Do seriálu o dobré teorie zařazuji dříve publikovanou osmidílnou sérii na filozofické téma vycházející ze studie Svítek-Žák. Je to dobrý začátek, jak si osvojit či pro pokročilejší zdokonalit filozofické myšlení. Dnes, v době šíření nákazy "zapouzdření", velmi aktuální.
V netradičním novoročním přání jsem apeloval na myšlení, na to, abychom překonávali Masarykovu "bolest myšlení" ("Myšlení jasné bolí – bolí ztráta mýtu, bolí často poznávat věci nové" - T. G. Masaryk) a aby se myšlení stalo potěšením, zdroj sebedůvěry a jistoty. K tomu jsem doporučil těm, co se ještě neseznámili s dějinami myšlení, resp. filozofie, aby si obstarali nějaké dějiny filozofie a začali je studovat se snahou chápat a pochopit. Například na internetu jsou ke stažení poměrně dobré "Malé dějiny filozofie" Hanse Joachima Störiga (překlad z němčiny) vydané katolickým nakladatelství Zvon v roce 1992.
Celé novoroční přání viz: https://radimvalencik.pise.cz/7436-do-noveho-roku-2020-netradicne.html
K tomu mně Ing. Milada Skydánková napsala: "Obávám se, že svět nezachrání filozofové, protože z každé filozofické ideje se může stát ideologie. Svět zachráníme jedině tehdy, když se nám podaří zbavit svět ideologů. Město bez ideologů vytvořil Tomáš Baťa. S pomocí pracovitých lidí s vizí přeměnil Zlín, ležící v oblasti, kde končil chleba a začínalo kamení, ve město s druhou nejvyšší životní úrovní v první republice. Jak to udělal, se dočtete v knize Tomáš Baťa Úvahy a projevy. Před lety jsem ji viděla na webových stránkách Univerzity T. Bati. Doufám, že tam pořád je."
Patrně jsem se nevyjádřil dost přesně. Vůbec jsem neměl na mysli to, že by "svět mohli zachránit filozofové", ale to, že bychom měli využít odkaz těch, kteří poctivě hledali to, co je základem našeho myšlení, to, na co se můžeme spolehnout, když hledáme pravdu. To by mělo patřit ke kulturní a intelektuální výbavě každého normálního člověka. Už proto, aby člověk nesedl na lep nejrůznějším prznitelům lidského vědomí, tj. ideologům, kteří na nedostatečné vybavenosti člověka znalostí dějin lidského myšlení parazitují. Baťův fascinující "Budujme stát pro 40 000 000 lidí" jsem si přečetl a na základě toho, co jsem tam přečetl, jsem přesvědčen, že on sám dějiny lidského myšlení znal.
Právě v den, kdy jsem novoroční přání připravoval, těsně před Novým rokem 2020, uveřejnil M. Svítek a L. Žák pod názvem "Poznej sám sebe..."jednu z nejlepších současných studií na téma, které se po prezidentském "Vánočním projevu" stalo tak aktuální – MYŠLENĺ A BOLEST. Je krátká a ke stažení zde:
Uveřejním ji na pokračování se svými poznámkami (barevně odlišenýmitouto barvou) tak, aby co nejvíce posloužila svému účelu, tj. aby bylo co nejvíce zřejmé a zřetelné, o co v myšlení jde. Právě v takovém myšlení, která je odolné vůči manipulaci ze strany nejrůznějších ideologií. Současně v rámci výše avizovaných poznámek upozorním na ty momenty "poznávání sebe sama" v kontextu poznávání světa, kde lze jít s použitím rozumu ještě dál. K ještě větší jistotě našeho vztahování se ke světu a sobě samému při hledání smyslu bytí a žití.
Úplně na začátku dávám seznam literatury, ze které autoři vycházejí. Jednak proto, že je mezi ní řada titulů, které stojí za přečtení, jednak proto, že na ni autoři odkazují:
[1] Rabi Bonder Nilton,: Jidiše kop, Euromedia Group, Praha, 2008
[2] Ač A., Cílek V.: Věk nerovnováhy, Academia Praha, 2019
[3] Koukolík F: Já: o mozku, vědomí a sebeuvědomování, 2. přepracované vydání, Karolinum, Praha, 2013.
