"Návrh reformy důchodového systému, tak jak jej prezentovala 10. ledna 2020 Komise pro spravedlivé důchody, zatím podle Národní rozpočtové rady nepřináší systémové řešení udržitelnosti důchodového systému v České republice. Rada to konstatovala ve svém vyjádření, podle kterého však má navrhovaná konstrukce ve srovnání se stávajícím stavem i několik výhod. "Za nejpodstatnější z nich je možné považovat otevření prostoru pro snížení sazeb pojistného na sociální zabezpečení a změnu struktury daňového břemene ve prospěch snížení daňového zatížení práce,” uvádí Rada. Zároveň však upozorňuje, že záleží také na tom, jaké daně by byly v tomto případě naopak zvyšovány s cílem získat výnosy pro pokrytí nákladů nultého pilíře.

Z hlediska zaměření Národní rozpočtové rady je klíčové, jak by navrhované změny ovlivnily střednědobou a dlouhodobou udržitelnost penzijního veřejných financí. Rada tedy oceňuje, že materiál k jednotlivým variantám přináší informace o dopadu na ukazatel S2, podle kterého lze dopad na dlouhodobou udržitelnost posuzovat. "Na druhou stranu však žádná z předložených variant tento problém (významně) neřeší, nebo ho dokonce zhoršuje,” uvádí Rada.

Rada také připomíná, že již existující nastavení důchodového systému lze z dlouhodobého hlediska označit za neudržitelné. Jakékoli zvyšování výdajů bez definování nových příjmů, redukce jiných výdajů, či změny jiných relevantních parametrů (např. věk odchodu do důchodu) by tento problém ještě prohloubilo.

NRR se dále domnívá, že jakékoli změny v důchodovém systému, které povedou k růstu výdajů v budoucnosti (zejména tzv. spravedlivá varianta), by neměly být přijímány izolovaně s tím, že reforma příjmů bude následovat. Zkušenosti ze zahraničí, ale i z České republiky totiž ukazují, že fázové reformy, kdy jsou nejprve zvyšovány výdaje a následně se mají řešit příjmy či úpravy systému, které mají budoucí výdaje redukovat, zpravidla končí pouze (populárním) zvyšováním výdajů a další fáze již nejsou implementovány. Důsledkem je pak zvýšení nerovnováhy veřejných financí. Změny v důchodovém systému vedoucí k nárůstu výdajů, by proto podle NRR měly být přijímány v balíku s dalšími opatřeními (dodatečné příjmy, úpravy jiných parametrů), a měly by jako celek vést ke zlepšení ukazatelů dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.

Rada si ve svém vyjádření všímá také takzvaného třetího pilíře důchodového systému, ve kterém si lidé za podpory státu odkládají prostředky na stáří sami. "Úpravy důchodového systému by se neměly omezovat pouze na část financovanou z veřejných rozpočtů. Vzhledem k velkému rozsahu očekávané demografické změny by bylo vhodné posílit i úroveň soukromého důchodového spoření občanů, aby tak byla v budoucnu zajištěna dostatečná životní úroveň starobních důchodců. Úpravy by se tak měly dotknout i již existujícího třetího pilíře,” uvádí závěrem Rada."

"Česká republika dosud reagovala na zhoršující se demografickou situaci zejména zvyšováním důchodového věku. To zvyšuje poměr pracujících vůči důchodcům, protože zdraví lidé jsou zvyklí pracovat až do dosažení důchodového věku. Tato politika ovšem nepomáhá zvyšovat nízkou míru zaměstnanosti českých starobních důchodců.

Sedmdesát až osmdesát procent starobních důchodců uvádí, že opustili trh práce a stali se ekonomicky neaktivní dobrovolně. V období, kdy odcházeli do důchodu, netrpěli žádnými zdravotními problémy ani neměli problém s udržením práce. Zvýšení podílu osob se zdravotním omezením nebo problémy se zaměstnatelností ve věkových kohortách v blízkosti důchodového věku nemohou vysvětlit náhlý odchod téměř celých těchto kohort v tomto období do ekonomické neaktivity.

Institucionální pobídky důchodců k práci by prostřednictvím změn v oblasti daní, dávek nebo důchodů mohly přispět ke zvýšení zaměstnanosti důchodců.Většina důchodců je totiž schopná pracovat, ale není k práci dostatečně motivována. Současné institucionální pobídky skrze tyto systémy nejsou schopny vyvážit zvýšenou motivaci důchodců opustit trh práce, která je způsobena jejich garantovaným bezpodmínečným příjmem – starobním důchodem. Změny v oblasti daní, dávek nebo důchodového pojištění by mohly zvýšit čistý pracovní příjem důchodců a tím je ve větší míře motivovat k práci.

V této studii jsou institucionální pobídky starobních důchodců k práci kvantifikovány participačními daňovými sazbami. Participační daňové sazby, které neberou v úvahu podporu v nezaměstnanosti, ukazují, že institucionální pobídky starobních důchodců k práci nejsou vyšší než pobídky pro jednotlivce mezi 50 lety věku a důchodovým věkem (tzv. jednotlivci aktivního věku). To je důvod proč institucionální pobídky starobních důchodců k práci nemohou vyrovnat jejich zvýšenou motivaci opustit trh práce. V roce 2013 institucionální pobídky starobních důchodců k práci byly dokonce výrazně nižší než ty pro jednotlivce aktivního věku, jelikož pracující důchodci pobírající starobní důchod nemohli při přiznání daně z příjmu fyzických osob uplatnit slevu na poplatníka.

Mezinárodní srovnání ukazují, že je reálné zvýšit míru zaměstnanosti starobních důchodců o více než 20 procentních bodů. Zvýšení míry zaměstnanosti starobních důchodců přitom může být přínosné jak pro starobní důchodce samotné, tak pro celou společnost. Pracovní příjmy starobních důchodců totiž zvyšují jak rodinné rozpočty jejich domácností, tak příjmy veřejných rozpočtů v důsledku zvýšení výnosů z přímých daní, sociálního a zdravotního zabezpečení a jiných daní. Podle našich simulací by zvýšení míry zaměstnanosti o 10 procent ekonomicky neaktivních zdravých starobních důchodců mladších 70 let, způsobené výraznějším institucionálním pobídkám k práci, mohlo zvýšit příjmy státního rozpočtů o 0,3 % až 1,5 %."