Na pokračování jsem uveřejnil monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části. Nyní uveřejňuji přílohy, které budou obsaženy v elektronickém vydání monografie

Bohatství a chudoba jako problém: Kdy a proč problém, jak jej řešit

Příloha 2: Vymezení pojmu chudoba, přístupy k jejímu měření, příjmová chudoba v ČR – 1. část

Petr Wawrosz

Cílem této kapitoly je představit základní přístupy k chudobě. Jedná se o stručný přehled, zájemce o hlubší přístup odkazujeme na specializovanou literaturu (např. Mareš 1999, Večerník a Mysíková 2015, Prokop 2019). Kapitola rovněž stručně uvádí ukazatele příjmové chudoby, materiální, respektive materiální a sociální deprivace v ČR.

Ravallion (1992) chudobu popisuje jako socioekonomický status člověka, u něhož není dostatečné hmotné zajištění, tedy nejen finance, ale i živobytí a základní lidské potřeby, kam můžeme zařadit dostatek kvalitních potravin (maso, ovoce, zelenina), pitnou vodu a její dostupnost (vzdálenost zdroje pitné vody), oblečení, vzdělání, dostatek pracovních míst, zdravotní péči a blízkost zdravotních zařízení. Z tohoto přístupu plyne, že definovat chudobu není jednoduché, jelikož každá země chápe chudobu trochu jinak, nemůžeme tedy chudobu striktně hodnotit jednou metodou (Sachs 2005). Sociálně slabší vrstvy ve vyspělých státech mají hranici chudoby jinde než například země západní Afriky (Tomeš 2001). Na základě toho můžeme do pojetí chudoby zahrnout i různé další faktory, jako je demografie, politická situace, geografická poloha, nerostné zdroje či jiné.

OSN (United Nations 2019) definuje chudobu jako "stav charakterizovaný kritickou nouzí o základní lidské potřeby, včetně jídla, pitné vody, hygienických potřeb, zdraví, obydlí, vzdělání a informací. Nezávisí pouze na příjmu, ale také na dostupnosti služeb." I tato definice je poměrně obecná, stejně jako definice Světové banky, která říká, že "chudoba je výrazná deprivace vlastní pohody, která je ovlivněna mnoha faktory." (World Bank 2000). Zahrnuje nízké příjmy a neschopnost získat základní zboží a služby nezbytné k důstojnému přežití, nízkou úroveň zdraví a vzdělání, špatný přístup k čisté vodě a hygienu, nedostatečnou fyzickou bezpečnost (World Bank 1998).

V souhrnu lze konstatovat, že ačkoliv pojem chudoba lze intuitivně jasně chápat, jeho definování, činí, stejně jako u jiných pojmů potíže[1]. Obdobné je to i s měřením chudoby. Metody měření lze rozdělit do několika kategorií:

-                     Absolutní a relativní:
Absolutní chudoba je definována jako stav, kdy člověk nedokáže uspokojit své základní životní potřeby (jídlo a pitná voda, bydlení, zdraví a základní hygienické potřeby, vzdělání a přístup k informacím), může docházet k ohrožení života jedince. Hranice absolutní chudoby je vyjádřena substitučním minimem, při kterém je člověk ještě schopný přežívat (Gordon 2005). Absolutní chudoba se od relativní liší především tím, že hranice je pro všechny státy stejná, zahrnuje pouze výdaje jedince a neměla by být závislá na distribuci příjmů. Určování hranice absolutní chudoby má výhodu v tom, že ji můžeme aplikovat na různá místa a různý čas, na druhou stranu je nutné si uvědomit, že výdaje na život se mění (např. ceny zboží, služeb, daně, klimatické změny atd. Gordon (2005) konstatuje, že pokud člověk nemá splněny alespoň dvě kritéria z tabulky 1 plní absolutní chudobou. Zdůrazněme, že od absolutní chudoby je nutno odlišit extrémní chudobu. Ta je chápána jako denní příjmová hranice stanovena World Bank, která je od roku 2015 stanovena na 1,9 USD[2]. Jedinec, jehož příjem je nižší než daná hranice, tedy trpí extrémní chudobou.
Relativní chudoba je založena porovnání domácností (jednotlivců nebo rodin) v určité lokalitě (porovnání mediánových příjmů vyjádřených pomocí percentilu). Zpravidla se měří na úrovni státu. Relativní chudobu si můžeme popsat jako stav člověka, který dokáže uspokojit své základní životní potřeby, ale na mnohem nižší úrovni, než je průměr v dané populaci. Relativní chudobu často označujeme také jako "mírnou" chudobu (Mareš 1999). Relativní chudoba se vypočítává na základě příjmu domácnosti (například příjem menší než 60 % mediánu příjmu odpovídajících dané domácnosti), k čemuž se přidává (ale ne vždy) vývoji cen (Ravallion 2010). Relativní chudoba v jednotlivých zemích je odlišná, závisí na jejich příjmech. Teoreticky si lze představit situaci, kdy se příjem všech osob zvýší o stejné procento Míra relativní chudoby bude potom stejná, přestože rodiny nebo jedinci mohou mít poměrně vysoký životní standard.

