10. část

Poziční investování, reformy a dělení dortu

Desáté (tedy "kulaté") pokračování seriálu může tak trochu vypadat jako sci-fi. Ve skutečnosti je tomu právě naopak – přiblíží nás k "drsné realitě"

Jedním z nejsilnějších předpokladů konceptů a modelů, které jsme v souvislosti se zkoumáním problematiky pozičního investování dali, bylo následující:

1. Všechny situace redukujeme na případ dvou hráčů.

2. Oba hráč jsou schopni vyhodnotit míru výnosnosti vlastních i cizích investičních příležitostí shodně.

Pokud jde o první předpoklad, s ním se v řadě případů vyplatí pracovat a v případě nutnosti rozšířit hru na větší počet hráčů, nebo provést vhodnou redukci a vyjádřit situaci několika navazujícími případy her dvou hráčů, kdy sdružíme hráče do určitých skupin nebo zkoumáme vztah jednoho hráče k ostatním.

S druhým předpokladem je to složitější. Je to totiž velmi silný předpoklad v tom smyslu, že v realitě nejenže nebývá naplněn dostatečně, ale v tom smyslu, že realita se od něj odchyluje velmi podstatně. Řada dějů, ke kterým v realitě dochází, je spojena právě s tím, že hráči vidí realitu výrazně odlišně, jsou odlišně informováni a odlišně situaci vyhodnocují, nehledě na to že mají i odlišné preference.

To vše je nutné doplnit ještě další výraznou komplikací spojenou s interpretovatelností modelů. V realitě probíhá paralelně větší množství her spojených s pozičním investováním (různého druhu) a větší množství her spojených s možností kooperativních her zaměřených na dělení výnosů z využití investičních příležitostí. Tyto hry se přitom velmi podstatným způsobem vzájemně ovlivňují. Hráči jsou nejen odlišně informováni o parametrech těchto her, ale některé z nich v řadě případů ani nevidí. A i pokud se jedná o samotné "vidění reality" (tj. toho, jaké hry se hrají a jaké mají parametry) se hrají různé hry, kterými se hráči navzájem pokoušejí ovlivnit pohled na realitu.

Pokusíme se toto bohatství reality respektovat a najít vhodný aparát k jejímu vyjádření. Jako hypotézu můžeme formulovat následující:

1. To, že hráči hry, odlišně vnímají (případně některé hry ani nevnímají), tj. že je chápou odlišně a s odlišnými parametry, můžeme chápat tak, že mají odlišné preference, pokud jde o jednotlivé hry.

2. Situaci, která tím vzniká, můžeme poměrně dobře modelovat jako hru férového rozdělení heterogenního dortu(tj. "matematického" dortu, k jehož jednotlivým částem mají hráči odlišné preference).

Nikdo, žádný hráč, není schopen žádnou hru toho typu, který uvažujeme, spočítat. Jednak proto, že nejsme schopni dostatečně naměřit výchozí data, jednak proto, že realita se neustále mění a pro výpočet by nebyl k dispozici ani potřebný čas. (Vytvořit on-line matematický model v některých velmi zvláštních případech patrně lze, lze naměřit i určitá data, ale to má význam spíše z experimentálního hlediska než praktického.) Na druhé má každý hráč určitou představivost vycházející z jeho znalostí i zkušeností, schopnost svými představami poměrně věrohodně realitu vyjádřit a svými prožitky zvolit určité priority v podobě strategií, kterými se v běžném životě řídí. Příroda nás zkrátka vybavila určitým efektivním mechanismem "analogového rozhodování", což se projevuje v tom, že k určitým situacím máme určité preference a že jsme schopni porovnávat a vyhodnocovat on-line řadu nejrůznějších situací.

Důležité je, že výše popsaný mechanismu funguje a že jej lze kultivovat různými formami:

- Jednou z nejefektivnějších forem je mezigenerační přebírání zkušeností (při kterém ovšem může dojít i k převzetí nežádoucích stereotypů, "za všechno se platí", mj. proto se každá nastupující generace pokouší i o něco vlastního, nepřijímá vše nekriticky, často i za cenu problémů, které si tím vyrobí).

- Významnou formou může být vytvoření a návazně osvojení vhodného exaktního modelu, který v realitě identifikuje podstatné vztahy (o což se pokoušíme).

Každou hru či komplex her spojených se vztahem pozičního investování a kooperativní hry spojené s využíváním investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti pak jednotliví hráči oceňují svými preferencemi, resp. prostřednictvím mechanismu založeného na vytváření představ a jejich prožitkovém ocenění hledají vhodnou strategii, resp. celý komplex strategií reagujících na provázanost reálného komplexu her. Dílčím momentem toho je, že některé změny jsou ochotni podpořit, jiné ne. Přitom v případě různých hráčů je to různé.

Pokud jsme použili přirovnání k dělení heterogenního dortu v podmínkách odlišných preferencí hráčů, vzniká otázka, jak se tato úloha projevuje v realitě. Podle mě je to typická situace popisující chování politických stran:

1. Politické strany se svým programem snaží nabídnout férové rozdělení heterogenního dortu pro skupinu potenciálních voličů.

2. Potenciální voliči svým hlasem pro tuto či pro jinou politickou stranu nabídku rozdělení heterogenního dortu buď přijímají či nikoli.

Rozdělení heterogenní dortu zde přitom znamená určité menu, nabídku toho, zda se v různých situacích, které jsou předmětem programu politické strany:

- Bude prosazovat možnost pozičního investování – nebo se bude pozičnímu investování v dané oblasti bránit.

- Bude prosazovat možnost využití investičních příležitostí v oblasti investování do lidského kapitálu – nebo se bude možnosti využití investičních příležitostí v oblasti investování do lidského kapitálu bránit.

S touto alternativou souvisí ještě ta, která je dána dvěma možnostmi řešení problému bohatství a chudoby, resp. plnějšího využívání investičních příležitostí spojených s možnostmi nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu:

- Formou přerozdělování od bohatších k chudším.

- Formou vytvoření prostoru pro dobrovolné kontrakty mezi vlastníkem investičních prostředků a vlastníkem investičních příležitostí.

Pokud se hypotéza o možnosti využít teorii dělení heterogenního dortu mezi hráče s různými preferencemi potvrdí, bude možné formulovat velmi cenná doporučení pro politické strany v oblasti tvorby volebních programů i pro voliče, pokud jde o čtení těchto programů. Základem je ovšem analýza her spojených s alternativou na jedné straně pozičního investování a na straně druhé kooperativní hry zaměřené na využití investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti.

Poznámka 1:

Naprostý debakl původně levicových stran programového typu je patrně spojen s tím, že nezvládly historickou situaci, při vytváření rovnějších příležitostí vsadily pouze na změkčování rozdílu mezi bohatstvím a chudobou formou sociálně orientovaného přerozdělování. Podstatná část tohoto přerozdělování se ovšem postupně dostala pod kontrolu či pod nadvládu pozičního investování a sama se stala zdrojem největších bariér vertikální mobility.

Poznámka 2:

Teorie férového rozdělení (matematického dortu) disponuje tak silným aparátem, že její využití v dané oblasti je hodně lákavé.

(Pokračování)