Včera jsem uveřejnil tři přínosné a kvalifikované příspěvky k diskusi o nadhodnotě. Myslím, že každý z nich posouvá diskusi k dané problematice o kousek dál. Pokusím se na ně reagovat souhrnně a v obecnější rovině, abychom neuvízli v detailech:

1. Striktně rozlišuji "teorii nadhodnoty" jako skutečnou teorii, která má svůj vývoj, od "mýtu o nadhodnotě", který si někteří lidé (aniž by teorii nadhodnoty znali) zjednodušují výklad složitých otázek a dělají závěry typu "za všechno zlo může kapitalismus", "znárodněním vyřešíme hlavní problém" apod. Takové zkratkovité uvažování považuji za projev lenosti ducha a schovávat se za Marxe (duševního dříče, který se ve všech stadiích své tvorby vyznačoval mimořádně rozvinutou schopností kritické reflexe vlastních tvrzení) považuji za chucpe. Tato výtka se netýká žádného z autorů tří příspěvků, které jsem včera uveřejnil.

2. Pokud bychom chtěli použít koncept nadhodnoty vycházející z teorie aktualizované na současnost, musíme se kromě přerozdělování nadhodnoty mezi odvětví s různou organickou skladbou kapitálu vyrovnat ještě s dalšími formami jejího přerozdělování:

- Přerozdělování nadhodnoty mezi odvětvími, v nichž existuje volný vstup do odvětví (dokonalou konkurencí i monopolistickou konkurencí), a odvětvími, v nichž existují monopoly (buď přirozené síťové, které mají soukromého vlastníka), nebo administrativní (velmi často založené na propojení určitých lobby velkých soukromých vlastníků s privatizovanými státními strukturami).

- Přerozdělování nadhodnoty mezi vlastníky kapitálu v odvětvích, v nichž existuje volný vstup do odvětví (dokonalou konkurencí i monopolistickou konkurencí) a vlastníky kapitálu v těchto odvětvích, kteří vstoupili do těchto odvětví s určitou inovací (přitom navíc musíme rozlišit vlastníky fyzického kapitálu, prostřednictvím kterého se inovace materializuje, finančního kapitálu, prostřednictvím kterého byl fyzický kapitál financován, lidského kapitálu, který dal příslušné inovaci vzniknout a který hraje důležitou roli při její realizaci).

- Přerozdělování nadhodnoty mezi vlastníky kapitálu v rámci trvalých monopolů (založených na omezení vstupu do odvětví) a kapitálu v rámci dočasných monopolů (založených na inovaci).

(Prohlédl jsem si celou Schumpeterovu "History of Economic Analysis" z roku 1954, pasáže, které se týkají příslušného problému přečetl zvlášť pozorně, ale evidentně ani on se s otázkou přerozdělení nadhodnoty v těchto případech nedokázal vyrovnat, o tom, že by se o to pokusil někdo v inovačně dynamické a privatizovanými státními strukturami provázanými s administrativními monopoly penetrované globální ekonomice nevím, rád si takovou práci přečtu.)

3. Pokud použiju koncept nadhodnoty k vývoji socialismu v souvislosti se znárodněním, pak stojí otázka takto: Dejme tomu, že po znárodnění si může stát nadhodnotu přisvojit a rozdělovat na tu část, která vede ke zvýšení životní úrovně (kvality života lidí apod.), a na tu část, kterou zabezpečuje formou inovací další ekonomický růst. Pak tu ovšem stojí otázka: Jak si vysvětlit, že když se to reálně zkoušelo, inovační dynamika systému, který byl zbaven motoru konkurence, se postupně vytrácela? Nebo z opačné: V novém systému nahradíme "motor" založený na konkurenci mezi reprodukujícími se kapitály něčím lepším, nebo jej budeme vhodně do nového systému implementovat?

K uvedeným třem bodům:

Velmi jsem uvítal to, co napsal Jarda Šulc. Nesmíme se bát o příslušných otázkách otevřeně diskutovat a hlavně je nepřípustné je ideologizovat. Ideová převaha vyplývající z ochoty kriticky přemýšlet, opírat se o vědu (včetně znalostí její historické dimenze), korektně diskutovat je v současné době mimořádně důležitá k tomu, abychom zastavili zlo, které záměrně a účelově počítá s vítězstvím založeným na pěstování primitivismu, jednorozměrnosti, intelektuální lenosti, ztrátě kritického myšlení člověka.

(Pokračování dalším tématem)