Zamlžené ráno mě inspirovalo k návštěvě okolí přírodního koupaliště Jureček u Říčan. Lákaly mě hlavně krásné balvany zarostlé mechem, které jsou zde roztroušeny, chtěl jsem si připomenout, co vše se nachází na 50. rovnoběžce, která tudy prochází (je zde několik velmi zajímavých panelů, které ukazují místa na stejné rovnoběžce kolem celého světa), v neposlední řadě i možnost oběda ve skvělé restauraci přímo u hráze. Nebyl jsem tu už několik let, tak jsem byl zvědav, co si pamatuji a co se zde změnilo. Sotva jsem vystoupil z auta, rozsvítilo se slunce a vydrželo přesně do konce cesty, kdy těsně před restaurací mlha znovu spadla.

Mapku míst uveřejňuji v 1. dílu série.

Šel jsem po zelené značce proti proudu Rokytky. Ta se před dotykem se silnicí stáčí mírně do kopce ke Strašínu. Pak po červené doleva. Když začala klesat, odpoutal jsem se od ní a pokračoval lesem až k Radošovicím, pod nimi přes výhled nad Jurečkem dolů k přednímu koupališti a restauraci na hrázi.

Překvapivě jsem našel poměrně hodně hub. Velkého kotrče ještě v údolí Rokytky, povícero bedel červenajících v mladém stádiu, dokonce čtyři krásné kozáky. V tuto dobu bych to už nečekal. Místa nálezu hub jsou označena na mapce modrými hvězdičkami.

V restauraci měli zrovna martinské husí menu. Tak tak jsme se sem dostali, ale nakonec nám dvě místa našli. Porce k nesnězení a moc chutné. Příště se objednám předem.

Foto 1: Proč se Strašín jmenuje Strašín? Tento panáček za to asi nemůže. Ani další vyřezaní kamarádi kolem něj. Třeba vodník na nedalekém stromě.

Foto 2: Znovu se z okraje Strašína nořím do temného lesa a zase zazáří nádherná podzimem obarvená paseka. Dnes to vyšlo.

Foto 3: K tomu ještě další houbové překvapení, které bych v tuto dobu nečekal.

Foto 4: Za maličkou chvilku je všechno jinak. Jen co jsme se spustili dolů k Jurečku, spustila se i mlha a člověk by místa, kdy před krátkou dobou pobýval, skoro nepoznal. Ale restaurace, kde na nás čeká skvělé jídlo, už je kousek.