V rámci prezentace podkladů k našemu teoretickému semináři o umělé inteligenci a mnohosvětovosti jsem uveřejnil pasáž ze své filozofické knížky napsané v roce 1992 a vydané v roce 1994 nazvané "Lidi, ještě máte rozum...". Z několika stran jsem dostal požadavek, abych ji uveřejnil celou. Elektronickou verzi nemám. Občas se vyskytuje v antikvariátech a stojí víc, než v době, kdy jsem ji napsal (potěšilo mě to).

Napadlo mě, že ji oskenuji a uveřejním po částech s komentářem, ve kterém se pokusím reagovat na to, co již zestárlo, co je aktuální a kde bych něco doplnil, což tímto činím. Knížka má 80 stran, budu uveřejňovat po 4, takže to nebude ani tak dlouho trvat.

"Lidi, ještě máte rozum..." – 15. část

K patnácté části:

Na s. 58 je velmi stručná polemika s hledáním subjektivních předpokladů poznání kantovským či husserlovským způsobem jako východiska lidského poznání. Oproti tomu se staví vývojový koncept vzniku člověka a dějin jako přírodně historického procesu (procesu přetváření vnější přírody jako zdroje a základu sebeutváření člověka i společnosti).

Vychází to z této historické tradice chápání "smyslu bytí":

- Jako reprezentace celku v části

- Jako sebereflexe neomezeného prostřednictvím omezeného

- Jako zobrazení veškerého jsoucna v součásti jsoucna

- Jako poznávání světa člověkem jako jeden z konkrétních případů víše uvedeného

Stopy poodhalení výše uvedeného v dějinách lidského myšlení najdeme např. v:

- Tertullianovu pojetí absurdity víry v Boha a Giordanově smyslu nekonečných vesmírů

- Spinozovu a Leibnizovu pojetí "myslících částeček reality"

- Hegelovu samovývoji Absolutního Ducha a Marxovu pojetí vývoje společnosti jako přírodně historického procesu

 (Pokračování)