Pokusím se o shrnutí předcházejících sedmi dílů, ve kterých jsem se vyjádřil k otázce, jak přiblížit teorii potřebám člověka, který prostřednictvím ní chce pochopit to, o co jde, tj. rozklíčovat každodennost, aby se dokázal orientovat v aktuálním dění z hlediska zasazení toho, co se odehrává v jeho bezprostředním okolí, do ucelené vize vyjadřující obsah historického zlomu, ve kterém žijeme.

Dotkl jsem se jen jednoho dílčího aspektu vztahu mezi teorií a jejím osvojením z hlediska potřeb praktické orientace člověka v současném dění. Považuji však tento aspekt za důležitý, protože bez schopnosti prostřednictvím teorii skládat mozaiku toho, co se odehrává, to prostě nejde. Jak se totiž ukazuje, lidé – a zejména mladí lidé – mají obrovskou potřebu existenciálního přesahu, tj. potřebu vztáhnout své žití, svou angažovanost k něčemu, co jim dává smysl a co je podle nich obecně prospěšné. V případě, že nemají oporu v kritickém racionálním myšlení, velmi snadno se jim nabídne návnada a velmi snadno se s nimi manipuluje.

Ve druhém pokračování, jsem nabídl základní "čtecí schéma", viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6935-proc-a-jak-polidstit-dobrou-teorii-dneska-2.html

Připomenu ještě nejdůležitější obrázek:

Obrázek 4:

Popisuje situaci jakékoli směny, jakékoli dohody, jakéhokoli kontraktu, jakých každodenně uskutečňujeme velké množství. Kontraktů, při kterých se vědomě či podvědomě ptáme:

- Vyplatí se nám to?

- Není to nespravedlivé? (Nemohu na dohodu později nějak doplatit?)

- Na čem vázne to, že se nemůžeme dohodnout na tom, co by bylo pro všechny z nás lepší?

A podobně.

Proč jde zrovna o tento obrázek? Připomenu:

1. Představa o tom, jak probíhá směna či dohoda mezi lidmi dvakrát sehrála velmi významnou roli při rozšíření teorie do veřejného vědomí (v případě Smitha a Marxe), viz to, co jsem napsal ve 4. dílu:

https://radimvalencik.pise.cz/6946-proc-a-jak-polidstit-dobrou-teorii-dneska-4.html

2. Schéma popsané obrázkem 4 má vnitřní konzistentní logiku, je snadno představitelné a každý člověk s průměrnou (i mírně podprůměrnou) inteligencí se s ním může naučit vnímat reálné situace a uvidět v nich důležité momenty, které si běžně neuvědomuje. To je velmi důležité z hlediska:

- Schopnosti vytěžit ze životních zkušeností to nejdůležitější.

- Kultivování schopnosti kritického myšlení, tj. uvědomování si předpokladů, za kterých se odehraje to, či ono.

3. Uvedený obrázek vyjadřuje podstatu toho, co je v teorii her (kooperativních her) známo jako Nashův (S, d) vyjednávací problém. Nash byl znám tím, že uměl jakoukoli otázku (v daném případě otázku toho, co je základem jakékoli dohody) povznést na úroveň nejvyšší míry obecnosti. Tak je tomu i v tomto případě. A v takové rovině zpravidla nacházíme klíč k pochopení toho nejkonkrétnějšího, toho, co je specifické pro každou konkrétní situaci, ve které se rozhodujeme. Navíc se od toho, co zformulujeme na vysokém stupni obecnosti, zpravidla odvíjí možnost vyvinutí silného teoretického aparátu (ale to nás v tuto chvíli nemusí tak zajímat).

Možná jsem někoho zklamal. Čekali při odpovědi na otázku, "jak polidštit teorii" něco jiného. Zde ovšem platí, že "když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře". Schopnost využívat teorii nemůže vzejít z líbivosti. Ten, kdo v sobě nenajde ochotu představit si prostřednictvím schématu (či komplexu modifikovaných schémat vycházejících z jednoho základu) reálné situace, s nimiž se každodenně setkává, tak, aby prostřednictvím nich viděl lépe a přesněji otázky, o nichž jsem hovořil ("Vyplatí se nám to?" "Je to spravedlivé?" "Proč se nedokážeme dohodnout?"), asi stejně už nikam moc dál nedojde v kultivaci svého myšlení. Uvízne ve vlastních předsudcích a stereotypech.

Pro člověka, který je otevřen novému poznání, mohu dát doporučení, které vychází z dříve řečeného:

1. Když s někým jednáme a chceme se na něčem domluvit, co by pro nás oba mělo pozitivní význam, zkusme na danou konkrétní událost podívat prizmatem následujících parametrů:

- Jak to bude, když se nedohodneme.

- Jaká jsou možná zlepšení, o kolik bychom si mohli společně polepšit.

- Jak se o možné zlepšení podělit.

- Na čem vázne to, že se nám nedaří domluvit (tak, jak bych si to třeba já sám představoval).

(Zde nenavrhuji nic jiného než to, co každý z nás více či méně vědomě dělá.)

2. Porovnejme (sami pro sebe) intuitivní odpověď na uvedené otázky s představou o tom, jak vypadá problém, když použijeme jeho schématické vyjádření (viz mnohokráte připomínaný obrázek 4, ale jeho smysl lépe vyzní v kontextu ostatních schémat, včetně těch, které ještě dáme.

3. Pokusme se sami pro sebe v situacích, které mají tuto společnou podstatu, najít možná zobecnění či přesahy, tj. to, co se "neukládá" do základního schématu, ale může podstatným způsobem ovlivnit reálné rozhodování.

O to jde, to je právě ten proces "rozklíčování reality", kdy na základě toho nejjednoduššího postupně odhalujeme v konkrétních případech to nejpodstatnější. Ukážeme si to v dalších pokračováních na konkrétních případech.

(Pokračování nástinem zobecnění základního schématu)