[4] Neubauer Z.: O čem je věda, Malvern, Praha, 2009
[5] https://cs.wikipedia.org/wiki/Jára_Cimrman
[6] https://tvorba.michalhoracek.cz/alba/v-penzionu-svet/berna-mince/
[7] Feyman R.P., Leighton R.B., Sands M.: The Feynman Lectures on Physics, Addison Wesley Longman, 1966
[8] Vedral V:. Introduction to Quantum Information Science, Oxford University Press, 2006
[9] Lindauer R., Žák L.: Quantum of Ethics, Bookboon.com, 2019
[10] Bašta J., Prokletí rabštejnské skály, Prakul Production, Praha, 2015
[11] Ač A., Cílek V.,: Věk nerovnováhy, Academia Praha, 2019
[12] Svítek M.: Physics-Information Analogies, Neural Network World 2018, no.6, pp. 535-550
[13] Moos P., Malinovský Vít: Informační systémy a technologie, monografie ČVUT, 2006
[14] https://cs.wikipedia.org/wiki/Wachowští
[15] Schrödinger E.: Co je život, Duch a hmota, K mému životu, VUTIUM Quantum, 2018
[16] Neubauer Z.: O čem je věda, Malvern, Praha, 2009
[17] Schrödinger E.: Co je život, Duch a hmota, K mému životu, VUTIUM Quantum, 2018
[18] Neubauer Z., Fiala J.: Střetnutí paradigmat a řád živé skutečnosti, Malvern Praha, 2011
[19] Rees M.: Pouhých šest čísel, Academia Praha, 2004
[20] Giacometti A.: Moje skutečnost, Arbor vitae, De arte, Praha,1998
[21] Polák M.: Goodmanova kvália a Russellova smyslová data, filosofický časopis, 2012
[22] Svítek M: Víc než součet částí, Academia 2013
[23] Bateson G: Mysl a příroda, nezbytná jednota, Malvern, Praha 2006
[24] Mařík V., Štěpánková O., Lažanský J, a kol.: Umělá inteligence, díl 1 – 6, Academia
[25] Stiglitz J.: Quis custodiet ipsos custodes, lecture, Paris, 1999
[26] https://cs.wikipedia.org/wiki/Jára_Cimrman
[27] Ende M: Nekonečný příběh, Albatros Praha, 2015
Miroslav Svítek, Ladislav Žák: Poznej sám sebe... 1. část
Tento text je pokusem přiblížit širšímu publiku, lidem různého věku a nejrůznějšího vzdělání, několik prostých skutečností a z nich vyplývajících neprostých závěrů. Cílem je poukázat na možnost dívat se na svět jinak, než jak jsme v důsledku tradice i způsobu vzdělávání zvyklí. Hlavním motivem textu je téma otevřenosti mysli jako podmínka nutná pro zvládnutí proměnlivosti dnešního světa. To se nepodaří, pokud nebudeme schopni poznat, uchovat, rozvíjet a chránit především svou identitu a od ní odvozovat své nároky na podobu a uspořádání našeho prostředí. Přitom je dobré se řídit nestarší radou, která zní: Poznej sám sebe...
Moje poznámka: "Otevřenosti mysli" je v současné době tím naprosto nej-nej-nejdůležitějším. Jednou z hlavních polarit současnosti je polarity mezi těmi, kteří mají mysl otevřenou k poznávání nového, k pochopení toho, co je v argumentech druhé strany diskuse přínosné, co je alternativou, kterou je nutné zvažoval, a těmi, co svou mysl uzavřeli, co se zapouzdřili do stereotypů, kteří odlišný názor považují nikoli za podnět k myšlení, ale za nepřátelský. Otevřenost versus zapouzdřenost je tentýž střet, jako střet mezi myslícími a těmi, kteří schopnost myslet ztratili, či nikdy se u nich nevyvinula. Jednou z dobových příčin zapouzdřenosti je nekritické akceptování politiky dvojího metru. Zapouzdřence velmi snadno poznáte podle jejich argumentace, resp. podle toho, že argumenty nahrazují cejchováním a kádrováním.
