Tuto série v rámci seriálu o dobré teorii odstartoval M. Kalousek. Kritikou Babiše za "nereformu" penzijního systému. Asi ani tu chvíli netušil, do jaké pasti se chytil. Většinu článků jsem již průběžně publikoval a většina z nich měla značný ohlas. Potěšilo mě, kolik lidí chápe či začíná chápat, o co jde a proč právě penzijní problematika je klíčem k pochopení současnosti. Nyní zařazuji do seriálu o dobré teorii v pořadí publikování a pod společným názvem série.

 

V návaznosti na včerejší článek "PENZE: Kalousek by měl raději mlčet", viz:

https://radimvalencik.pise.cz/7418-penze-kalousek-by-mel-radeji-mlcet.html

uvedu několik grafů, ve kterých názorně vyjádřím, o co jde ve sporu o tom, zda prodloužit dobu odchodu do důchodu povinně všem administrativní cestou, nebo zda posílit motivační roli penzijního systému tak, aby byl člověk motivován k prodloužení doby svého produktivního (výdělečného) uplatnění v souladu se svými individuálními možnosti.

Druhý případ – orientace na dobrovolné prodloužení doby produktivního uplatnění  - předpokládá posílení solidarity mezi těmi, kteří mohou a chtějí být i ve vyšším věku produktivně činní, a těmi, kteří z různých důvodů produktivně činní být nemohou.

Pro všechny dále uveřejněné grafy platí, že jsou jen ilustrativní, což nesnižuje jejich vypovídací schopnost.

Obrázek 1: Porovnání stávajícího stavu s návrhem na paušální prodloužení doby produktivního uplatnění

Křivka (a)(b) popisuje pokles zaměstnanosti osob od určitého věku (cca 50 let) v důsledku stárnutí.

Bod (b) je administrativní hranice stávajícího odchodu do důchodu (v současné době přes 63 let a zastropovaná na výši 65 let)

Křivka (b)(c) popisuje současný stav. Po dosažení doby odchodu do důchodu poměrně rychle klesá počet výdělečně činných. V ČR více než v ostatních zemích. To mj. znamená, že motivace k výdělečné činnosti po překročení hranice odchodu do důchodu je špatně nastavena. Současně určité, byť i jen malé procento osob, zůstává do vysokého věku výdělečně činné.

Křivka (b)(d) popisuje hypotetický stav v případě, pokud by nebyla omezena hranice odchodu do důchodu.

Lomená křivka (b)(e)(f) popisuje to, k čemu by došlo, pokud by se hranice odchodu do důchodu paušálně prodloužila (např. o dva roky). Zpočátku by počet výdělečně činných osob klesal po křivce (b)(d), tj. méně strmě než za stávajícího stavu, a to až do nové hranice odchodu do důchodu, což znázorňuje část (b)(e) křivky, pak však by začal strmě klesat, což znázorňuje část (e)(f) křivky. Přitom strměji než při stávajícím nastavením doby odchodu do důchodu. Paušální, vynucené, administrativní prodloužení doby odchodu do důchodu by totiž snížilo individuální motivaci k prodloužení doby produktivního uplatnění.

Destruktivní vliv na ztrátu společenské efektivnosti popisuje následující obrázek.

Obrázek 2: Stávacící stav oproti paušálnímu, vynucenému, administrativnímu prodloužení doby odchodu do důchodu

 

Modrá plocha – krátkodobý efekt: Zvýšení počtu osob v důsledku prodloužení doby odchodu do důchodu v krátkém období (2 plus něco málo).

Červená plocha – dlouhodobý efekt: Snížení počtu osob v důsledku snížení motivační role systému na prodloužení doby produktivního uplatnění.

Velmi pravděpodobně (což je nutno ještě dále ověřit nepřímými indikátory) by byl celkový efekt prodloužení doby odchodu do důchodu záporný i z čistě ekonomického hlediska. A to několikanásobně.

Paušální prodloužení by vedlo jen k možnosti vytunelovat systém a následně jeho výraznému oslabení, což by mělo velmi negativní dopad na stabilitu společenského systému a zejména pak na postavení osob, které mají v současné době 15 až 30 let.  

Oproti tomu lze postavit variantu dobrovolného prodloužení doby produktivního uplatnění.

Obrázek 3: Stávacící stav oproti prodloužení doby odchodu do důchodu založenému na zvýšení motivační funkce penzijního systému

 

Křivka (b)(g) ukazuje efekt zvýšení motivační role penzijního systému k prodloužení doby produktivního uplatnění.

Pokud bychom místo počtu uvažovali příjmy osob, byl by efekt ještě výraznější, protože efekty motivovaného prodloužení doby produktivního uplatnění by působily zejména na osoby s vyššími příjmy.

Ekonomický efekt zvýšení motivační role penzijního systému (který by byl "zadušen" paušálním prodloužením doby odchodu do důchodu) umožňuje nejen zabezpečit (a to na dobrovolném základě!) trvalou udržitelnost penzijního systému, ale (a to zejména!) vytvořit ekonomický základ pro financování těch odvětví, které umožňují prodloužit zenit i horizont produktivního uplatnění člověka na profesních trzích a umožnit tak přechod k novému typu ekonomického růstu založenému na rozvoji lidských schopností vyúsťujících do výrazného zvýšení inovačního potenciálu země. Právě toho inovačního potenciálu zaměřeného na radikální úspory přírodních zdrojů (včetně těch jejich použití, které zanechávají "uhlíkovou stopu"), který je nezbytný k nastolení trvalé rovnováhy mezi člověkem a přírodním prostředím.

Mimo jiné – nastartování růstu role odvětví, která přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností by posouvalo křivku (b)(g) na obrázku 3 severovýchodně a dále zvyšovalo vliv motivační role penzijního systému.

Otázka je, proč nám Kalousek a další vnucují cestu, která nic neřeší, ale naopak vede do pekel? To je otázka, kterou je nutné odpovědět především, abychom pochopili, o co dnes jde a jaká nebezpečí na nás číhají.

 (Pokračování)