V návaznosti na předcházející dva články o řešitelnosti problému udržitelnosti penzijního systému uveřejňuji další z matoucích článků, který hledá řešení tam, kde není. Vyšel na IDNES 24. června pod názvem "Penze v 67 letech. Experti ministerstva spočítali vyšší důchodový věk", návazně pak zformuluji alternativu. Zde je článek v IDNES:
Čtyřicátníci by měli jít do důchodu o rok a pětadvacátníci dokonce až o dva roky později, než je dnes nastavený důchodový věk. To aby bylo na penze budoucích důchodců. Vyplývá to z expertní zprávy, kterou má každých pět let vypracovat ministerstvo práce. Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) změnu odmítá.
Doporučit nepopulární posun důchodového věku by musela právě Maláčová, až bude zprávu koncem června předkládat vládě. Ministryně práce na dotaz MF DNES uvedla, že zvýšení důchodového věku nepřipustí, a zdůraznila, že na 65 se věk zastropoval za vlády Bohuslava Sobotky.
"Češi se ve zdraví nedožijí v průměru ani 65 let, proto neuvažuji o zvyšování důchodového věku," uvedla. Zpráva tak podle ní neukazuje komplexní obraz o udržitelnosti důchodového systému.
Ministerstvo práce letos poprvé vypracovalo a poslalo do připomínkového řízení zprávu o stavu důchodového systému, MF DNES ji má k dispozici. Tato povinnost byla zavedena na základě výsledků Potůčkovy důchodové komise, která radila Sobotkově vládě.
Lidé by optimálně měli trávit v penzi zhruba čtvrtinu života (tolerance 24–26 procent věku stráveného v důchodu), shodli se tehdy experti – zejména proto, aby měl na důchody státní rozpočet do budoucna dostatek peněz.
Z aktuálního propočtu vychází, že by dnešní pětadvacátníci (ročník 1994) měli jít do důchodu až v 67 letech a 2 měsících. Důvod je, že se lidé dožívají čím dál vyššího věku a stát by jim tak musel platit důchody delší dobu – a nemusel by to utáhnout.
Postupné zvyšování věku odchodu do důchodu by se mělo týkat jen čtyřicátníků a mladších, konstatuje zpráva (kvůli již zmíněnému pásmu tolerance).
Zvýšení věku by státnímu rozpočtu ušetřilo 2,3 bilionu korun – což je 1,6násobek celého českého státního rozpočtu. To by aspoň trochu zmírnilo nevyhnutelný důchodový deficit, který nás příštích padesát let čeká.
Jinými slovy – příjmy z důchodového pojištění nepokryjí výdaje na důchody, spočítali experti z ministerstva. Peníze na důchody tak bude třeba vzít jinde než na pojistném – buď si půjčit a žít na dluh, nebo pracujícím a firmám zvednout jiné daně.
Zpráva, kterou MPSV poslalo do připomínek a do konce června ji musí předložit vládě, ovšem v usnesení žádné doporučení na prodloužení věku vládě nenavrhuje. Vláda má zprávu pouze "vzít na vědomí".
Ministerstvo financí a Národní rozpočtová rada to v připomínkách kritizují. "Vláda by vzhledem k závažným zjištěním neměla vzít tuto zprávu pouze na vědomí, ale měla by učinit rozhodnutí, zda věkovou hranici upravit," uvedlo ministerstvo financí.
A navrhuje, aby ministryně připravila návrh zákona, který by věk odchodu do důchodu pro příslušné generace (ročníky 1980 a mladší) upravil. "Dopady využití revizního mechanismu zcela zapadají," dodává.
Podobně zprávu opřipomínkovala i Národní rozpočtová rada. "Zpráva neobsahuje explicitní doporučení vládě, zda by bylo vhodné přistoupit k úpravě důchodového věku," uvedla její předsedkyně Eva Zamrazilová. Podle ní to tak zákonodárce myslel, když povinnost zhotovit každých pět let zprávu o stavu důchodového systému do zákona vložil.
Že letošní zpráva takové doporučení neobsahuje, je podle ní negativní precedent pro všechny budoucí takové zprávy. Vyjadřovat se k tomu, že důchodovému systému teče do bot a bylo by třeba důchodový věk zvýšit, se totiž obvykle nikomu nechce. Zda se důchodový věk posune a jak, záleží výhradně na politicích.
Zároveň to bude promarněná příležitost – další revizní zpráva totiž přijde až za pět let. "Vynechat toto doporučení znamená s vysokou pravděpodobností odložit samotný přezkum důchodového věku až na další vládu," konstatuje Zamrazilová.
Zákonný důchodový věk vyšší než současných 65 let už tu jednou byl. Pro každou další generaci měl růst o dva měsíce ročně, což zhruba odpovídá rostoucímu věku dožití s každou další generací.
V roce 2011 v rámci takzvané malé důchodové reformy to prosadila tehdejší Nečasova vláda s odůvodněním, že jde o ekonomickou nutnost vzhledem k budoucímu nárůstu počtu důchodců.
Ještě než se posun důchodové hranice stačil dotknout příslušné generace, nastoupivší Sobotkova vláda reformu zrušila a věk odchodu do důchodu zastropovala. Ke stropu se teprve blížíme – letos jdou muži do důchodu v 63,5 roce (ročník 1956) a věk se pro každou mladší generaci o pár měsíců posouvá. Teprve v roce 2030 se zastaví na 65 letech.
