Na pokračování uveřejňuji monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části, odkazy na zdroje budu uveřejňovat průběžně.

Bohatství a chudoba jako problém:

Kdy a proč problém, jak jej řešit – 9. část

Odlišnost "epikúrejsky" nekonečné ekonomie od neoklasické (a proč se jedná o nekonečnost)

Neoklasická ekonomie a hlavní proud, který na ni navazuje, považují ekonomické děni za "jednoaktovku", která se sestává z výroby a spotřeby statků. Spotřeba statků končí vyvoláním užitku jako subjektivního prožitku. Maximalizace užitku je cílem každého spotřebitele.

Z hlediska ekonomie produktivní spotřeby je ekonomické dění nekonečným procesem přeměny současných příjmů z produktivní spotřeby ve využití investičních příležitostí, kterými ekonomické subjekty disponují, přičemž každý z nich v souladu s individuální racionalitou využívá tyto investiční prostředky podle míry jejich výnosnosti, tj. upřednostňuje ty, které mají nejvyšší výnosnost.

Otázka, kterou si od počátku klademe, pak zní takto: Proč v celém ekonomickém systému nejsou investiční příležitosti využívány podle míry jejích výnosnosti, a to bez ohledu na to, kdo je vlastníkem těchto investičních příležitostí a kdo je vlastníkem investičních prostředků?

Výše uvedenou otázku lze přeformulovat i takto: Co brání tomu, aby v reálném ekonomickém systému působil princip kolektivní racionality v oblasti využívání investičních příležitostí, tj. aby tyto investiční příležitostí byly využívány podle míry jejich výnosnosti (čímž se zabezpečí maximální efektivnost celého systému) a výnosy byly určitým způsobem rozděleny mezi vlastníky investičních prostředků a investičních příležitostí tak, aby si obě strany zvýšily svůj příjem oproti výchozímu stavu?

"Epikúrejsky" nekonečná ekonomie se od neoklasické a od hlavního proudu liší ještě jedním důležitým aspektem, který má rovněž analogii s epikurejským pojetím vesmíru. Určitým způsobem totiž "pročišťuje" ekonomickou realitu. Vyčleňuje z ní subjektivní svět užitků, které přestávají být součástí reality, ale stávají se z vnitřního cíle ekonomických procesů vnějším nástrojem rozhodování při hledání nejvýhodnějších alternativ přeměny současného příjmu v budoucí. Oba světy – tj. vnější svět ekonomických procesů a vnitřní svět tvořený psychikou člověka, jehož součástí je i rozhodování o alternativách – působí na sebe navzájem, ale jsou od sebe metodologicky odděleny.

To, že máme schopnost pociťovat prožitky a kombinovat pociťování prožitků z racionální úvahou, je vlastnost naší psychiky, která se vyvinula v rámci přírodně historického procesu tak, aby umožnila efektivní rozhodování v online čase. Jako takové může si selhávat a my tato selhání můžeme zkoumat. Tím se jak ekonomická teorie, tak i vědy popisují lidskou psychiku (například psychologie) dostávají do metodologicky mnohem výhodnější pozice.

V této souvislosti je nutné zmínit ještě jeden důležitý aspekt přístupu, v rámci kterého hledáme odpověď na otázky spojené se vztahem bohatství a chudoby a který je zvláště aktuální v českém prostředí. Jednou z nejprodávanějších knih s ekonomickou tématikou (přesněji nejprodávanější knihou v posledních dvou desetiletích) byla "Ekonomie dobra a zla" T. Sedláčka (SEDLÁČEK,T.: Ekonomie dobra a zla, Nakladatelství 65. pole, 2009). Veřejností byla přijata mnohem příznivěji než odbornou sférou, což samo o sobě je významným faktem, který je nutné respektovat. Pozorný čtenář, který se seznámil s dílem T. Sedláčka, si všimne, že námitky, které používá vůči hlavnímu proudu ekonomické teorie, neplatí, pokud jde o náš přístup. Na první pohled se to zdá být paradoxní, protože náš přístup na první pohled "odlidšťuje" ekonomickou teorii mnohem více než hlavní proud. Ve skutečnosti tomu tak není, protože výše tematizovaným metodologickým rozdělením můžeme mnohem přesněji zkoumat souvislost ekonomického dění se specificky lidskými aspekty vývoje společnosti.

Tuto část naší monografie uzavřeme grafickým vyjádřením toho, co bylo doposud řečeno. Ukážeme graf, na kterém vůči sobě navzájem vystupují dva subjekty, z nichž každý vlastní investiční prostředky a investiční příležitosti. Ukážeme, jak by tomu bylo, pokud by došlo k využití investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti.

Obrázek 3.1.: Nabídka a poptávka investičních prostředků a investičních příležitostí

 

Zdroj: Vlastní výtvor

Y         je současný příjem

Y´        je budoucí příjem

MX´    je křivka mezního výnosu z investičních příležitostí prvního subjektu (hráče A), pro zjednodušení budeme při takovém rozdělení příjmů používat též pojem "chudšího hráče"

MY´    je křivka mezního výnosu z investičních příležitostí druhého subjektu (hráče B), pro zjednodušení budeme při takovém rozdělení příjmů používat též pojem "chudšího hráče"

Y₁        je současný příjem hráče A (v dalším budeme používat též pojmenování "chudšího hráče")

Y₂        je současný příjem hráče B (v dalším budeme používat též pojmenování "bohatšího hráče")

E         je bod, ve kterém platí, že MX´₁ = MY´₁

Šedě zabarvený trojúhelník ukazuje možnost zvýšení budoucího příjmu, pokud budou investiční příležitosti podle míry jejich výnosnosti nezávisle na tom, kdo disponuje příslušnými investičními prostředky (je jejich vlastníkem).

Výše uvedený graf může popisovat i situaci, ve které jde o využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním uchování a uplatněním lidského kapitálu. Jako takový umožňuje udělat si velmi dobrou představu o tom, jak by tomu bylo, pokud by investiční příležitosti a investiční prostředky, kterými disponují jednotlivé subjekty, byly využívány podle míry jejich výnosnosti bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem.

Z grafu je rovněž zřejmé, že jeden z hráčů se v případě využití vlastních investičních prostředků k využití cizích investičních příležitostí stává věřitelem a druhý dlužníkem. Věřitelem se může stát proto, že má přebytek investičních prostředků, ale i proto, že má nedostatek investičních příležitostí. Jedno i druhé může mít různé příčiny a souvisí s problematikou vztahu bohatství a chudoby, kterou budeme s využitím teoretických nástrojů, které si postupně vytváříme, dále analyzovat.

Poznámka:

Tento graf byl rovněž uveřejněn v podkapitole 2.1. Vstup do problematiky: Fisherův graf a jeho kontexty v předcházející monografii "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivních služeb" (Valenčík a kol. 2019, VŠFS, Praha s. 21), kde jsme návazně na něj názorně ukázali některé aspekty řešení problému bohatství a chudoby v případě, že by investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu byly využívány podle míry jejich výnosnosti.

(Pokračování)