Celé léto, resp. dva letní měsíce – červenec a srpen – jsem si rezervoval, abych rozlousknul jeden z nejzapeklitějších problémů, které mě trápí: Jak co nejlépe modelovat investování do společenské pozice v kontextu řešení problematiky bohatství a chudoby.

Je to problém, který chce dlouhodobější soustředění nepřerušované různými administrativními povinnostmi a nutností neustále myslet na průběžné plnění různých úkolů, které nejsou rutinní a které rozptylují. Čas od času se mně během letošních prázdnin (což je ovšem období nejčilejší intelektuální práce) podařilo se takovému ideálnímu prostředí přiblížit. Nejdůležitější myšlenky mě napadají na dlouhých procházkách, kupodivu často při cestě do kopce, který dá zabrat.

Dostal jsem se trochu do časového stresu. Na kvalitní výstupy čeká jak zpracování důležité mezinárodní monografie, tak i příprava několika týmových příspěvků na 6. světový kongres Společnosti teorie her, který bude příští rok v červenci v Budapešti.

Nakonec se mi podařilo ukončit práce ještě před tím, než začne bouřlivé období přípravy nového semestru. Protože výsledky jsou důležité z hlediska pochopení doby a současně populární výklad je jedním z důležitých kritérií teoretické vyzrálosti řešení problematiky (stimuluje kladení dalších otázek a nutí k metodicky přesnému výkladu příslušné problematiky), uveřejním v následující sérii některé z výsledků.

1. část

Úvodem

Otázka vztahu bohatství a chudoby má celou řadu aspektů a vyvolává silné reakce. K tomu máme cenný faktografický materiál, který ukazuje, jak laiky i odborníky vzrušuje a jak mnoho aspektů má.

Jedná se například o následující:

- Jak vzniká rozdělení na bohaté a chudé?

- Jak se toto rozdělení může měnit a čím je udržováno či prohlubováno?

- Jaké jsou pozitivní a negativní dopady rozdělení na bohaté a chudé?

- Co vlastně je skutečné bohatství a skutečná chudoba, resp. jaké jsou různé formy bohatství a chudoby?

- Které problémy rozdělení na bohaté a chudé jsou nejpalčivější, resp. tak závažné, že by se jimi měla společnost zabývat?

- Kdo by se problémem bohatství a chudoby měl zajímat?

- Jaké nástroje k řešení problému bohatství a chudoby využít?

Atd. Pokud někdo přehled doplní či upřesní, uvítám to.

V našem přístupu jsme se rozhodli pro inspiraci i z důvodu určité významné metodologické spřízněnosti pohlédnout na problém bohatství a chudoby prizmatem historie na první pohled banální, ve skutečnosti však velmi slavné a teoreticky poučné otázky "Proč je v noci tma?"

V našem případě se pak jedná o otázku "Proč jsou někteří bohatí a někteří chudí?", kterou chápeme v kontextu všech výše uvedených otázek.

To umožňuje využít nejen analogie a inspirace, které řešení otázky "Proč je v noci tma?" nastolené poprvé a důrazně koncem 16. století a řešení až o čtyři sta let později a až na půdě nové kosmologie, ale současně zvýšit atraktivitu problému. Čtenář je od počátku upozorněn na to, že to, co může zdát být banální, banální není. Mj. i toto je jeden z důležitých aspektů problematiky komunikačních paradigmat.

Hlavní linie výkladu

Hlavní linie výkladu jde vedena takto:

1. První podoba problému "Proč jsou někteří bohatí a někteří chudí?" s využitím výše popsané analogie.

2. Nový pohled na "ekonomický vesmír" jako na vztah mezi vlastníky investičních příležitostí a investičních prostředků, včetně investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu.

(To máme dobře zpracováno, je to prověřeno i výukou, studenti chápou a dokonce jim to dělá při zkouškách menší problémy než jiné otázky.)

Otázka pak zní takto: "Proč nejsou investiční příležitosti (včetně a zejména těch, které jsou spojeny s rozvojem, uchováním a uplatňováním lidského kapitálu) využívány dle míry jejich výnosnosti?" (resp. co výše uvedenému brání).

Tady se již plně projevuje metodologická analogie s otázkou "Proč je v noci tma?". Uvedu jen některé aspekty:

- Prvním, kdo si tuto otázku velmi přesně uvědomil a konkretizoval na oblast vzdělání, byl Milton Friedman (již v roce 1955, známé jsou spíše jeho úvahy na dané téma v populárně psaném "Kapitalismu a svoboda" z roku 1961, přeloženo do češtiny). Odpovídá, že obtížností kontraktů v dané oblasti. Zde je analogie s tím, kdo poprvé nastolil otázku "Proč je v noci tma?", přímo fascinující. Thomas Digges, anglický astronom, který v roce 1576 domyslel důsledky nekonečnosti Vesmíru, navrhl řešení spočívající v tom, že lidské oko není schopné vnímat paprsky příliš vzdálených hvězd.

