Tuto série v rámci seriálu o dobré teorii odstartoval M. Kalousek. Kritikou Babiše za "nereformu" penzijního systému. Asi ani tu chvíli netušil, do jaké pasti se chytil. Většinu článků jsem již průběžně publikoval a většina z nich měla značný ohlas. Potěšilo mě, kolik lidí chápe či začíná chápat, o co jde a proč právě penzijní problematika je klíčem k pochopení současnosti. Nyní zařazuji do seriálu o dobré teorii v pořadí publikování a pod společným názvem série.

V předvánočním rozhovoru pro Právo nazvaném "Kalousek: Babiše porazíme, jen když vyrazíme mezi lidi" 21. prosince se M. Kalousek vyjádřil k problematice penzijní reformy. Otevřel tím mnohem větší problém, než asi sám tušil. Následující série je věnována širšímu kontextu této problematiky.
Nejdříve připomínám bezprostřední reakci, kterou jsem na Kalouskův rozhovor napsal (článek "PENZE: Kalousek by měl raději mlčet") a ve které cituji všechny relevantní pasáže z Kalouskova rozhovoru:

https://radimvalencik.pise.cz/7418-penze-kalousek-by-mel-radeji-mlcet.html

Následující den jsem uveřejnil navazující článek, který se v obecné rovině zabývá podstatou toho, o co jde ve sporu o to, zda prodloužit dobu odchodu do důchodu povinně všem administrativní cestou, nebo zda posílit motivační roli penzijního systému tak, aby byl člověk motivován k prodloužení doby svého produktivního (výdělečného) uplatnění v souladu se svými individuálními možnosti:

https://radimvalencik.pise.cz/7419-jeste-k-penzim-a-kalouskovi.html

Jsem upřímně zvědav, jakou alternativu návrhu penzijní reformy Kalousek a spol., tj. celá "demokratická opozice" včetně "miliónu chvilek" předloží. Kalousek se k vlastní verzi penzijní reformy implicitně (formou ostrých výpadů vůči Babišovi) zavázal. Tak už se těším.

Dokonce si troufnu zahrát na prognostika:

1. Kalousek a spol. se nedováží otevřeně se přihlásit k vyvedení prostředků z průběžného systému do tzv. druhého pilíře (soukromých fondů).

2. Rétorika Kalouska a spol. zůstane převážně v rovině kritiky toho, že to, co se dělá, je nedostatečné, že je třeba více lidem "otevřít oči" a "potrápit je prodloužením doby odchodu do důchodu".

3. Kalousek a spol. na stůl vlastní, dostatečně konkrétní návrh reformy penzijního systému, která by zabezpečila jeho stabilitu z hlediska populačního vývoje a jeho odolnost vůči turbulencím na finančních trzích, nedají.

Jsem si téměř jist. A to z důvodů, které uvedu v dalším textu (tomto článku a jeho pokračováních).

Je dokonce možné, že Kalousek a spol. zatím ještě ani netuší, proč nebudou schopni vlastní řešení dát, proč jim ho nikdo nenapíše, když "všechno se dá koupit". Kalousek je sice patrně nejinteligentnější, nejvíce protřelý a velmi dobře informovaný šíbr současného konglomerátu, který by se rád dostal k moci bez voleb, ale ani on si neuvědomuje ani řešení problému, ani – a to především - jeho podstatu. Mimo jiné – recept na kvadraturu kruhu se také nedá koupit.

Pokusím se stručně objasnit výše řečené. Vycházím přitom z podkladů pro monografii na téma příčin a důsledků toho, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí, kterou připravuji k vydání v roce 2020.

Čtenář bude muset projít stručným výkladem širšího kontextu (doufám, že i tento výklad pro něj bude zajímavým), aby pak zjistil, že spor o to, zda prodloužit dobu odchodu do důchodu povinně všem administrativní cestou, nebo zda posílit motivační roli penzijního systému tak, aby byl člověk motivován k prodloužení doby svého produktivního (výdělečného) uplatnění v souladu se svými individuálními možnosti, má mnohem větší význam a je mnohem zásadnější povahy, než to vypadá na první pohled. Ukazuje přímo na podstatu současného dění, resp. míří přímo do černého (a to i v pravém smyslu toho, co pojem "černý" asociuje). Nebo – nahlíženo z druhé strany – proč využití možnosti zvýšení motivační role penzijního systému k dobrovolnému prodloužení doby odchodu do důchodu v souladu s individuálními možnostmi při současném posílení solidarity mezi těmi, kteří se mohou a chtějí výdělečně uplatnit ve vyšším věku, a těmi, kteří tuto schopnost z různých důvodů ztrácejí, naráží na takové překážky. Přitom jednou z překážek, a to zcela zjevných a významných, je to, že tato možnost je potlačována mediálním mainstreamem i ve veřejném komunikačním prostoru.  Nebo jste už někdo byli svědky diskuse na toto téma v rozsahu, který by se alespoň z jedné dvacetiny blížil tomu, jak je mediálním mainstreamem a jeho miláčky (tzv. "experty") sugerována nutnost paušálního, administrativního, všeobecného, povinného prodloužení doby odchodu do důchodu?

