Podle ohlášeného záměru zařazuji do seriálu o dobré teorii.

Nyní dejme nyní ultimátní hře, kterou jsme zadali tabulkou či obrázkem, následující intepretaci:

Ten, kdo získá nepřiměřeně více, se může stát kapitalistou a donutit druhého ke směně popsané v intencích schémat vyjadřujících mírně zobecněnou Marxovu teorii nadhodnoty. Samozřejmě, že aby to byl případ blížící se realitě, muselo by se jednat o podstatně větší hodnotu než 100 korun.

Poznámka: V původní verzi jsem uvedl jiný příklad, viz:

"Zdánlivou odlišnost experimentů od toho, co říká teorie, lze vysvětlit tím, že většina z nás na základě svých zkušeností budeme uvedenou hru uvažovat v kontextu hry typu Poziční investování. Ve hře typu pozičního investování vyhrává ten, kdo je schopen investovat více.

Představme si, že na první hru (dělení stokoruny) navazuje další, a to hra typu Poziční investování. Konkrétní příklad – poté, co se aktéři předešlé hry rozdělí o 100 korun, se půjdou ucházet o dívku. Přitom každý z nich ví následující: Dívka si vybere toho, kdo jí koupí hezčí (a v našem případě tudíž dražší) kytku. Pak přesně podle ekonomické teorie (pochopitelně při přesně definovaných podmínkách) je pro každého z hráčů jediné přijatelné rozdělení 50:50. Jinak totiž ve druhé hře zcela jistě prohraje ten, kdo v první hře získá méně.

Lze namítnou, že náš příklad je založen na umělých předpokladech (dívka si vybírá jen podle toho, kdo jí přinese dražší kytku). Ale i výchozí příklad byl založen na vytvoření podmínek, které nejsou zcela přirozené. Pokud by se nejednalo o experimentování, pak by do hry musel vstoupit kouzelný dědeček.

V realitě se paralelně hraje množství nejrůznějších her, které se různě prolínají. V tomto smyslu můžeme hovořit o kontextuálních hrách, tj. hrách, které se v realitě hrají v kontextu jiných her. Jejich parametry nikdo nezná zcela přesně a každý je jen odhaduje. S pozičními hrami, o kterých jsme hovořili, se setkáme téměř všude (jak se kdo obléká, s jakým autem přijede na úřad, jakého si kdo najme právníka, do které restaurace kdo chodí, jaký večírek si kdo může dovolit financovat...).

Vyhodnocení nejrůznějších her, toho, jak se prolínají, jak je hrát a jak v nich obstát, provádí člověk nejen formou racionálního kalkulu, ale i prostřednictvím svých emocí. Člověk svou psychikou (prožitky) oceňuje (byť velmi přibližně a s řadou selhání, jinak to ovšem nejde) reálné situace. Projevuje se to i tím, že se v jeho psychice setkáme s takovými jevy, jako je závist, nepřejícnost atd. To však vůbec neznamená, že v této oblasti k "dešifrování" reality nemůžeme použít vhodný ekonomický model založený na předpokladu racionálního základu lidského chování. Mj. - abychom rozklíčovali (dešifrovali) určitý konkrétní jednoduchý případ, potřebujeme většinou odhalit tak 4-5 vrstev. Někdy k tomu již "čtecí zařízení" (postupně rozšiřovaný model) máme, jindy ne. Je poměrně vzrušující dešifrovat společenskou realitu včetně lidských slabostí (pokud to vůbec jsou slabosti) tímto způsobem."

Je zřejmé, že pokud by jeden oproti druhému získal poziční výhodu v podobě, kterou jsme popsali, nemůže připustit rozdělení výplat dejme tomu 90:10 či 80:20, ale přistoupí jen na takové, které nemůže změnit v navazující hře jeho status, resp. možnost vstupovat do dalších her typu Nashova vyjednávacího problému s poziční nevýhodou (kterou může být v jednom z mnoha možných případů vlastnictví kapitálu).

Protože každý z nás má velké množství životních zkušeností z různých forem kooperativních her, které jsou poznamenány rolí lepší pozice jednoho z hráčů, jsme při jakémkoli náznaku nerovného rozdělení výplat velmi citliví.

Je to jedna z hlavních příčin, která vyvolává averzi vůči reformám, které jsou založeny na větší motivaci (zásluhovosti). Obáváme se, že ten, kdo získá více než my, může svoji výhodu změnit v pozici, ve která můžeme být diskriminováni.

Názorné vyjádření fenoménu pozičního investování a jeho vlivu:

Nyní jde o to prezentovat fenomén pozičního investování (který může mít nejrůznější podoby) tak, aby byl co nejsnáze představitelný. To lze třeba následujícím způsobem, viz obrázek 9.

Obrázek 9:

 

Body (x_py1, y_py1), (x_py2, y_py2), (x_py3, y_py3) jsou různé body pozičního investování, na které si může subjekt s výplatami y (lze ho nazvat též hráč Y) "sáhnou", aniž by mu v tom subjekt s výplatami x (lze ho nazvat též hráč X) mohl zabránit. Představují alternativu oproti kooperativní hře, která má podobu Nashova vyjednávácího (S, d) problému.

Je zřejmé, že tři případy, které jsme uvedli, se liší podle toho, zda ovlivní či neovlivní kooperativní hru typu Nashova vyjednávacího problému, nebo zda ji neovlivní, viz následující obrázek 10.

Obrázek 10:

 

 

V prvním případě (bod (x_py1, y_py1)) se kooperativní hra hrát nebude, protože hráč Y si může formou pozičního investování vynutit lepší výplatu, než jakou  by získal v kooperativní hře.       

Ve druhém případě (bod (x_py2, y_py2)) se bude kooperativní hra hrát, ovšem modifikovaná, jak je ukázáno na obrázku. Řešení bude mezi body (x_d, y_maxd) a (x_maxpy, y_py2). Hráč Y totiž může požadovat minimálně výplatu y_py2.

Ve třetím případě (bod (x_py3, y_py3)) se bude hrát původní kooperativní hra, protože hráč Y si nemůže formou pozičního investování vynutit lepší výplatu, než jakou  by získal v původní kooperativní hře.       

Na závěr této části:

Dali jsme poměrně jednoduché schéma, kterým můžeme popsat velké množství reálných situací. Je opravdu jednoduché, stačí mu porozumět a trochu si na něj zvyknout. Velmi užitečným způsobem rozšiřuje naši představivost, pokud jde o pochopení toho nejdůležitějšího, s čím se setkáváme v běžných situacích. Tak jako ve fyzice potřebujeme mít v každé oblasti této vědy představu o specifickém druhu funkcí a naučit se s touto představou pracovat, tak při dešifrování společenské reality z hlediska toho, o co jde, je dobré si na základě výše uvedeného takovou představu vytvořit. V rámci schémat, která jsme prezentovali (jde vlastně o jedno schéma s různými modifikacemi) si lze představit to, co se odehrává při uzavírání dohod, při směně apod. Návazně na to se budeme v dalších pokračováních věnovat složitějším otázkám.

(Pokračování)