Na pokračování jsem uveřejnil monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části. Nyní uveřejňuji přílohy, které budou obsaženy v elektronickém vydání monografie

Bohatství a chudoba jako problém: Kdy a proč problém, jak jej řešit

Příloha: O vztahu logického a historického přístupu

Vladislav Pavlát

Upřednostnění logického přístupu v přehledu přístupů k řešení problému bohatství a chudoby nezávisí zcela na rozhodnutí autorského kolektivu, nýbrž na vydavatelství VŠFS, v jehož edičním plánu je zařazeno jako "odborná kniha". Náležitosti publikací, označených jako "odborná kniha" jsou upraveny poměrně striktním předpisem Rady pro výzkum a inovace (platným od r. 2017). Mezi tyto náležitosti také patří rozsah "odborné knihy". Nechceme zde čtenáře zatěžovat výkladem těchto předpisů, avšak zmínit se o jejich existenci je zde nutné (kromě limitování rozsahu) nejméně z následujících dalších důvodů.

Za prvé: Volba pořadí výkladu, tj. zda preferovat jeden či druhý přístup, je nutně spojena nejen s výhodami, avšak i s nevýhodami každého z obou přístupů. Historický přístup vyžaduje zachovat tok sledovaných skutečností podle vžitých a běžně dodržovaných pravidel oboru historických věd. Historik musí být schopen doložit, že zkoumané události po sobě skutečně následovaly v čase a má to být schopen doložit z důvěryhodných pramenů. A nejen to, historik také musí umět prokázat, že použité prameny skutečně jsou důvěryhodné. Pokud existuje více druhů pramenů, které uzná za důvěryhodné (podle běžných pravidel, jejichž aplikace je v dané době v oboru historických věd vyžadována odborníky), měl by se v této otázce jasně vyslovit. Obtížnější situace nastává tehdy, nemá-li dostatek pramenů nebo nejsou-li některé z nich dostatečně spolehlivé. Tyto nároky jsou běžné a většina badatelů ví, že riskuje svou odbornou reputaci, pokud je uspokojivě nesplní. Ovšem to není zdaleka všechno: i když se lze spokojit s dokonale prokázaným popisem sledu zkoumaných událostí (což pro klasickou historickou školu může postačovat), dalším krokem bývá zhodnocení popsaných událostí, jejich zařazení do konkrétního kontextu s jinými událostmi, nastalými v určitém historickém období. Mezi zkoumanými událostmi vždy existují nějaké souvislosti ("vše souvisí se vším"), avšak ty nemusí být příčinné: post hoc ergo propter hoc dávno neplatí automaticky. Prokázání souvislostí mezi danými historickými souvislostmi je vrcholnou ambicí mnoha historiků a vyvrcholením jejich umění (jakýmsi jejich chef-d´euvre, nejdůležitějším dílem). Mezi nešvary dnešní doby patří přehnané vyžadování tzv. politické korektnosti, která místo rovného přístupu a skutečné objektivity leckdy vede ke zkresleným závěrům (srov. Sarazin, 2015).

Existují případy, kdy dochází např. k uplatňování různých ideologických předsudků. Jedním z podobných úletů bylo např. zamítavé stanovisko Evropské komise ve věci výběru maďarského středověkého města Székesfehérvár mezi finalisty soutěže o skvosty světového umění, které v r. 2017 vyvolalo vášnivou diskusi odborníků i laiků. Pramenem sváru se stalo neobvyklé zdůvodnění tohoto stanoviska porotou: v doprovodném videu k žádosti předložené městem – podle konečného stanoviska posuzovatelů – bylo to, že na videu se vyskytovali jako obyvatelé města samí šťastní "bílí lidé" a kříže, ale žádní "barevní" (tj. migranti), což prý odporuje principu politické korektnosti (Video lze vyhledat na "You tube). Porota princip politické korektnosti zřejmě zaměnila za postulát "rovnosti". Přestože v té době ve městě nežili žádní barevní migranti, v zájmu "rovnosti" na videu měli být. Není divu, že k této diskusi se v dubnu 2020 vrátil i český tisk (České noviny, duben 2020). Jedním z argumentů pro zamítnutí žádosti bylo tvrzení poroty, že samotný název města je rasistický: jedním z alternativních středověkých názvů města (česky: Stoličný Bělehrad) totiž byl jeho latinský název Regia Alba (slovo "albus" znamená "bílý"). Možná, že spolu s ideologickou předpojatostí členů poroty nebyla jen snaha prosadit "korektní" názor, ale zafungovala i naprostá neznalost reality a zabedněnost.

