komunikace straním. Tady, v reakci na úvahu Oskara Krejčího, jde o něco zcela jiného – okruh adresátů je poměrně úzký, většinou se všichni navzájem známe nebo aspoň o sobě víme, mimo e-mailou korespondenci spolu však mluvíme napřímo spíše náhodou.
Proto bych přivítal, kdybychom – třeba i časem – našli způsob, jak se nad zásadními texty vzájemně více domlouvat, třeba i polemicky. Zatím to bývá většinou v podobě poznámek či spíše o nadhozených tezích, a jen zcela ojediněle o komentáři či dvou od obeslaných adresátů. Jistě to má své příčiny, třeba Ilona má své médium (už dlouho jsem jí nic neposlal), těch dobrých serverů existuje více a mají i slušnou sledovanost, ale přece jen mi přijde jako značné plýtvání časem, když necháváme spoustu i zcela zásadních tezí někoho z nás víceméně bez povšimnutí.
Abych byl konkrétní: velmi si cením toho, že Radim na Oskara poměrně obsáhle reaguje. Jak jinak, než kriticky a jak jinak, než dialekticky rozporně – něco pochválí (a že bylo co chválit!), něco onálepkuje, v tomto případě slůvkem "líbivý". Budiž. Nicméně nemůžu se zbavit dojmu, že k tak zásadnímu tématu, jako je odchod levice (nejen české) ze scény a hledání důvodů (často opřené o rozumné argumenty), se vedle této Oskarovy statě už dlouho nikdo tak zevrubně nedostal – a to čtu Bělohradského, Baršu, Přibáně, Jelínka, Kellera, Macka, Schnurra, Švihlíkovou atd. atd., a mluvím o tom se spoustou lidí, kteří mají chuť a odvahu téma vůbec hlouběji rozebírat. Akorát pořád marně pátrám po někom, o kom bych si mohl myslet, že je v pozici hlavního ideologa ČSSD. Že by Onderka? Opravdu tápu.
Vycházejí mi z čtení Oskara zatím tři pracovní hypotézy:
1. Levice po "evolučním zvratu 1989" nejenže (sportovní terminologií) ztratila "tah na bránu", ale i bohužel ponětí o tom, kterým směrem se "branka vlastně nachází" + kdo je spoluhráč a kdo protivník. Nepamatuji z věkových důvodů předválečné střety iniciované Kominternou prohlašující, že sociální demokrat je pro skutečného levičáka větší nepřítel než fabrikant, znám to jen z vyprávění a literatury. Ale polistopadová historie vztahů KSČM a ČSSD se mi zdá být až příliš silnou analogií. Už se nechci hrabat v nechutných sporech posledních dvaceti let typu Miloš Zeman a parta "zrádců" v rámci ČSSD, podobně jako animozita vůči Josefu Skálovi, předtím Mílovi Ransdorfovi ze strany části aparátu KSČM apod. Holt – heslo "NEJDŘĺV ROZDĚL, POTÉ PANUJ!" tu na levici platí bezezbytku a obzvlášť silně... Cui bono???
2. Radim Oskarovi možná nefér vyčítá (?, nemohu přijít na výstižnější sloveso, Radim jistě promine) jeho "staromilství" v metodologickém přístupu k analýze příčin dnešního tristního stavu levice. Asi na tom kus pravdy bude, ale máme-li se dobrat ke konsensuálním a upotřebitelným závěrům, pak asi není jiná možnost, než se k tradičním pojmům načas uchýlit, jak to Oskar udělal. A to nejen proto, abychom si "klasicky" dobře porozuměli, ale také proto, abychom se shodli na tom, kde s původní terminologií už nevystačíme v éře 4. průmyslové revoluce. A soudím, že právě v tom je nadčasovost Oskarových úvah.
3. Oskarova slova tudíž chápu – z hlediska času – ve dvou rovinách. Tedy jak té okamžité, současné (třeba
a) jak se postavit k Babišově strategii luxování těkavých voličů levice i pravice;
b) je hnutí "milion chvilek" ve skutečnosti dobře zvládnutým pokusem o plíživý státní převrat té části politického spektra, která po prohře v posledních volbách nemá trpělivost čekat na své (krajně nejisté) vítězství až v řádných příštích volbách, když má na své straně převážnou část i veřejnoprávních médií, anebo je to výraz nervozity celé společnosti nad těkavostí doby s hrozbou války v zátylku?;
c) je podpora Babiše a jím vedené koaliční vlády pro levici skutečně tak sebevražedná, nebo má přece jen racionální jádro?;
d) není již načase více "koukat přes kopečky" třeba na to, co se to vlastně děje v Německu, na Slovensku či v Polsku - o analýze ve většině bodů výrazně levicového, byť místy utopického programu žlutých vest ve Francii ani nemluvě)?
tak v rovině dlouhodobé – strategické. Tady se musím při čtení Oskarových úvah dovolávat třeba Mocka či Balabána s jejich zatím málo vyslyšenými varováními před důsledky naplnění rizik, že EU už brzy nebude hrát v globálním dění ani "druhou ligu" jako dnes, ale spadne rovnou do divize či okresního přeboru. Ať již jde o ekonomiku, vojenství či jinou páku zaručující hmatatelný vliv na strategii Země již v příštích pár letech.
P. S. Jako novopečený důchodce (konečně se spoustou volného času) vůbec nemám odvahu kohokoliv vyzývat k jakékoli aktivitě. Jen ale smutně poznamenávám, že nikdo jiný tu nevděčnou a riskantní práci na revitalizaci (nebo resuscitaci?) levice za nás neudělá. Jen abychom si za pár let všichni zbytečně nedrbali hlavu a nelamentovali na tím, jak hloupě jsme podcenili sílu nastupující pravice, naštěstí zatím hodně nejednotné a bezprogramové (Antibabiš není program, to je jen myšlenková křeč). Zatím ale naši protivníci jasně vedou na body a netěším se, až posílí, spojí se a převálcují nás.
(Pokračování dalším příspěvkem)