- Příčinu můžeme hledat v tom, že lze velmi obtížně identifikovat míru výnosnosti investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností (více vlivů podmiňujících ekonomické efekty v této oblasti, dlouhý horizont, ve kterém se efekty projevují, problém návaznosti jednotlivých investic apod.). Ale to nejdůležitější, proč chybí, resp. neprojevuje se alespoň příslušná tendence jdoucí tímto směrem, pouhou obtížností odhadnout míru výnosnosti, tím není zodpovězeno.

- Otázka formulovaná v rovině využívání investičních příležitostí má ještě jeden aspekt. Jde v ní o vertikální mobilitu. O to, aby možnost svobodného rozvoje schopností člověka a jejich uplatnění spojeným s příslušným společenským vzestupem a příjmovými efekty byla co nejméně omezována výchozí majetkovou a příjmovou situací země, rodiny, etnika apod. (Mj. dnes existuje zjevná tendence překrýt tuto zásadní problematiku snahou určité části globálních elit o "duhovou emancipaci perverzit", což není přehnané označení, ale jeden z aspektů ideového střetu mezi racionalitou a iracionalitou.)

- Uvedená problematika má ještě jeden důležitý aspekt, do kterého mj. vstupuje historie vývoje ekonomické teorie. Jedním ze slavných dobových řešení problému bohatství a chudoby je Marxova teorie nadhodnoty. Ta předpokládá, že konkurencí mezi kapitalisty a konkurencí mezi dělníky samotnými (v podmínkách existence "rezervní armády nezaměstnaných", tj. nezaměstnanosti v dělnických profesích) je cena práce stlačována na nejnižší možnou, tj. na úroveň reprodukčních nákladů. Tj. to, že kapitalista tlačí na to, aby dělník měl co nejnižší mzdu, je dáno "motorem konkurence". Pokud by byl "dobrák", nemohl by dostatečně dynamicky inovovat a zkrachoval by, na jeho místo by nastoupil jiný kapitalista, menší "dobrák". Připravil by o zdroj živobytí "své" dělníky i sebe (alespoň takto to "dobrák kapitalista" viděl). Jenže proč "motor konkurence", který by působil s dostatečnou vehemencí, nejsme schopni identifikovat v podmínkách, kdy investování do kvalifikace dělníka (do jeho lidského kapitálu) by mohlo kapitalistovi přinést zásadní konkurenční výhodu? (Tomáš Baťa se o to před válkou celkem úspěšně snažil, ale dnes nejsme dále, spíše naopak.) Zde je asi zakopán pes, zde je něco, co smrdí. (Neaktuálnost teorie nadhodnoty je patrně dána tím, že nedisponuje dostatečnými teoretickými nástroji k odhalení toho, co smrdí, mj. z tohoto důvodu bych moc chtěl zařadit pasáž o teorii nadhodnoty dnes, aby se ukázalo, kam až v odhalení výše uvedené otázky je schopna teorie nadhodnoty dojít, pokud si uchová svou vlastnost – zůstat dobrou a rozvíjejí se teorií.) Dnes již na místě kapitalisty sedí správní a dozorčí rady reprezentující akcionáře, z velmi velké části fondy, v nichž si lidé spoří na penzi či zdraví. Těm by přece vůbec nemělo vadit hledání cest k získání konkurenčních výhod založených na rozvoji, uchování a uplatnění lidského kapitálu, kterým firmy disponují. Ale v praxi? I management takové firmy, jakou je Boeing, dal přednost levným programátorům pracujícím na jednorázovou zakázku před systematickým formováním vlastního kvalifikovaného a tvůrčího týmu (ve kterém je významný z hlediska vychytání všech much i mezigenerační přenos zkušeností) – a jak to dopadlo? Stovky mrtvých a firma v mimořádně obtížné situaci.

3. Tím se dostávám k tomu zásadnímu, k tomu, co mě dalo nejvíce práce. Pokud použijeme k vyjádření výše uvedené mikroenomické problematiky teorii kooperativních her, můžeme otázky přeformulovat takto: "Proč nelze kontrakty v oblasti využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti popsat prostřednictvím Nashova vyjednávacího problému?"

Po stručném výkladu dané problematiky budeme moci tuto otázku přeformulovat ještě úderněji či názorněji: "Co chybí na obrázku popisujícím využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchováním a uplatněním lidského kapitálu, který vychází z modelu Nashova (S, d) vyjednávacího problému?" Nebo ještě stručně: "Co nevidíme na obrázku a přitom v realitě působí?"

Tomu budu věnovat samostatný jedno z dalších pokračování.

(Pokračování)