Nyní už širší kontext v podobě uceleného textu zpracovaného z přípravných materiálů k monografii:

Bohatství a chudoba jako problém a jeho příčiny – část 1.

Bohatství a chudoba. Jeden z nejstarších problémů v historii lidstva. Nebo jen v předhistorii lidstva, protože řešením tohoto problému teprve začne naše skutečná historie? Kdo je vlastně bohatý a kdo je chudý? Je dáno bohatství množstvím majetku, nebo i něčím jiným? Do jaké míry závisí bohatství na majetku? A co je skutečné bohatství? Proč rozdělení společnosti na bohaté a chudé vyvolává problémy? A musí nutně vždy problémy vyvolávat? Jak tyto problémy řešit? A je vůbec nutné je řešit? Co je příčinou bohatství a co je příčinou chudoby? Umíme dostatečně uspokojivě odpovědět na výše uvedené otázky? Anebo se nám jen zdá, že jsou to otázky téměř banální, na které zná každý odpověď? A potřebujeme vůbec znát odpověď na výše uvedené otázky?

To, že jsou chudí a bohatí "je nad Slunce jasné", tak jak je jasné, že "na nebi jsou hvězdy". Ty ovšem v jasu Slunce nevidíme. Vidíme je jen v noci, kdy je tma. A víme, "proč je v noci tma"? Odpověď na tuto otázku se zdá být také "nad Slunce jasná". Protože v noci je Slunce na druhé straně Zeměkoule, která se otočí právě jednou za den. To je pravda, ale hvězdy jsou také slunce. Některá mnohem větší a zářivější než to naše. Že jsou strašně moc daleko? To ano, ale Vesmír je nekonečný, takže i tak by z každého koutku oblohy mělo přicházet dostatek paprsků, aby bylo i v noci světlo. Problém, proč je v noci tma, si dobří astronomové začali uvědomovat v době nástupu Rudolfa II. na trůn a trvalo více než 400 let, než byl uspokojivě řešen. Ostatně, hvězdy viděl člověk od nepaměti, ještě před tím, než se stal člověkem. Ale jak dlouho trvalo, že odhalil, co to vlastně hvězdy jsou! A jaké fantastické, ovšem od reality naprosto odlišné představy o tom, co jsou to hvězdy, v hlavách lidí vznikly a na tisíciletí se v nich usídlily.  

Pokud jde o bohatství a chudobu, jsme na tom dost podobně. To, že existuje rozdělení na bohaté a chudé a že s tímto rozdělením jsou spojené různé problémy, vědí lidé také od nepaměti. Ale s odpovědí na otázku, "proč jsou někteří lidé bohatí a někteří chudí", je to jako s otázkou, "proč je v noci tma". Myslíme si, že to víme, ale ve skutečnosti to nevíme. Dokonce naše představa o tom, co je "bohatství" a co je "chudoba", je natolik vzdálena realitě, že snese srovnání s představou příslušníků Osady havranů, kterou měli o hvězdách. Že je to přehnané? Není.

Ukážeme si, že z určitého zorného úhlu, pokud se opřeme o dobrou teorii, před námi vyvstanou problémy, o kterých jsme neměli tušení. A nejen to. Ukáže se, že tyto problémy bezprostředně souvisí s názorovými střety, kterých jsme svědky i aktivními účastníky. Uvidíme, a to dokonce v pravém smyslu tohoto slova, tedy na vlastní oči, že pokud se spokojíme s prvotní, nedostatečně rozumem opírajícím se o teorii kultivovanou, představou týkající se různých aspektů problémů souvisejících s bohatstvím a chudobou, můžeme se systematicky mýlit. Nejen jako jednotlivci, ale i jako různé skupiny lidí. A co hůř. V některých případech podsunutí určitého zavádějícího pohledu může sloužit k manipulování s lidmi, k tomu, aby v upřímném přesvědčení, že "stojí na správné straně", byli nástrojem těch, kteří chtějí řešit problémy související s rozdělením společnosti na bohaté a chudé "po svém", ale hlavně "pro sebe", ve svůj prospěch, a to na úkor těch, kteří se nechali zneužít.

(Pokračování)