V rámci série o penzích uveřejňuji obecnou část příspěvku připravovaného na mezinárodní konferenci (úvod a závěr upravený pro potřeby blogu):

Na pořad dne se v ČR dostala realizace penzijní reformy směřující k vytvoření "nultého" pilíře (jednotné testované penzijní dávky) a posílení motivační role prvního pilíře k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích. Výraznou oporou pro tento přístup je probíhající reforma v Rakousku.

Diskuse na dané téma je velmi dramatická. V rámci ní se vytvořily čtyři názorové skupiny:

- Konzervativní část veřejnosti podporovaná některými levicově orientovanými politiky, kteří se snaží zpochybnit nutnost jakýchkoli reforem v oblasti penzijního systému. Připouštějí jen některé parametrické úpravy směřující k většímu rovnostářství a výraznější valorizaci důchodů, a to i za cenu jejich částečného financování z daňových zdrojů, v žádném případě však nepřipouštějí prodloužení doby odchodu do důchodu. Argumentují mj. tím, že stávající demografický vývoj je příznivý a nejméně do roku 2030 je penzijní systém udržitelný.

- Část odborníků, kteří vycházejí z principu předběžné opatrnosti a skutečnosti, že penzijní systém se vyznačuje značnou setrvačností. Navrhují paušální prodloužení doby odchodu do důchodu (až nad 67 let) vázané na změnu očekávané doby dožití obyvatelstva. Jedná se o poměrně nepopulární návrh, ale je podporován i části státní administrativy, která doposud využívala přebytky penzijního systému k financování ostatních vládních výdajů. Nyní je již penzijní účet oddělený, ale přebytky lze využívat jako zdroj rozpočtové soustavy.

- Jiná část odborníků, kteří navrhují reformu motivující k individuálnímu prodloužení doby odchodu do důchodu podle konkrétních fyzických i duševních dispozic člověka a možností jeho profesního uplatnění, tak jak tato reforma byla stručně charakterizována v úvodní větě.

V současné má době podporu ministryně práce a sociálních věcí i Komise pro spravedlivé důchody při Ministerstvu práce a sociálních věcí. Hlavním teoretickým představitelem této skupiny, který disponuje nejpropracovanějším konceptem postupné realizace reforem, jehož přístupy a návrhy jsou ovšem ministerskou Komise pro spravedlivé důchody akceptovány jen částečně. Ne všichni zástupci této názorové skupiny chápou širší kontext řešení problému penzijního zabezpečení a penzijního pojištění touto cestu.

- Skupina představitelů finanční sféry, která by chtěla oživit myšlenku opětovaného zavedení druhého pilíře. Ten v ČR republice existoval jen velmi krátce. Možnost sjednání důchodového spoření vznikla v českém důchodovém systému k 1. lednu 2013 a skončila k 31. prosinci 2015. Vzhledem k negativním zkušenostem okolních zemí je tato názorová skupina v určité defenzívě a její aktivita se projevuje spíše formou kritiky ostatních přístupů k otázce budoucí podoby penzijního systému se záměrem připravit si půdu pro oživení varianty vyvedení prostředků z průběžného systému do soukromých fondů.

V této situaci se nabízí velká příležitost pro teorii, která se může odpoutat o zájmového a ideologického pozadí názorových střetů probíhajících velmi intenzívně v odborném i mediálním prostoru, a takto přispět k nalezení nejefektivnějšího a sociálně nejspravedlivějšího řešení, ukázat rizika některých přístupů, kvantifikovat některé alternativy a ukázat širší kontext reformy penzijního systému, což bez teoretického nadhledu chápání reformy penzijního systému nelze.

