Rozšířená verze

Přichází noc a začíná bádání na téma osudu Ďatlovovy výpravy

Bylo nás více než dvakrát víc než účastníků Ďatlovovy výpravy a k tomu ještě buldoček. Největší tragédie postihla jednoho z potenciálních účastníků už u jeho domu, kdy uklouznul na mokrém chodníku a musel si sám sobě zavolat záchranku – natržený sval a vykloubené rameno. Ale plánovaného počtu obětí se nepodařilo dosáhnout. Poměr mezi studenty, absolventy a příznivci VŠFS byl zcela vyvážen. Pedagogové byli dva.

Počasí skvělé. Bohužel blizzard se nekonal a ani mlha nebyla tak hustá, abychom zabloudili. Dokonce přes mraky občas o sobě dalo vědět i sluníčko. A tak jedinou komplikací bylo, že jsem na zastávce, odkud jsme vyráželi, rozradostněn počtem účastníků a starých známých, zapomněl turistické hole a baťoh s buřty. Vydržel tam asi 40 minut a byl zachráněn jedním z účastníků, který vyzbrojen bicyklem se pro něj vrátil a zabránil těžkým materiálním ztrátám.

Dřevo prosáklé vodou se nakonec podařilo rozdělat, ale museli jsme použít i papírové tácky na buřty.

Foto 1: Začíná se stmívat a můžeme začít rozhovory o záhadě Ďatlovovy výpravy.

Foto 2: Špekáčky a pivo jsou také fajn.

Foto 3: Překrásný krvavý západ slunce. Podle mého tragédii způsobily nějaké nemravnosti ve spacáku pro šest. Jediná účastnice výpravy v hysterickém stavu vyběhla, část těch, co nepříjemnost způsobili, vyběhla neoděná za ní. V temné noci a patrně i vánici zabloudili a i ti, kteří se je již oblečení vydali zachránit, nedokázali vzdorovat nepřízni tmy a zimy.

Foto 4: I noc má svůj půvab. I další verze tragédie - pomoc kamarádovi napadenému zvířetem ve chvíli, kdy se vydal vykonat potřebu, neznámá síla, které nedokázali vzdorovat... Užili jsme si s pomocí fantazie trochu tajemné atmosféry.  Takže příště zase...