Občas, ale jen velmi zřídka, se mně stane, že se dostanu do místa, ve kterém zažívám obdobný pocit jako hrdina Foglarovy knihy, když objevil "nová loviště". Tedy v daném případě Jezerní kotlinu, která pak dala knížce jméno. Myslel jsem, že mě v blízkém okolí Prahy už nedokáže nic překvapit. A přece...

Na cestě autem z Berouna do Hostimi jsem zastavil na polní cestě odbočující vpravo těsně před tím, než silnice začíná klesat. Vydal jsem se po cestě ke skalám nad soutokem Kačáku a Berounky, kde jsou pozůstatky hradiště Kozel. Žádné turistické značky tu nejsou a polní cesta končí. Terén je však průchodný a orientovat se zde lze poměrně dobře. Měl jsem v plánu projít nad skalami proti proudu Berounky až na pozoruhodnou skalní stěnu, která je nad místem zvaném Šanův Kout. I zdola je to pozoruhodná podívaná, shora to bude ještě zajímavější, říkal jsem si. A to jsem netušil, že zde objevím "nová loviště", krajinu, o jaké se mně ani nezdálo.

Foto 1: Údolí pod hřebenem nad Šanovým koutem. Místo se zvláštní atmosférou.

Foto 2: Pohled údolím ke kopci Doutnáč. Úplně nový svět.

Foto 3: Když se sejde od údolí Berounky směrem k Šanovu kouktu.

Foto 4: Pohled přes Berounku směrem na Tetín.