V našem příspěvku se zaměříme na identifikování nejvýznamnějších přínosů přístupu, který motivuje k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích, zejména na:

- Jeho srovnání s přístupem, který se snaží o paušální prodloužení doby odchodu do důchodu a který všude na světě vyvolává negativní reakce (Ruská federace, Francie), které reagují i na biologické limity. Zde využijeme původní grafické vyjádření dané problematiky. Paušální prodloužení doby odchodu do důchodu doporučuje mj. Národní rozpočtová rada, což je nezávislý odborný orgán, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem č. 23/2017 Sb. Činnost Národní rozpočtové rady zároveň přispívá k udržitelnosti veřejných financí České republiky a snižuje riziko nadměrného zadlužování státu, viz Zpráva do dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Oproti tomu vystupují zastánci zvýšení motivační role penzijního systému k dobrovolnému individuálnímu prodloužení doby výdělečného uplatnění, kteří upozorňují, že paušální prodloužení doby odchodu do důchodu tuto motivační roli podlomí.

- Využití některých možností spojených s realizací reformy "rakouského typu", které poskytuje zavedení postgraduální nadstavby penzijního systému.

- Řešení problematiky "vytěsňovacího efektu" v oblasti penzijního systému, tj. aby prodloužení doby produktivního uplatnění neomezovalo možnost zaměstnání mladších osob. V této oblasti využijeme výsledky projektu Analýza Průmyslu 4.0 a význam tvůrčích týmů s důrazem na interdisciplinární a mezigenerační spolupráce.

- Prezentaci širšího kontextu reformy v užším smyslu (návaznost na reformu zdravotního pojištění) i v širším smyslu (návaznost na změnu charakteru ekonomického růstu).

---

Reforma průběžného penzijního systému směřující k tomu, aby byl člověk motivován k prodloužení doby produktivního uplatnění, je reálná, lze ji provést postupně, bez rizik a bezbolestně. Je součástí komplexního systému reforem, které perspektivně zvýší roli odvětví produktivních služeb zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Z dlouhodobého hlediska se jedná o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, která otevře prostor pro ekonomický růst nového typu. Role penzijního systému je významná právě tím, že do této oblasti vyúsťuje většina řetězců investování do nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu.

Problémy spojené s prosazováním výše prezentovaného paradigma jsou jednak metodologického charakteru (nové vždy naráží na stereotypy), jednak charakteru zájmového (jsou v rozporu se zájmy určitých lobby, které v obrovských finančních prostředcích procházejících penzijním systémem vidí lákavou kořist). Eliminování různých bariér je samostatnou otázkou a je spojeno se specifickými podmínkami jednotlivých zemí, přičemž se tyto podmínky dynamicky mění).

Z hlediska praktické aplikace je důležité věnovat pozornost konkrétním možnostem uplatnění osob ve vyšším (důchodovém) věku a roli tvůrčích mezigeneračních týmů, které jsou nejcennější součástí ekonomického potenciálu každé země, jejichž význam poroste a bude rozhodovat o tom, jaké místo ta či ona země v budoucím nelehkém vývoji zaujme. Velmi významná bude i výměna zkušeností mezi jednotlivými zeměmi v této oblasti.

Současná doba je spojena s řadou rizik, které veřejnost citlivě vnímá a na které reaguje mj. i svými preferencemi ve veřejné volbě a politickém cyklu. Zde je jednou z prvořadých povinností společenských věd přijít se srozumitelnou, perspektivní a realistickou vizí, která je v souladu se životními zkušenostmi lidí a možnostmi podílu na jejich realizaci. Z řady důvodů je jedním z důležitých komponentů takové vize podložená představa o tom, jak zabezpečit trvalou udržitelnost (z hlediska demografického vývoje) a stabilitu (z hlediska případných turbulencí na finančních trzích i dynamickým změnám na profesních trzích) penzijního systému.

Zkušenosti z přípravy reformy penzijního systému, názorových střetů, které v této oblasti probíhají, jednotlivých přípravných kroků reformy a doufejme i její realizace mají význam nejen pro život obyvatel ČR, ale pokud budou průběžně vyhodnocovány s využitím teorie a praktické účasti na těchto změnách, i pro další rozvoj teorie a možnosti jejího využití v dalších zemích.

(Pokračování dalším tématem)