Člověk se stane lepším, když pozná sám sebe (A. P. Čechov)
Proces poznání
Udržování maximální možné míry otevřenosti mysli je klíčem nejen k poznávání, ale především ke komplexnímu vnímání našeho prostředí a v jeho rámci i nás samotných. Prostředí vnímáme nejen svými smysly a rozumem, ale dokážeme ho vnímat i mimosmyslově, tedy spíše "mimo tradiční smysly". Vnímání prostředí se samozřejmě vyvíjí, jak se vyvíjejí naše smysly a rozumové schopnosti. V čase je ovlivňováno tím, na co se zrovna soustředíme.
Pokud hovoříme o vnímání na straně jedné, pak je na straně druhé třeba zmínit i podobu stavů, které by mělo takové komplexní vnímání přinést. Mělo by jít nejen o poznání prostřednictvím vědomých informačních toků, jejich obsahů a znalostí, které z nich umíme vytěžit, ale i o emoce, moudrost a pokoru, ve kterých už se promítá nejen nevědomá komunikace, ale především vše, co nás přesahuje a co můžeme vnímat pouze omezeně. Jsou to vnitřní a vnější světy[1] "zjevného zjevného", "zjevného skrytého", "skrytého zjevného" a "skrytého skrytého". Je krásné těmito světy volně procházet, ale vyžaduje to nejen otevřenou mysl, ale také mnoho učení a tréninku. Je to ale jedna z mála cest ke komplexnímu holistickému zážitku ze zahrady poznání. Ne nadarmo hovoří jedna ze starých myšlenkových škol o umění procházení "pardesem", což není nic jiného než rajská zahrada, "paradise" svého druhu.
Moje poznámka: Ano. Poznání je komplexní proces. Patří do něj nejen logický kalkul (který člověk využívá jen velmi omezené míře) či evidování údajů od těch smyslů, kterými jsme vybavení (včetně vestibulárního aparátu, vnímání bolesti či tepla, rozkoše apod.), ale zejména schopnost vytvářet si představy a emocionálně je vyhodnocovat (což je základem pojmového poznání a základem poznání vůbec), intuice, která je mj. určitou reflexi zkušenosti z procesu poznávání, víry a důvěryhocnosti atd,).
Přirozeně platí, že vše je součástí svého prostředí a nic nemůže být větší než své prostředí. Jinými slovy, nic nemůže stát mimo své prostředí. Platí myšlenka Ortegy y Gasset "já jsem já a mé prostředí"[2]. Již staří řečtí filosofové před Sokratem přišli s myšlenkou poznatelnosti přírody a nad bájnou věštírnou v Delfách stálo ono legendární "Gnothi seauton" (Poznej sám sebe).
Když si tyto myšlenky propojíme, vychází nám, že poznat sebe znamená poznat sebe a své prostředí. Poznat "něco" nebo "někoho" tedy znamená poznat to, co ono "něco" nebo "někoho" přesahuje. S touto úvahou se objevuje první náznak, že bude obtížné rozeznat, kde dotyčný předmět našeho zájmu začíná a kde končí. Pokud tedy hovoříme o poznatelnosti nebo pochopitelnosti přírody, pak tím automaticky hovoříme i o sebepoznání a sebepochopení nás samotných.
Moje poznámka: Tady by to chtělo jít o krůček dál. Proces poznání sebe sama (sebepoznání) je neoddělitelně spjat s naší aktivitou vůči vnějšímu světu. Utváření člověka ontogeneticky i fylogeneticky je nerozlučně spojeno s jeho aktivitami při přetváření přírody. Není nic obsahem vědomí člověka, co by nebylo pokračováním vývoje přírody a současně výsledkem aktivního přetváření přírody lidským jedincem v procesu jeho rodového i individuálního zrodu.
(Pokračování)