Poprvé v tuto dobu přeji všem dobrým lidem do nového roku, kterým je tentokrát Nový rok 2020, to, abychom ho přežili. A při trošce neskromnosti, abychom k jeho konci měli o něco menší obavy o přežití, než na konci toho, který právě skončil. To bude hodně záležet na nás.

Pokud hodnotím rok 2019, tak to byl rok invaze iracionality s podporou mainstreamové mediální propagace nedovzdělanců a exhibicionistických lhářů bez zábran. Nejen u nás. Společný jmenovatel? Příprava na globální válku. Poslední zoufalý pokus zdegenerovaného jádra současné globální moci o uhájení své neudržitelné pozice, který – což doufám a přeji všem – přežijeme.

Vyvrcholením roku 2019 bylo "Usnesení Evropského parlamentu k 80. výročí začátku druhé světové války a významu evropské paměti pro budoucnost Evropy", kde se mj.: "zdůrazňuje, že druhá světová válka, tedy nejničivější válka v evropské historii, byla způsobena neblaze proslulou německo-sovětskou smlouvou o neútočení ze dne 23. srpna 1939, známou též jako pakt Ribbentrop-Molotov, a jejími tajnými protokoly, které umožnily, že si dva totalitní režimy, které měly společný cíl podrobení světa, mohly rozdělit Evropu na dvě oblasti vlivu".

Celé ostudný dokument, ve kterém není ani zmínka o Mnichovském paktu, je zde:

https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/B-9-2019-0098_CS.html

Svým obsahem je dokument návratem k Mnichovu a dělá z naší země první cíl revize dějin. Není to ostatně poprvé v našich dějinách a v roce 2020 půjde o hodně.

Hned po nástupu Hitlera k moci, již od roku 1933, jsme dokázali, že naše země umí vidět do budoucna. Bohužel ani Čapek a jeho díla, ani Voskovec a Werich na čele evropské protinacistické avantgardy, ani naše odhodlání bránit svět před německým nacismem investicemi do přípravy armády a opevnění neprobudily tehdejší "demokratický Západ", který si nejen dělal o Hitlerovy a živné půdě německého velkokapitálu, ze které vyrostl, iluze, podporoval ho a snažil se nasměrovat proti Sovětskému svazu.

Nebudu se pouštět do polemik s primitivy a gaunery, kteří záměrně přehodnocují historii. Připomenu jen skvělý britskoamerický film z roku 1993 film "Soumrak dne" (The Remains of the Day) s vynikajícím Anthony Hopkinsem v hlavní roli. Film je natočen podle literární předlohy Angličana japonského původu Kazuo Ishiguro, nositele Nobelovy ceny za literaturu (2017), viz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazuo_Ishiguro

Ve Wikipedii se o tom nejpodstatnějším, o co jde (na pozadí osobního příběhu hlavní postavy), říká jen stručně: "Když Stevens vyráží na cestu, přemýšlí o své neotřesitelné loajalitě vůči Lordu Darlingtonovi. Ten ve svém domě pořádal okázalá setkání přívrženců Němců a anglických artistokratů, ve snaze ovlivnit mezinárodní dění v době před 2. světovou válkou."

Viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soumrak_dne

Ten, kdo film viděl a má ještě paměť, nebo ten, kdo se na strhující příběh popisující několik lidských osudů a herecké umění Anthony Hopkinse, ze kterého až člověku běhá mráz po zádech, podívá, pochopí, jakého zločinu pohrdání fakty se Evropský parlament dopustil.

Mohl bych uvést další nepopiratelná svědectví toho, jak to v těch 30. létech bylo, kdo si o Hitlerovi a jeho kumpánech dělal iluze a podporoval ho, snažil nasměrovat proti Rusku (tedy Sovětskému svazu). Například americký film Kabaret z roku 1972 s Lizou Minnelli a Michaelem Yorkem.

Přeji všem dobrým lidem, aby v sobě našli dostatek síly a odhodlání opřít se o sílu myšlení, aby z bolesti, kterou myšlení přináší ("Myšlení jasné bolí – bolí ztráta mýtu, bolí často poznávat věci nové" - T. G. Masaryk), se stalo potěšení, zdroj sebedůvěry a jistoty. Tak jako se z bolestivé námahy stává potěšením cvičení v posilovně či kondiční běh.

Pokud by někdo nevěděl jak začít myslet, zdokonalovat myšlení, doporučuji mu, aby si obstaral nějaké dějiny filozofie a začal je studovat se snahou chápat a pochopit. Například na internetu jsou ke stažení poměrně dobré "Malé dějiny filozofie" Hanse Joachima Störiga (překlad z němčiny) vydané katolickým nakladatelství Zvon v roce 1992. ("Malé" – no mají skoro 500 stran.) Doporučuji porovnat s dalšími dějinami filozofie, i když hlavní linie u slušně napsaných prací na toto téma je shodná. Zejména pokud jde o vyústění do pochopení vzniku a role kritického myšlení při vytváření uceleného pohledu na svět.

Jedna z nejlepších současných studií na téma, které se po "Vánočním projevu" stalo tak aktuální – MYŠLENĺ A BOLEST – , může posloužit jako impuls, se objevila pod názvem "Poznej sám sebe...". Je krátká a ke stažení zde:

https://www.ceskenovinky1.eu/domains/ceskenovinky1.eu/2019/12/30/miroslav-svitek-ladislav-zak-poznej-sam-sebe/

I když se ani tento výsledek usilovného přemýšlení nevyhnul některým nepřesnostem, viz např.: "Je přetrvávajícím neblahým dědictvím osvícenského dualismu a racionalismu, že vše, co je nám dáno mimo rozum a smysly, musíme a priori zpochybňovat."

Descartův racionalismus (základ "dědictví osvícenského dualismu a racionalismu") začíná velmi důrazným zpochybňováním právě toho, co přichází jako danost od rozumu a od smyslů (viz jeho "Rozprava o metodě"). Proto má osvícenecký racionalismus a později z jeho půdy vzešlý kritický racionalismus mnohem pevnější základ, než je ve studii prezentováno. Ale to už překračuji rámci novoročního přání...

Takže úplně na závěr moje hluboké a upřímné přesvědčení: Když u dostatečného počtu lidí, nemusí to být ani většina, ale měli by mezi nimi být i mladí, převládne chuť myslet, snažit se chápat, o co jde, dokážeme se ubránit komukoli; naši zemi nejvíce ohrožuje omezenost, která je živnou půdou pro manipulaci.

 

A úplně na závěr: Těm, kteří mě znají osobně, z celého srdce přeju nejen do příštího roku, ale i dalších desetiletí a století, aby si stále uchovali své fyzické a duševní já jako já. Základem je svěžešt myšlení. Viz moje socha z 12. století, druhý zprava, ten nejvíce do ruda (toto uteklo...):