Rozšířená verze

Paradoxy letošní zimy a chuchelské lesní ZOO

Bylo nás více než dvakrát víc než účastníků Ďatlovovy výpravy a k tomu ještě buldoček. Největší tragédie postihla jednoho z potenciálních účastníků už u jeho domu, kdy uklouznul na mokrém chodníku a musel si sám sobě zavolat záchranku – natržený sval a vykloubené rameno. Ale plánovaného počtu obětí se nepodařilo dosáhnout. Poměr mezi studenty, absolventy a příznivci VŠFS byl zcela vyvážen. Pedagogové byli dva.

Počasí skvělé. Bohužel blizzard se nekonal a ani mlha nebyla tak hustá, abychom zabloudili. Dokonce přes mraky občas o sobě dalo vědět i sluníčko. A tak jedinou komplikací bylo, že jsem na zastávce, odkud jsme vyráželi, rozradostněn počtem účastníků a starých známých, zapomněl turistické hole a baťoh s buřty. Vydržel tam asi 40 minut a byl zachráněn jedním z účastníků, který vyzbrojen bicyklem se pro něj vrátil a zabránil těžkým materiálním ztrátám.

Dřevo prosáklé vodou se nakonec podařilo rozdělat, ale museli jsme použít i papírové tácky na buřty.

Foto 1: Hodně zubaté sluníčko se snaží prodrat přes řídnoucí mraky tvořené drobnými krystalky ledu.

Foto 2: Ale květinová sluníčka, pampelišky, už nedočkavě čekají na jaro.

Foto 3: V lesníChuchelském vrchu nás už čekají. A jsou krásné. Jak jsme zjistili, bufet zde funguje i v tuto dobu.

Foto 4: Trochu smutná, trochu vystašená, ale i trochu zvědavá lištička. Měla takový zajímavý výraz v očích.

(Pokračování)