Vraťme se ještě trochu dál do historie. Připomeňme si některé epizody vývoje vědy, kdy došlo k jejímu "zlidovění", tj. kdy to, co bylo napsáno, se rozšířilo do hlav lidí jako opora sloužící k pochopení toho, o co jde.

Poznámka: Mám zde na mysli skutečnou vědu jakožto vědu. Podobně, jako nakažlivý memplex se může šířit i náboženství či ideologie včetně zrůdných forem jednoho či druhého. To také dějiny již vícekrát zaznamenaly.

Jedním z příkladů, který stojí za připomenutí, je nepochybně Smithovo "Bohatství národů". Smith sám netušil, že toto jeho dílo se stane bestsellerem a považoval za významnější svou "Teorii mravních citů". Proč "zabralo" právě "Bohatství národů"? Podle mě proto, že poskytlo to nejdůležitější k rozklíčování reality. Tak jako odhalení principu setrvačnosti otevřelo cestu k rozklíčování fyzikální reality, tak odhalení elementárního aktu trhu v podobě dobrovolné směny otevřelo cestu k rozklíčování podstatné části ekonomické a nejen ekonomické společenské reality. Lidé každodenně, opakovaně a mnohonásobně uskutečňují akt směny, který je tím efektivnější, čím je svobodnější (bez nejrůznějších omezení) a rovnoprávnější (kdy aktéři směny mají rovné postavení). Spravedlnost a rovnost se dostala do přímého kontaktu s ekonomickou efektivností (ve smyslu tvorby bohatství národů) jako její nezbytná podmínka. Umožnila plně využít dělbu práce a nastartovat motor konkurence. A díky Ricardovi se myšlenka odmítnutí omezení svobodné směny rovnoprávných účastníků trhu přenesla i do oblasti mezinárodního obchodu.

Podobný úspěch zaznamenalo i Marxovo dílo vyúsťující v jeho "Kapitál". Marx ukázal, že formální rovnost ještě nemusí být skutečnou rovností, protože akt směny je podstatně ovlivněn tím, co kdo vlastní, zejména pokud jde o směnu mezi vlastníkem práce a vlastníkem kapitálu. Jeho teorie nadhodnoty byla z hlediska tehdejší úrovně nepochybně fascinující, problém byl v tom, že jednak nenabídla realistickou cestu řešení nerovnosti (znárodnění sice určitý aspekt nerovnosti odstranilo, ale současně vygenerovalo řadu dalších nerovností, které vznikají při realizaci vlastnických vztahů), jednak vedla k přehlížení další významných faktorů, které vztah směny ovlivňují a které dodnes nedokážeme dostatečně analyzovat (přestože máme oporu například v Schumpeterově "Historii ekonomických analýz"). Poněkud přehlíženou součástí Marxova díla se stalo jeho řešení otázky efektivnosti a rovnosti, kdy dynamicky chápaná rovnost (která nastává v podmínkách, za nichž je svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech) se na určitém technologickém stupni vývoje společnosti a při určité dynamice inovací stává nejvýznamnějším faktorem ekonomického růstu a určuje jeho kvalitu. 

Poznámka: Žádný jiný tak výrazný příklad masového rozšíření poznání, jeho zlidovění, převzetí z teorie společnosti něčeho, co slouží k pochopení toho, o co jde, nenacházím. Čím si to vysvětlit? Patrně právě tím, že byl obnažen základ toho, co je obsaženo v každodennosti, v tom, s čím se neustále každý člověk setkává, v aktu směny, který je tím nejelementárnějším, ale do kterého se současně promítá veškerý společenský kontext. Někdo může namítnout, že by bylo možné uvažovat dalších teoriích, např. o "mezích růstu" v různých ekologických interpretacích, liberálních koncepcích či oprašování Marxových myšlenek, jenže to jsou koncepce, které inklinují spíše k ideologii než poctivé vědě.

Všimněme si, jak Smithův (Ricardův) a Marxův přínos na sebe navazují: Oba se zaměřují na akt každodennosti, na "tmel" společnosti, na to, co dělá společenský organismus funkčním – akt směny. Smith odhaluje jeho základní parametr – formální rovnost směňujících stran. Marx pod pokličkou této rovnosti identifikuje jeden ze zdrojů reálné nerovnosti, resp. ukazuje, že i v tak jednoduchém fenoménu, jako je dobrovolná směna zúčastněných stran, se toho skrývá mnohem více, než je na první pohled patrné, že se do něj promítá celý společenský kontext.

Poznámka: V této chvíli se nechci přít o to, zda je zdrojů nerovnosti více než vlastnictví-nevlastnictví kapitálu, zda je jeden zdroj dominantní a ostatní jsou vedlejší, jak jsou zdroje nerovnosti provázány apod. Dávám přednost podívat se na celou situaci prizmatem podrobněji vyjádřeného aktu směny.

Z výše uvedeného hlediska je zajímavou otázka, co nového do pohledu na vztah směny mezi vlastníkem práce a vlastníkem kapitálu z hlediska Marxovy teorie nadhodnoty může přinést vyjádření tohoto vztahu jako jednoho z případu řešení Nashova vyjednávacího problému. Připomenu jeho obecné názorné vyjádření (opět si půjčím obrázek 4):

Lze jej konkretizovat tak, aby výše uvedený specifický případ směny (akt prodeje-koupě pracovní síly) vyjádřil? Doporučuji každému, aby se nad touto otázkou zamyslel, resp. aby se o to pokusil.

(Pokračování)