Článek obsahuje řadu zavádějících tvrzení a je v rozporu se závěry druhé Zprávy NRR. V ní jsou popsány důsledky navázaní hranice odchodu do důchodu na průměrnou dobu dožití takto:
"Jedná se tedy o scénář s velkým dopadem na úroveň budoucího dluhu. Přesto je však patrné, že svázání důchodového věku s dobou dožití nevede samo o sobě k dosažení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Navzdory sníženým výdajům na důchodový systém, generuje sektor v závěru projekce vysoké primární deficity a trajektorie dluhu nejeví známky zpomalení" (s. 45 Zprávy).
Aby bylo ještě zřejmější, o co jde, porovnám v několika aspektech vynucené plošné prodloužení s dobrovolným diferencovaným prodloužením doby výdělečného uplatnění člověka na profesních trzích prostřednictvím zvýšení motivační role penzijního systému:
1. Dopad na zaměstnanost nižších ročníků:
- Vynucené plošné prodloužení: Prakticky plný vytěsňovací efekt v důsledku substitučního vztahu mezi zaměstnáním mladších a starších osob, tj. efekt vynuceného zaměstnání starších osob bude vykoupen problémy se zaměstnáním mladších osob.
- Dobrovolné diferencované prodloužení: Zaměřené na uplatnění v tvůrčích mezigeneračních týmech, kde je komplementární vztah mezi zaměstnáním mladších a starších osob, urychlí se profesní růst mladších osob, tím i možnosti jejich zaměstnanosti a rychlejšího růstu příjmu.
2. Efekt z hlediska příjmů veřejných rozpočtů:
- Vynucené plošné prodloužení: Velmi nízký, i tam, kde se prodlouží doba produktivního uplatnění (a kde se prodloužení doby odchodu "nepřeklopí" do nezaměstnanosti) bude mít osoba většinou nižší příjem s nízkým dopadem na společenskou efektivnost práce (stříhání trávníků).
- Dobrovolné diferencované prodloužení: Bude mít dopad na dlouhodobější prodloužení doby výdělečného uplatnění osob s vyšším příjmem s možností udržet po určitou dobu tento příjem a pak postupně rozvolňovat výdělečnou aktivitu, což bude mít významné efekty na společenskou efektivnost práce.
3. Problém dlouhodobosti uplatnění:
- Vynucené plošné prodloužení: Bude vést k masovějšímu prodloužení doby. ovšem jen o 1 až 2 roky, ale podlomí možnost zvýšit motivační roli penzijního systému k dlouhodobému výdělečnému uplatnění těch osob, kde jsou k tomu podmínky.
- Dobrovolné diferencované prodloužení: Umožní prodloužit dobu výdělečného uplatnění o 10 a perspektivně i více let, přitom právě u osob s vyšším výdělkem a tudíž i možností postupného rozvolňování výdělečné aktivity.
4. Možnost vytvoření podmínek:
- Vynucené plošné prodloužení: Zde prakticky žádné možnosti podpory nejsou, příležitostí k výdělečné činnosti je minimum a nelze je výrazněji rozšiřovat.
- Dobrovolné diferencované prodloužení: Zde existuje obrovské množství dosud nevyužívaných příležitostí, které souvisejí jednak s růstem role tvůrčích mezigeneračních týmů jako základu vysoce inovačně aktivní ekonomiky, jednak v souvislosti s růstem role odvětví produktivních služeb v té oblasti, ve které jsou tyto služby zaměřeny na prodloužení horizontu produktivního uplatnění; současně s tím tato odvětví (cílená zdravotní a lázeňská péče, celoživotní vzdělání apod.) nabízí vytvoření nových pracovních příležitostí.
5. Humanistické a sociální aspekty:
- Vynucené plošné prodloužení: Stresování starších osob, akutní hrozba nezaměstnanosti pro velké množství lidí, nepříznivá kombinace se zdravotním stavem.
- Dobrovolné diferencované prodloužení: Pro řadu lidí znamená naplnění smyslu žití i ve vyšším věku, možnost vykonávat práci, kterou člověk považuje za své poslání a ve které nachází potěšení z možnosti uplatnění, možnosti předávat poznatky a zkušenosti mladším generacím, prodloužení období života spojeného s bohatstvím sociálních kontaktů, možnost hradit z příjmu z výdělečných aktivit obstarávací a později i pečovatelské služby.
6. Politický aspekt:
- Vynucené plošné prodloužení: Velmi nepopulární, jak se ukázalo v každé zemi, kde se realizovalo, nedávno např. v Rusku.
- Dobrovolné diferencované prodloužení: Vzhledem k dobrovolnosti bez politických rizik, lze počítat s podporou obyvatelstva a získat mezinárodní prestiž, pokud se bude realizovat kvalifikovaně.
7. Souvislost se systémem zdravotního pojištění:
- Vynucené plošné prodloužení: Ušetří se prostředky v důsledku stresování lidí a zvýšení počtu předčasných úmrtí.
- Dobrovolné diferencované prodloužení: Lze motivovat zdravotní pojišťovny k soutěži o klienty, kteří budou mít zájem na nadstandardní péči umožňující prodloužit dobu jejich produktivního uplatnění; stačí vyčlenit z přerozdělování mezi zdravotními pojišťovnami odvody z výdělečné činnosti osob zaměstnaných ve věku 65+. (Zde by bylo na místě podrobnější objasnění reformy zdravotního pojištění, o kterou by šlo.)
|
Tak proč je do veřejné odborné i laické diskuse tak obtížné dostat myšlenku dobrovolného diferencovaného prodloužením doby výdělečného uplatnění člověka na profesních trzích prostřednictvím zvýšení motivační role penzijního systému? |