Z penzí se stal evergreen. Řešení existuje. Poctivé, sociální a solidární, ekonomicky efektivní. Bylo prezentováno na semináři ve Sněmovně 25. března tohoto roku, který za reprezentativní účasti odborníků pořádala SPD, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6729-25-3-dulezity-seminar-o-penzich-ve-snemovne.html

Určitě se o tom, že se pro reformu penzijního systému dělá málo, bude zase mluvit ve Sněmovně při pokusu o odvolání Babiše dnes odpoledne 25. června. Tak ať víme, jaké je řešení. Následující materiál vychází z druhé ZPRÁVY O DLOUHODOBÉ UDRŽITELNOSTI VEŘEJNÝCH FINANCĺ a je prvním hrubým pokusem o kvantifikaci efektů zavedení nadstavby průběžného systému penzijního pojištění, která by účinně motivovala k dobrovolnému a tudíž selektivnímu prodloužení doby produktivního uplatnění.

(Pokračování)

3) Snížení salda důchodového systému

K tomu napsal J. Mertl důležitou poznámku:

S průběžným systémem jsou "problémy" (deficit 2040-2060) ze dvou důvodů:

1. Demografie – bude více příjemců důchodových dávek, než je dnes

2. Solidarita – řada lidí s vyššími příjmy nechce platit pojistné s vysokými redukčními hranicemi, tudíž se vyhýbá placení pojistného, jak to jde (zejména OSVČ).

Ad 2. Druhý problém je řešitelný rozdělením na základní důchod hrazený z daní a pojistný důchod – NDC.

Ad 1. První problém by mohl být řešitelný kvantifikací toho, jak velký podíl deficitu jde na vrub nevýhodné demografie, a úhradou části nebo celého tohoto deficitu každoročně z daní. Je zřejmé, že při stacionární populaci je sociální pojistné vyrovnané (lze nastavit sazbu pojistného tak, aby stačila na vypočtené dávky). I z pohledu mezigenerační solidarity nemá velký význam zatěžovat sociálním pojistným jednu generaci více a jednu méně, zvláště pokud jsou deficity markantnější (mírné zvýšeni sazby by asi únosné bylo – to už nastává).

Výše deficitu v nejhorších letech cca odpovídá současnému ročnímu zisku českého bankovního sektoru. Nic co by se nedalo zaplatit. Současně platí, že naše nadstavba je de facto konstrukcí sociálně-pojistný systém bez oné demografické "zátěže" předchozí generace.

Není v kombinaci uvedených možností plné řešení "neudržitelnosti" důchodového systému?

Pokud budeme kombinovat výše uvedené s efekty, které by přineslo zavedení postgraduální nadstavby penzijního systému:

1. Daňový efekt: Postgraduální nadstavba zvýší daňového příjmy v průběhu prvních 20 let nejméně o 0,7 % ročně, tj. deficity by nastaly až kolem roku 2040,

2. Efekt časového posunu: Ve skutečnosti by deficity nastaly později. Zavedení postgraduální nadstavby totiž posouvá oblast největších deficitů nejméně od pět let v čase. To znamená, že deficity nekompenzované z přírůstků daní v důsledku prodloužení doby produktivního uplatnění nastanou až po roce 2045. (Do té doby by byl systém v přebytcích, přičemž do roku 2035 o více než 1 %.)

3. Máme tedy 26 let na komplexní řešení problematiky dobrovolného prodloužení doby produktivního uplatnění pro 50 % populace v průměru o 10 let při postupném rozvolňování výdělečných aktivit. Pokud uvážíme, že v té době by přibližně 1/3 ekonomiky měla být založena na mezigeneračních tvůrčích týmech reagujících na technologické výzvy a na spojení vědy-vzdělání-inovací, jedná se o zcela reálnou perspektivu. A to s velkou rezervou.

Závěrečná poznámka

Tento program má ještě jednu obrovskou výhodu. Orientace na prodloužení doby produktivního uplatnění vytváří tolik potřebné pracovní příležitosti pro celou řadu profesních kategorií pracujících v oblasti produktivních služeb (stávajících i perspektivních) a současně i reálnou základu autonomního (ve smyslu nezávislosti na veřejných zdrojích) financování této zaměstnanosti.

Dostatečný předstih umožňuje, aby se projevily i dlouhodobé efekty kroků, které můžeme začít dělat. Například formou osvěty už v mateřské školce k tomu, aby si člověk kvalifikovaněji a se znalostí vybíral profesní dráhu z hlediska svého celoživotního uplatnění, protože, jak správně říká Robert Fulghum: "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce."

Nejdůležitější oblastí, na kterou bude nutné se zaměřit, je vytvoření podmínek pro mnohem větší "pokrytí" naší ekonomiky tvůrčími mezigeneračními týmy. 

(Pokračování)