Z české minulosti jsou známy nejen případy, kdy ve snaze prokázat určité skutečnosti bez spolehlivých pramenných důkazů badatel sám takový "potřebný důkaz" vytvořil. Padělání běžných i archivních dokumentů nemá začátku ani konce, a byli bychom naivní, pokud bychom podobnou možnost předem odmítali. Soudobá dnešní podnikatelská pseudoetika s tím zdá se promyšleně kalkuluje: falešná daňová přiznání, falešné faktury, falešné osobní doklady – ani zdaleka není věcí minulosti, ale je pravidelnou součástí praxe v moderní době.

Za etickou povinnost každého historika se považuje to, aby v obecném zájmu na nesrovnalosti v pramenech, na historické padělky nebo na názory, s nimiž se neztotožňuje, upozornil a kriticky se s nimi vyrovnal. Je otázkou, do jaké míry je to nezbytné, jakou formou se kritika podává a jaká je její hloubka.

 Každá doba se musí vyrovnávat s tím, že jsou uměle udržovány tzv. paralelní dějiny, tj. dvojí výklad dějinných událostí v zájmu ideologie, politiky, náboženství i vlastníků žoků reálných i virtuálních peněz nebo jejich náhražek. Koncem 90. let jsem navštívil se skupinou mladých Španělů Frankův hrob. Španělští politici v r. 1975 udělali "tlustou čáru" za španělským fašismem a ta ukončila dlouholetou debatu, která nesmiřitelně rozdělovala španělské obyvatelstvo. Důsledkem je to, že se tamní mládež od té doby nic o onom neblahém období ve školách nedozvídá: "Čo bolo, bolo." Konec diskusí: Basta! S denacifikací v Německu a v mnoha dalších zemích na světě to bylo podobné.

Tzv. účelový výklad dějin sice je velmi častý, avšak pro kritika je spojen s větším rizikem než pro zastánce tzv. mainstreamu nebo pseudo-mainstreamu, kdy se mistři propagandistické a marketingové manipulace snaží laické veřejnosti vnucovat různé názory, odporující zájmům zdravě myslícího českého obyvatelstva, jako je multikulturalismus, volnou nelegální migraci, islamizaci, genderismus, různé odchylky jako LGBT (Lesbian, Gay, Bisexual, Transexual) apod. Přílišné zvýrazňování veřejných akcí (např. průvodů, pořádaných na podporu těchto názorů a postojů sleduje značná část naší veřejnosti s neskrývanou nevolí a odporem, ač je - až na výjimky - toleruje. Václav Malý, světící biskup pražský módní propagaci podobných akcí v pořadu Českého rozhlasu nekompromisně odmítl. (Rozhovor s moderátorkou Zítou Senkovou, konaný dne 11.12. 2015). Vítaným objektem multikulturalistického "školení" bývá středoškolská mládež. Některé naše celovečerní televizní diskuse vysílané v příznivých televizních časech (a někdy i opakované) jsou toho v posledních letech názorným dokladem. Jinou "metodou" bývá mlčení o různých negativních jevech ve společnosti, kdy se čeká tak dlouho, až nějaký "idol" zemře nebo jen na to, až se na něco úplně zapomene ("až bláto z ornátu opadá") nebo až problém otevře někdo na Západě. Velmi přínosné naproti tomu jsou zasvěcené pořady České TV1 o nových vědeckých objevech formou rozhovorů s významnými představiteli moderní vědy (relace Hyde Park civilizace).

Je pochopitelné, že použití historické metody je velmi náročné mj. i v tom, že vyžaduje pro uspokojivý výsledek mnohem větší prostor. Z tohoto hlediska se tato metoda pro odborné knihy v podstatě nehodí. Naopak přístup, označený za logický, tolik stránek výkladu nevyžaduje.

Za druhé: logický přístup autorům umožňuje oprostit výklad od detailů a podružných odboček spojených s historií, a na první pohled jim také umožňuje zvolit si libovolný postup bádání. Avšak rozčlenit problém chudoby a bohatství přijatelným způsobem na dílčí problémy je velmi nesnadné. V této knize je tato otázka řešena tím, že je pojednáno o 3 skupinách problémů, kdy do každé skupiny je zkoncentrováno množství materie, zvolené a presentované adekvátně cíli bádání – jejímu předmětu.

V literatuře kromě rozlišování logického a historického přístupu k bádání se běžně setkáváme s jinou protikladnou dvojicí, tj. s rozlišováním teoretického a praktického přístupu. Existují u i jiná použitelná rozlišení, mj. i kombinace různých přístupů (pokud to vyžaduje předmět výzkumu nebo pokud to badatelé považují za účelné.) Volba přístupu by měla vždy být srozumitelně vysvětlena, aby se vědělo, oč jde.

(Pokračování)