Od kamaráda jsem se dozvěděl smutnou zprávu, že zemřel Jaromír Sedlák, jeden z největších ideových bouřliváků, jaké jsem ve svém životě zažil, svým způsobem to byl předchůdce dnes slavného Pjakina. Náš, typicky český, typicky vždy s humorem a optimistický, vidící daleko dopředu. 

Jak ten čas běží! 94 let. A já ho vidím jako by to bylo včera, vždy plného síly a sršícího nápady.

V 80. létech byly jeho přednášky na veřejných akcích pořádaných pod různými záminkami a při různých příležitostech nejvíce navštěvované. Bez obalu a se znalostí intimních detailů popisoval selhání minulého režimu a neschopnost tehdejšího vedení. Fandil změnám v Sovětském svazu (možná až příliš nekriticky, ale takových nás bylo víc) a snažil se, aby proběhly i u nás, považoval za nejsvětlejší osobnost L. Štrougala.

Poměrně dobře se vyznal v teorii. Byl průkopníkem nastoleni ekologické problematiky a globálních studií. Vždy věřil v perspektivu socialismu, toho skutečného, toho pro člověka.

Jako lektor ÚV KSČ to svou otevřeností dotáhl až k odměně zvlášť cenné – byl mu zakázán vstup na půdu OV KSČ Prahy 1. A tak to jeho fandové, kterých bylo povícero, řešili organizováním besed mimo Prahu či mimo prostory OV KSČ Prahy 1.

Neustále studoval nejnovější poznatky z renomovaných světových ekonomických a politologických časopisů. Dával o sobě vědět i na Klausových diskusních fórech CEP, kde občas i v pokročilém věku vnesl do diskuse svou typicky podnětnou bouřliváckou myšlenku.

V osobním styku s ním byla vždy legrace. Vždy porušoval druhý termodynamický zákon. Málokoho si dovedu tak živě vybavit jako Jaromíra. Jsem rád, že jsem měl možnost se s ním mnohokráte setkat při různých příležitostech.

Toto jsem našel na Google z jeho odkazu i s foto a podrobným profilem:

https://blisty.cz/authors/273-jaromir-sedlak