Před třemi roky byla natočena krátká povídka Lenky Procházkové "Lavička Františka Havla", kde jsem měl možnost zahrát si hlavní roli bezdomovce. Jak prý suše konstatovala jedna studentka naší univerzity, když byl film předváděn – "Udělat z Valenčíka bezdomovce je velmi snadné." – Patrně měla pravda. Vzal jsem si tehdy z domova to, v čem chodím nejraději, ale manželka mě v tom z domova nepustí.
Celý film (krátký, jen 10 minut, ale myslím, že stojí za to) je zde:
Před několika dny se objevila fotka roku s obdobným názvem "Lavička Václava Havla"a rovněž s bezdomovcem. Hodně podobným. Stojí za srovnání – uvádím scény z filmu a slavné foto bezdomovce:
Jako kdyby se realita nechala filmem inspirovat. Ale to už patří ke géniu spisovatele, že jeho vize se stává realitou.
Natáčení bylo fajn. Užili jsme si spoustu legrace.
Když jsem tlačil svůj "bezdomovecký vozík", zželelo se mě vzhledem k zuboženému vzhledu jednomu mladému Romovi, přišel ke mně a povídá: "Pane, pokud máte zájem, vím, kde je těžké železo." A pak dodal: "Já pracuji rád. Na výkopech. Říkají mně stachanovec.", pochlubil se. Sympaťák. Nechtěl věřit, že natáčíme film. (Tato neplánovaná scéna se do filmu nedostala.)
A když jsem procházel vedle dělníků, kteří v místě natáčení právě opravovali nějakou havárii, položil jeden z nich vedle mě svoji svačinu. Nejprve jsem si jí nepovšimnul a tak jsme scénu, kde si ji beru, museli dotočit zvlášť. (Tato scéna tam je.)
Do titulků se pak dostalo:
bezdomovec
Doc. Radim Valenčík, CSc.