Každý měsíc vždy 16. uveřejňuji díl tohoto seriálu, který na mém vlastním případě ukazuje, jak by mohla fungovat postgraduální nadstavba průběžného penzijního systému, jejíž realizaci navrhujeme k odstartování komplexních reforem.
Dnes se dožívám 66 let a 4 měsíce. V úvodním dílu jsem vysvětlil, co je podstatou experimentu, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/5532-dnes-zacinam-dozivotni-experiment-na-sobe.html
Jde mi o to ukázat, jak by si člověk mohl zvýšit svůj příjem, pokud by fungovala plně uzavřená a plně zásluhová postgraduální nadstavba průběžného systému penzijního pojištění, která bude založena na principu: "Co jsi do této nadstavby dal, to dostaneš podle pojistné matematiky dožití v podobě doživotní renty zpět."
Podle aktualizovaných údajů mohu počítat s následujícími údaji týkajícími se doby dožití:
Očekávaná doba u mužů mého věku (letos): 11,27 roků
Očekávaná doba u mužů mého věku (příští rok): 10,72 roků
Očekávaná doba u žen mého věku (letos): 12,71 roků
Očekávaná doba u žen mého věku (příští rok): 12,04 roků
Průměr mužů a žen letos: 11,99 roků
Průměr mužů a žen příští rok: 11,38 roků
Očekávaná doba dožití přesně po roce a pěti měsících:
Zkrácení každý měsíc: (11,99 – 11,38):12 = 0,61:12= 0,051
Ve věku 66 let a čtyři měsíce: 11,99 – 5*0,051 = 11,75
Předpokládaný počet výplat 12*11,735 = 140,82
Celková vložená částka 703.798 + (40+3.427) = 747.225
Měsíční doživotní renta z postgraduální nadstavby: 747.225 : 140,82 = 5.306,24 korun
Podrobnější výpočet viz:
https://radimvalencik.pise.cz/5628-muj-dozivotni-experiment-2.html
Tuto částku bych mohl začít měsíčně pobírat, nebo již rovněž investovat do systému. V rámci experimentu jsem se rozhodl pro druhou formu.
K problematice penzijního systému:
Ministryně financí Schillerová udělala – podle mého názoru – první větší chybu. Připustila paušální prodloužení doby odchodu do důchodu. Zde je příslušná část rozhovoru pro iDNES:
Ministerstvo práce v této souvislosti do meziresortu poslalo materiál "Zpráva o stavu důchodového systému". Ten na základě výpočtů Českého statistického úřadu každých pět let vyhodnocuje, jak se prodlužuje délka života a jak by se podle toho měl posunout důchodový věk, aby jednotlivé ročníky prožily v penzi přibližně čtvrtinu svého života. Nicméně tyto závěry paní ministryně nijak nereflektovala v usnesení, pouze ve zprávě konstatovala, že důchodový systém v Česku je značně neudržitelný. Já bych je tam chtěla vidět.
Zpráva mluví o zvýšení důchodového věku u čtyřicátníků a mladších – o rok či o pár měsíců. I toto jednoduché opatření by mělo zásadní pozitivní vliv na udržitelnost systému, snížilo by výdaje státního rozpočtu o 1,6 procenta HDP, tedy zhruba 90 miliard korun ročně. Jsem připravena o tom na vládě otevřít debatu. Je potřeba se o tom bavit napříč politickým spektrem, aby případné změny další vláda nezrušila.
Vývola tím velmi negativní reakce. Většinou pouze intuitivní. Pokusím se proto co nejpřesněji říci, o co jde.
Zabezpečit dlouhodobou (neomezenou) udržitelnost penzijního systému je jeden ze zásadních úkolů. V horizontu cca 30-35 let skutečně hrozí, by se stávající systém mohl stát velkou zátěží ekonomiky. Důležité je uchovat rozumný poměr mezi produktivně činnými osobami (těmi, kteří vydělávají peníze a odvádějí prostředky do průběžného penzijního systému) a osobami, kteří z penzijního systému čerpají.
Zde je nutné uvědomit si, že pojistnou událostí, na kterou systém penzijního pojištění reaguje, je ztráta schopností být produktivně činný v důsledku stárnutí. Tato pojistná událost ovšem nastává u každého různě. Na tuto skutečnost by měl penzijní systém reagovat ze své podstaty především, tj. posílit solidaritu mezi těmi, kteří mohou a chtějí se uplatňovat ve vyšším věku, a těmi, kteří tuto schopnost ztrácejí.
Existují dvě cesty, jak dlouhodobě uchovat rozumný poměr mezi produktivně činnými osobami (těmi, kteří vydělávají peníze a odvádějí prostředky do průběžného penzijního systému) a osobami, kteří z penzijního systému čerpají:
- Buď paušálně a vynuceně prodloužit dobu odchodu do důchodu.
- Nebo výrazně posílit motivace k tomu, aby si člověk racionálně projektoval celoživotní dráhu svého profesního uplatnění tak, aby mohl být co nejdéle produktivně činný, a to i s ohledem na to, aby ho práce těšila.
Tyto dvě cesty se vzájemně vylučují:
Paušální vynucené prodloužení doby produtivního uplatnění neumožní zavést dostatetečně účinné motivace. Má i další negativa:
- V řadě případů se pobyt v penzi "překlopí" v nezaměstanost, která rovněž zatěžuje rozpočet či veřejné pojistné systémy.
- Vynucené hledání práce vede k tomu, že člověk bude mít nízkopříjmovou práci, tj. práci s malými odvody z příjmu.
- Jedná se o záležitost konfliktní a sociálně stresující.
- Významná část nynější generace, která vstupuje do produktivní činnosti po ukončení vysoké školy, je v důsledku masifikace vysokého školství a dalších systémových deformací v této oblasti minimálně připravena k updrade svých schopností; situace se zde tak brzy nezmění.
- Povede to k tomu, že starší budou ve svých pozicích blokovat vzestup mladších, což se nepochybně přetaví do různých společenských konfliktů vedoucích k destabilizaci společnosti (je otázka, zda právě o to nejde těm, kteří se snaží doslova za každou cenu jít cestou paušálního vynuceného prodloužení doby produktivního uplatnění).
Dobrovolné selektivní prodloužení doby produktivního uplatnění na základě zabudování účinných motivací do penzijního systému:
- Je základem pro zvýšení motivační funkce v oblasti vzdělání i péče o zdraví.
- Odpovídá změnám v oblasti profesních aktivit, zásadnímu růstu role mezigeneračních tvůrčích týmů, v nichž se příslušníci různých generací uplatňují komplementárně.
Pokud jde o politickou situaci u nás:
Patrně souvisí s předešlým. Věnuji jí větší pozornost v příštím pokračování, nyní jen poznamenám, že patrně ne náhou jsou mediálním mainstreamem jak globálně, tak i u nás propagováni jako vzor mladí lidé, kteří upřednostňují politickou kariéru (s jím vštípenou či jimi pořijatou iluzí, že oni jsou ti "praví") před tím, aby poctivě studovali a dostudovali, aby se ve složitém dění dneška orientovali.
Osobní spokojenost a pocity:
Užil jsem si moc pěknou dovolenou v rakouském Schladmingu pod Dachsteinem, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/7050-u-rakouskeho-dachsteinu-1-lanovkou-na-vrchol.html
A další pokračování. Popisuji dost podrobně. Mj. měl jsem možnost spojit rekreaci s prací na teoreticky nejnáročnějších problémech, na kterou v běžném provozu nezbývá příliš času.
(Pokračování přesně za měsíc)