Překvapilo mě, že se vůbec někdo dokáže zastat toho, abychom v rámci projektu EU připívali (jako čistí plátci) na španělský experiment se zavedením nepodmíněného základního příjmu ve výši téměř 30 tisíc korun. Někteří to dokonce považují za "krok k socialismu". Považuji to za absurdní.

1. V socialismu platí "bez práce nejsou koláče" – výše uvedený návrh vede k tomu, aby ti, co se dřou, platili kromě jiného i notorickým nemakačenkům.

2. Protože by tento experiment byl financován z koronavirové dávky 750 miliard, na kterou přispíváme, znamenalo by to, že na těch téměř 30 tisíc by přispívala velmi podstatná část našich občanů, kteří dřou, obětují čas, který mohli věnovat rodině, třeba kvůli tomu nemohli mít o dítě či dvě více, ale sami na takovou částku nedosáhnout.

3. Když už někdo argumentuje socialismem, tak by si měl uvědomit, že podle Marxe to byl jen krok k naplnění komunistického ideálu, který je založen na tom, aby každý mohl plně rozvinout své schopnosti a tím prospíval i tomu druhému; neboli jde o společnost, v níž je svobodný rozvoj každého jednotlive podmínkou rozvoje všech a jako takový v rámci dělby práce působí i jako nejvýznamnější zdroj tvorby ekonomického bohatství.

4. "Nepodmíněný základní příjem" podrývá funkční pospolitost, působí proti přirozenému naplnění smyslu a otevírá cestu k devastaci společnosti armádou vykořeněných agresivně nárokujících, kteří už nikdy nenajdou cestu k naplnění přirozeného smyslu lidského žití a vytváření funkční společenské sounáležitosti.

Tož to tedy ne!