V netradičním novoročním přání jsem apeloval na myšlení, na to, abychom překonávali Masarykovu "bolest myšlení" ("Myšlení jasné bolí – bolí ztráta mýtu, bolí často poznávat věci nové" - T. G. Masaryk) a aby se myšlení stalo potěšením, zdroj sebedůvěry a jistoty. Celé novoroční přání viz: https://radimvalencik.pise.cz/7436-do-noveho-roku-2020-netradicne.html
Právě v den, kdy jsem novoroční přání připravoval, těsně před Novým rokem 2020, uveřejnil M. Svítek a L. Žák pod názvem "Poznej sám sebe..."jednu z nejlepších současných studií na téma, které se po prezidentském "Vánočním projevu" stalo tak aktuální – MYŠLENĺ A BOLEST. Je krátká a ke stažení zde:
Uveřejňuji ji na pokračování se svými poznámkami (barevně odlišenýmitouto barvou) tak, aby co nejvíce posloužila svému účelu, tj. aby bylo co nejvíce zřejmé a zřetelné, o co v myšlení jde. Současně v rámci výše avizovaných poznámek upozorním na ty momenty "poznávání sebe sama" v kontextu poznávání světa, kde lze jít s použitím rozumu ještě dál. K ještě větší jistotě našeho vztahování se ke světu a sobě samému při hledání smyslu bytí a
žití. Pochopitelně také nemám patent na rozum, takže se ve svých poznámkách mohu dopouštět nepřesností či omylů. Uvítám případná upozornění, doplnění, výhrady...
Podrobný úvod a seznam literatury, ze které autoři vycházejí (důležité!), jsem uveřejnil v prvním dílu, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/7450-par-poznamek-k-poznej-sam-sebe-svitek-zak-1.html
Miroslav Svítek, Ladislav Žák: Poznej sám sebe... 7. část
Úloha vědomí
Pokud si udržíme otevřenou mysl, tak si musíme uvědomit, že to, z čeho jsme si vytvořili svůj obraz světa, je výplodem výhradně našich smyslů a vědomí. Nelze dokázat, že tento obraz má jiný původ. Zároveň platí, že naše vědomí je v něm, jako jeho tvůrce, podivným cizincem.
Aby toho nebylo málo, zdá se, že nejsme schopni jakkoliv určit, kde tento tvůrce v našem těle sídlí. Dualismus hmoty a ducha nikdy neodpověděl na otázku, kde na sebe tyto komponenty působí. Baruch Spinoza říká, že "ani tělo nemůže přivést mysl k myšlení, ani mysl nemůže přivést tělo k pohybu...". Ani současná fyziologie na tom není o mnoho lépe. Hovoří o nevysvětlitelném "jak", pokud jde o působení vědomí na hmotu. Nic na tom nemění ani současné úspěchy bioniky, která studuje rozhraní mezi nervovou soustavou a elektronickými zařízeními.
Jako řešení tohoto problému se nabízí vzájemná jednota těla a mysli. S tím souvisí možné konstatování, že hranice mezi objektem a subjektem nikdy neexistovala a je jen pomůckou, abychom dokázali o svém prostředí vůbec něco říci, hledat v něm zákonitosti a popisovat ho přírodními zákony.
Gregory Bateson věnoval jednotě vědomí a přírody celou knihu[23], ve které polemizuje s karteziánským dualismem ducha a hmoty, mysli a přírody. Bateson byl také významným kybernetikem a svými myšlenkami přispěl ke "kybernetice kybernetik" nazývané "kybernetika druhého řádu[24]". Jde o to, že pokud opustíme čistě technickou praxi, pak nelze ze systému vypustit onoho "kybernéta", kormidelníka, který udržuje systém v určitém nastaveném nebo žádoucím režimu – homeostázi. Nelze pominout otázku "kdo řídí řidiče...?!?", podobně věčná zůstává otázka z Iuvenalisových Satyr[25], "kdo hlídá hlídače...?!?" Navíc je zřejmé, že každý "dobrý" kybernetés musí být svého druhu informačním modelem systému, který ovlivňuje. Žádný systém nemůže být kvalitně řízen cizorodým elementem.
Zahrnutí "kybernéta" do systému umožňuje přesněji modelovat některé sociální procesy jako třeba chování masmédií. Média jsou díky své podstatě předurčena jako předmět kybernetiky druhého řadu, protože jsou nejen sdělovači a zprostředkovateli, ale zároveň regulátory, manipulátory a v neposlední řádě tvůrci informací. Nemluvě o tom, jak ráda sama sebe pasují do role strážců a hlídačů čehokoliv. Média jsou policisty, soudci, zločinci a často katy zároveň a nepotřebují k tomu nic, co by si sama, bez ohledu na jakékoliv události v prostředí, nedokázala vytvořit.
Zamyšlení na závěr
Otevřenost mysli a její schopnost vnímat co nejširší spektrum impulsů a změn, které v našem prostředí probíhají, jsou nám do určité míry dány a je možné konstatovat, že v průběhu našeho života jsme na této schopnosti individuálně i společensky omezováni. Trochu to připomíná úsloví, že člověk přichází na svět plný krásné čisté víry a za ním kráčí ďábel, který mu ji organizuje. Zároveň je třeba si uvědomit, že každou danost, dar přírody nebo talent je možné nejen tlumit a omezovat, ale také udržovat a rozvíjet. Je proto důležité, abychom si toho byli vědomi a pomáhali rozvíjet otevřenou mysl a fantazii všude tam, kde je to možné, vedli spor s demagogií, kazatelstvím a tmářstvím.
