Ještě první den jsem si stačil udělat krátkou vycházku do okolí městečka u Beleku nedaleko Antalye v Turecku. Zítra pojedeme přes Konyu do Kapadokye, která leží téměř ve středu Turecka. Přes 500 km. Prý to stojí zato.

Foto 1:Takto vypadá květ bavlníku, skoro jako ibišek:

Foto 2: Mešitu zde najdete na každém kroku, v každé malé vesničce. A už hodinu před svítáním a pak ještě několikrát děnně se z ní ozývá typická promluva či zpěv (nevím přesně, do kterého žánru to zařadit). Člověk si na to rychle zvykne. Jako na zvonění našich zvonů. Skoro mu to pak chybí.

Foto 3:Zátoka u moře a pohodoví místní rybáři.

Foto 4:Už se začíná stmívat. Na první den bylo zážitků až moc. V takových domcích se zde bydlí. Peníze na domek lidé často získali prodejem pozemků, na nichž jsou stavěny hotely. Všimněte si dvou barelů na každém z nich (zde je vrchní ve vertikální poloze, spodní v horizntální). Jsou napojeny na kolektory k ohřevu vody. Ušetří hodně energie a jsou všude. I v malých vesničkách a na starých domcích, právě tak jako na velkých bytovkách. Vyplatí se to. Slunce zde svítí téměř každý den.

A už je část jít spát. Zítra se vstává před šestou.

(Pokračování)