Začnu osobní vzpomínkou:

Můj dědeček (narozen 1898, zemřel v 86 létech) prožil za svůj život sem velkých převratů: První světovou válku (bojoval v ní od počátku až do konce, ale ani jednou nevystřelil), rozpad Rakouska-Uherska a vznik První republiky, Mnichov a protektorát, osvobození 1945, únor 1948, okupaci 1968.

Můj tatínek (narozen 1924, zemřel v 84 létech) zažil pět velkých převratů: Mnichov a protektorát, osvobození 1945, únor 1948, okupaci 1968, listopad 1989.

Já ve svých 67 létech jsem zažil dva velké převraty – okupaci 1968, listopad 1989 – a nyní zažívám třetí velký převrat; patrně mě ještě nejméně jeden čeká.

Každý takový převrat znamená pro toho, kdo ho prožije, obrovskou a z podstatné části nepřenosnou zkušenosti. To, co a jak jsme prožívali, nedokáže úplně přesně sdělit ani ten nejlepší spisovatel. Zkušenost z dřívějších převratů mě na začátku tohoto vedla mimo jiné k následujícímu:

- První jsem hned na začátku zformuloval takto: "Pozor! Koronavirus vybarvuje charaktery!"

- Druhé souvisí s mou profesí. Máme mimořádnou příležitost ověřit si, co dokáže a co nedokáže teorie. Když říkám "teorie", mám na mysli interdisciplinární přístup, schopnost komunikovat mezi obory, znát teoretické jádro diskusí, které v jednotlivých oborech probíhají. Teorie nejsou poučky, ale vyvíjející se intersubjektivní organismus.

- Třetí – a zvlášť důležité – je podívat se na reálný vývoj i očima těch názorů, s nimiž nesouhlasím, které se mi nelíbí či dokonce jsou mně protivné. Nejhorší je totiž uzavřít se do jednoho a zablokovat se vůči tomu, co se reálně děje a také, jak se vyvíjí pohled ostatních lidí.

- Čtvrté je, že se snažím vidět především to, v čem se dokážeme shodnout a táhnout za jeden provaz, přinejmenším alespoň nepodrazit ostatní zarputilým pohledem.

Tak se pokusím o určitý koncensus:

1. Roušky ano. Převzali je od nás všude, i v tom Německu či US. A to navzdory tomu, že mnozí "protirouškovci" se na tyto země odvolávali. I WHO změnilo svůj původně "protirouškovský" či dokonce adresně "protičeský" názor. Výzvy a demonstrativní protirouškové akty, vymýšlení přiblblých argumentů v jejich neprospěch chápu jako podraz a výzvu k bezohlednosti. Roušky nemohou nic pokazit, mají dost významnou funkci, mírné nepohodlí je stonásobně vyváženo naplněním zásady předběžné opatrnosti.

2. Spiklenecké teorie o původu viru? Každý může sledovat podle své chuti, ale nic neznamenají, ani kdyby se potvrdily. V současném světě by se nic moc nezměnilo, ani kdyby se zjistilo, že unikly z čínských či amerických, případně jiných laboratoří.

3. Teorie "obyčejné chřipky", případně doprovozená spikleneckou teorií připraveného přerozdělení vlivů a cíleného řešení slepé uličky ekonomického vývoje? – Zde je třeba bedlivě vnímat hlasy, které upozorňují na možnost zneužití epidemie ekonomicky, bezpečnostně apod. Tyto oblasti je potřeba sledovat a reagovat na možné hrozby. Ale obyčejná chřipka to asi nebude, když generálové US i RF zrušili významné akce velkého rozsahu naplánované v souvislosti se 75. výročím konce 2. světové války (mohutné protiruské manévry na území EU a prestižní velkopřehlídku ke Dni vítězství). Navíc dopady toho, co se odehrálo a ještě odehraje, na další vývoj nikdo nedokáže předvídat, situace je příliš turbulentní. I zde je dobré se z hlediska "rozvolňování" řídit principem předběžné opatrnosti a včas rozeznat různé tlaky, které se snaží jak obyčejné lidi, tak i vládu orientovat k jednání, které se může ukázat jako neprozíravé, případně i fatálně chybné. (Jak dopadá britský experiment, víme, jak dopadne ten Lukašenkův uvidíme.)

4. Zrušení mimořádných opatření? – To rozhodně není zásadní otázka. Mnohem a mnohem důležitější je, jak zodpovědně a solidárně se budou lidé chovat. To je hlavní potenciál, kterým disponujeme. A to, že se projevil i určitý národní étos, bude mít pro budoucnost obrovský význam. Chraňme a braňme si ho. Třeba i tím, že si sporné věci pokusíme v klidu vyříkat.

5. Cestování do zahraničí? Kdo by nechtěl co nejdříve. Mám koupené letenky do Gruzie a zájezd na Baleáry. Zaplacené náklady na konferenci v Lodži a Burgasu. Přijatý příspěvek na prestižní světový kongres v Budapešti. Všechno je teď pasé. I s dost velkou finanční ztrátou. Ale hazard se nevyplácí. Myslím, že se při hledání řešení dělá málo. Hlavně: a) Nejedná se na úrovní vlád o koordinaci opatření a postupu s okolními zeměmi (V4 či V6, případně s Německem). b) Nepromýšlejí se formy realizace karanténního pobytu tam, kde to bude nezbytně nutné, či tam kde se to jako nezbytné nutné může ukázat. (Zde se mj. nabízí spojit karanténu s lázeňskými pobyty.)

6. COVID-19 mutuje, a to velmi rychle. Má několik forem různé nebezpečnosti. To je fakt a je třeba ho vzít do úvahy. Osobně jsem přesvědčen, že vhodná karanténní opatření umožňují, aby jeho replikační prostor v logice přirozeného vývoje (i jako určitá forma "šlechtění") obsazovaly (promořovaly) méně škodlivé mutace (genomy) tohoto viru. Těžko mně kdo vysvětlí, proč v týmu není evoluční biolog (konkrétně Flegr, který je navíc parazitolog a rozumí teorii evolučních her, kterou zde lze aplikovat). Podstatně by to zvýšilo efektivnost volby priorit.

7. Tak jako letadlo potřebuje pro svůj let určitý vztlak (aby se nedostalo do ploché vývrtky), tak ekonomika potřebuje být tažena určitou výší agregátní poptávky (tvořenou poptávkou domácností po spotřebních statcích, firem po investicích, vlády v podobě nákupů veřejných statků a služeb, zahraničím v podobě rozdílu mezi exporty a importy). Agregátní poptávka se propadá a hodně propadne. Nutné ji včas a účinně podpořit. Zadlužení není nijak zvlášť nebezpečné, protože zatím zdaleka nehrozí, že by se přelilo do inflace. Je nutné jen uhlídat, aby se prostředky nerozkradly a aby se všas dostaly tam, kde je třeba. Z tohoto hlediska ve mně "Babišův NERV" nebudí příliš důvěry a do budoucna to může být velké riziko.

Na co jsem zapomněl a co je možné vidět jinak:

Tady prosím o vyjádření v komentářích. Hlavně k věci:

.............