Moje poznámka: Asi tak. Lze to formulovat i jinak. Rozum sice není všemocný, ale říkat o něm, že něco nedokáže, aniž bychom před tím poctivě vyzkoušeli jeho sílu, svědčí o nečestných záměrech. Rozum je komplex prvků vědomí včetně představivosti, včetně prožitkového systému, včetně naší schopnosti hodnotit, věřit, včetně intuice. Mezi významné atributy rozumu patří jeho schopnost soustředit na nejdůležitější a formulovat to prostřednictvím pojmů, a to i a především za účelem komunikace, tedy sdělení. Navazující schopností rozumu je pak to, že se dokáže zaměřit i na to, proč se komunikace nedaří a jak přesněji příslušný problém prostřednictvím pojmů vyjádřit, aby se zdařila.
Uchování si schopnosti samostatného myšlení, tvorby vlastního názoru a pohledu na naše prostředí je důležité především proto, že souvisí s tím, že jsme stále více součástí jakýchsi myšlenkových agregátů. Nezáleží na tom, jací jsme a co si myslíme, záleží na tom, z jaké party, partaje či korporace pocházíme. Pokud se postupně zcela ztratí vliv rozdílných názorů jednotlivců, bude to znamenat odlidštění společnosti. V současné době dokonce některé demokratické ústavy hovoří o "svobodné soutěži politických stran", zatímco občany a jejich názory poněkud opomíjejí. Korporativismus je v každém ohledu označován jako škodlivý, neliberální a nedemokratický, ale společenská praxe je přesně opačná. Tendence ke stádnosti je silnější než kdykoliv v minulosti a je funkcí nedostatku různorodých názorů na svět. To v konečném důsledku vede k oslabování společnosti, k její nedostatečné reprodukci a postupné degeneraci.
Moje poznámka: Ano. Pasáže, se kterými je radost souhlasit.
Jednoduše řečeno, měli bychom používat svou otevřenou mysl k tomu, abychom zkoumali antinomii, kontrast, možná paradox, který spočívá v tom, že vědecké poznatky jsou založené na smyslovém vnímání, nicméně žádný vědecký pohled na přírodní procesy neobsahuje smyslové kvality, a tudíž je nemůže vysvětlovat. Začne před námi zřetelně vystupovat přirozená skutečnost, že "vidíme jenom obrazy, či spíše stíny a z nich se pokoušíme usuzovat a naznačovat", abychom parodovali velikána české vědy Járu Cimrmana[26]. Cimrman ovšem zapomněl poznamenat, že právě pozorováním ony obrazy zároveň utváříme.
Tyto úvahy nás přivádějí do temnot Platónovy jeskyně a ke hře stínů na ohněm osvětlené stěně, stejně jako k jeho světu idejí nebo forem, který v dnešní době docela dobře reprezentuje matematika. Tyto úvahy už jsou hodně za čárou obvyklého a vyžadují hlubší studium, ale pořád vycházíme z jednoduché úvahy, že vystoupit sám ze sebe a svého prostředí není možné. Platí to, i když naše existence končí u konečků prstů a vlasů, stejně jako kdyby končila u konečků prstů a vlasů "avatara" na konci vesmíru.
Tento text uvádí některé myšlenky a jejich zdroje, které tvoří pouze malou antologii dané problematiky. Pro náš pohled na svět je velice důležité, aby v něm byl dostatek pestrých názorů, pocházejících z nejrůznějších paradigmat. Pokud nebudeme samostatně a odvážně myslet, pokud potlačíme naši fantazii a otevřenou mysl ve jménu jedné jediné pravdy, pokud nebudeme žít naplno své životy, pak ztratíme podobně jako v "Nekonečném příběhu[27]" v Nicotě jediné pravdy, bezalternativnosti, stupidity a tmářství nejen svou Říši Fantazie. Ochudíme náš svět jako takový o jeden vliv, o jednu jeho komponentu, která pro něj může být důležitá. Bez vlastních myšlenek ztrácíme i vlastní důležitost a důstojnost. Ztrácíme tak vlastní život i sebe sama...
Poznej sám sebe a poznáš svět... Možná je to obojí jedno a to samé... Data (smyslové podněty), Informace (racionální uvažování), Znalosti (emocionální vnímání), Moudrost (spirituální prožívání)...
Velice si vážím toho, že mohu říci, že mezi mé spoluautory patří také Mirek Svítek (https://www.researchgate.net/profile/Miroslav_Svitek). Doufám, že mu nezkazím pověst...
Velice si vážím toho, že mohu říci, že mezi mé spoluautory patří také Mirek Svítek (https://www.researchgate.net/profile/Miroslav_Svitek). Doufám, že mu nezkazím pověst...LŽ
Sebepoznání je prvním krůčkem k nápravě...
Moje poznámka úplně na závěr: Čtenář dostal od autorů dost podnětů k tomu, aby – pokud ho k tomu osud ještě nepřiměl – začal pěstovat a posilovat svou schopnost celostního myšlení (hledání a osvojování pravdy v podobě rozvíjejícího se systému poznání), překonávat lenost myšlení, která člověka zapouzdřuje do stereotypů a animozit. Nejlepší "posilovnou ducha" je studium dějin lidského myšlení, tedy filozofie. Nejlépe z několika zdrojů, aby bylo možné porovnávat.