-                     Objektivní a subjektivní:
Objektivní chudoba je stanovena jako hranice, pod kterou už není možné uspokojit základní potřeby. Chudý je ten, kdo splní určitá kritéria - např.: V USA domácnost, která vydává z příjmů na potraviny více než 30 % (Večerník, Mysíková 2015). Pojem objektivní chudoba je z tohoto pohledu poněkud zavádějící, protože daná hranice či kritéria jsou stanovena nutně arbitrárně, nikoliv objektivně.
Subjektivní chudoba je popisována jako vlastní pocit nebo přání, vyjadřuje osobní postoj k životu, co jednotlivec potřebuje k uspokojení základních tužeb. Pokud tomu tak není, člověk je nespokojen a označen za chudého. 6). Dotazníky zabývající se měřením subjektivní chudoby pak vychází z dotazů "Cítíte se být chudým/ou?", kdy dotyčný jedinec nebo i domácnost zaškrtává jednu z možností. Toto subjektivní hodnocení potom spíše hovoří o našich pocitech než o úrovni deprivace (Mareš 1999). Vliv na toto hodnocení může mít pak například kultura, politická situace země a další faktory.
Z hlediska srovnání objektivní a subjektivní chudoby může dojít k následujícím situacím: a) určitý okruh lidí je považován za chudé, ale oni samotní subjektivně tento pocit nesdílí (chyba prvního typu). b) člověk není objektivně považován za chudého, ale subjektivně se tak cítí (chyba druhého typu).

-                     Preskriptivní, konsensuální a empirické:
Preskriptivní koncepty chudoby vymezují chudobu na základě expertních odhadů. Využívají spotřební koše, které vymezují hranici životního minima, podle čehož jsou vypočítány nároky na sociální zabezpečení. Expertní odhady vycházejí ze stanovených standardů, které se v čase mění (Halleröd 1995). Obecně se tyto nároky zvyšují. Konsensuální koncepty chudoby nevyužívají expertních odhadů, ale vycházejí z výpovědí dotazníkových šetření respondentů, tedy přímo obyvatel více či méně postižených chudobou. Společnost vytvoří seznam základních životních potřeb, které se následně zajišťují pro chudé obyvatelstvo. Vypočítává se, jaká je nutná minimální výše příjmu (Kelly, Tomlinson a Patlsiot 2016). Jistým kompromisem jsou pak empirické modely měření chudoby, které vycházejí z vyhodnocení statistického šetření, což může být již zmíněný spotřební koš, a ze samotné představy obyvatel o úrovni jejich příjmů, které probíhá obvykle formou dotazníkového šetření, nakolik jsou jejich životní podmínky uspokojivé (Callan, Nolan,Whelan1993). V zásadě jde tedy o kombinaci objektivních a subjektivních faktorů.

-                     Přímé a nepřímé:
Přímé měření chudoby je založeno na měření chudoby až po transformaci příjmů

do spotřeby. Bere tedy v úvahu nejen příjmy, ale také výdaje a je spojeno s kupní silou peněz. Pokud příjmy nominální domácnosti nerostou a cenová hladina roste, podle přímého měření chudoby může být více osob chudých.

Zdroje:

CALLAN, T.; NOLAN, B.; WHELAN, T. 1993. Resources, Deprivation and the Measurement of Poverty. Journal of Social Policy, 22(2):141-172.

EVROPSKÁ KOMISE 2020. Zpráva o České republice 2020. On-line: https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/2020-european_semester_country-report-czhechia_cs.pdf.

GORDON, D. 2005. Indicators of Poverty & Hunger. On-line: https://www.un.org/esa/socdev/unyin/documents/ydiDavidGordon_poverty.pdf.

HALLERÖD, B. 1995. Making Ends Meet: Perceptions of Poverty in Sweden. Scandinavian Journal of Social Welfare, 4(1):174-189.

KELLY, P. G.; TOMLINSON, W. M.; PATSIOS, D. 2016. Comparative assessment of methods for measuring consensual poverty. Social indicators research, 129(2):677-698.

MAREŠ, P. 1999. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: SLON-Sociologické nakladatelství.

PROKOP, D. 2019. Slepé skvrny: o chudobě, vzdělání a dalších výzvách české společnosti. Brno: Host.

RAVALLION, M. 1992. Poverty Comparisons: A Guide to Concepts and Methods. On-line: https://documents.worldbank.org/curated/en/290531468766493135/pdf/multi-page.pdf.

RAVALLION, M. 2010. Mashup indices of development. On-line: https://elibrary.worldbank.org/doi/abs/10.1596/1813-9450-5432.

SACHS, J. 2005. The End of Poverty. London: Penguin Books.

TOMEŠ, I. 2001. Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub.

United Nations 2019. Ending Poverty. On-line: https://www.un.org/en/sections/issues-depth/poverty/.

VEČERNĺK, J., MYSĺKOVÁ, M. 2015. Chudoba v České republice: kritický pohled na evropské ukazatele. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR.

Wittgenstein, L. 1998. Filosofická zkoumání. Praha: Filosofie.

WORLD BANK 1998. The definitions of poverty. On-line: https://siteresources.worldbank.org/INTPOVERTY/Resources/335642-1124115102975/1555199- 1124115187705/ch2.pdf.

WORLD BANK 2000. Beyond Economic Growth, https://www.worldbank.org/depweb/beyond/global/chapter6.html.

(Pokračování)