Česká republika +4563 nových případů. To je zase hodně. Rozjíždí se další fáze.
USA +203737. Další a zase skokový světový rekord. Poprvé přes 200 tisíc.
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
25345 : 14064 |
Rusko stále na hraně mezi zklidněním a dalším zrychlením. Francie zatím úspěšně zklidňuje.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Špička ledovce a "supersetrvačnost" epidemie
Ve dvou částech zveřejňuji vybrané pasáže z mimořádně zajímavého článku uveřejněného na prestižních stránkách SPRIGNERNATURE.COM, které jsem přeložil a podrobně komentuji. Důvěryhodnost zdroje i autorů jsem ověřil. Autoři mu dali poutavý název "Neviditelnou částí ledovce může být vyšší virová zátěž u asymptomatických pacientů s COVID-19", ale jeho hlavní poselství je v něčem jiném. Totiž v tom, že z něho vyplývá i velmi důležitá vlastnost současné epidemie koronavirus, totiž "supersetrvačnost" (kde předponu "super" chápu v tom smyslu, že epidemie vykazuje větší míru setrvačnosti, než běžná).
Každá epidemie je setrvačná tím, že nově nakažení se sami stávají zdrojem další nákazy. To může vést k jejímu velmi rychlému (dočasně i exponenciálnímu) šíření. V našem případě jde o něco jiného. Souvisí to s problémem útlumu epidemie a logikou chování viru jako jejího zdroje. Běžný virus má evolucí (přirozeným výběrem) zabudovanou tendenci ke zklidnění. V našem případě se patrně setkáváme s tím, že náš virus si svou identitu se zabudovanou strategií dokáže bránit před případnými zmutovanými konkurenty vlastního kmene. Nemá přitom jinou možnost než na přítomnost konkurenta reagovat dočasným zrychlením replikace a teprve následným zklidněním. Ke změně chování ho patrně vedou dlouhodobě působící mechanismy, které se vyvinuly mezi ním a imunitním systémem hostitele. Pokud je epidemie "přiživena" vstupem mutací či excitovaných stavu viru, které vyvolávají imunitní reakci, nedochází ke zklidnění viru, ale naopak. Proto existuje mnohem větší časový rozestup mezi protiepidemickými opatřeními a vývojem epidemie.
Článek je významný tím, že ukazuje na pravý opak toho, co bychom u běžného viru (u toho, jehož logika chování se nevyvinula k blízkosti jeho evolučně stabilní strategie) čekali. Totiž to, že asymptotičtí (tedy bezpříznakoví) pacienti mohou mít větší virovou zátěž, než ti, které mají příznaky či dokonce vážně příznaky. Přitom – a to je zvlášť důležité – tato větší virová zátěž mnohdy nevyvolává reakci imunitního systému a jejich PCR testy z krve jsou negativní. Jak se zdá, virus ve zklidněném stavu, který "rozsévají", rovněž sám o sobě nevyvolává příznaky nemoci. Jinými slovy, nebezpečné jsou jen portfoliové vícenákazy vyvolávající reakci imunitního systému.
Odborníci, kteří článek napsali, si uvědomují důležitou věc, na kterou několikrát upozorňují: Jsme teprve na počátku odhalení logiky chování našeho viru. K tomu bych dodal – a jeho interakce s naším imunitním systémem.
Vybrané pasáže odlišuji fialovou barvou.
Původní paper na SpringerNature.com, zde:
https://link.springer.com/article/10.1007/s15010-020-01548-8
Část první:
Neviditelnou částí ledovce může být vyšší virová zátěž u asymptomatických pacientů s COVID-19
Imran Hasanoglu, Gulay Korukluoglu, Dilek Asilturk, Yasemin Cosgun, Ayse Kaya Kalem, Ayşe Basak Altas, Bircan Kayaaslan, Fatma Eser, Esra Akkan Kuzucu. Rahmet Guner
Absttrakt
Cíl:
Dynamika viruSARS-CoV-2 u různých hostitelů a různých vzorků a jejich vztah k závažnosti onemocnění nebyly jasně odhaleny. Cílem této studie je vyhodnotit virovou zátěž 6 různých typů vzorků (nasofaryngeální / orofaryngeální kombinovaná, ústní dutina, sliny, konečník, moč a krev) pacientů různého věku a kliniky, odhalit vztah mezi průběhem onemocnění a virová zátěží SARS-CoV-2 a rozdíly ve virové zátěži asymptomatických a symptomatických pacientů.
Metody:
Nasofaryngeální / orofaryngeální, ústní dutina, sliny, konečník, moč a vzorky krve se odebírají od pacientů, kteří byli hospitalizováni s diagnózou COVID-19 při přijetí. Laboratorní analýzy byly provedeny ve Virology Reference and Research Laboratory veřejného zdraví v Turecku.
Výsledky:
Při přijetí bylo získáno celkem 360 vzorků od 60 pacientů. Patnáct (25 %) pacientů bylo bez příznaků, zatímco 45 (75 %) bylo symptomatických. Byl zjištěn významný rozdíl mezi průměrným věkem asymptomatických a symptomatických pacientů (26,4, respektive 36,4, p = 0,0248). V krvi nebyla nalezena žádná pozitivita PCR. Pouze jeden asymptomatický pacient měl pozitivní výsledek PCR pro vzorek moči. Bylo zjištěno, že virové zátěže asymptomatických pacientů jsou významně vyšší (p = 0,0141) ve srovnání se symptomatickými pacienty. Virová zátěž měla s rostoucím věkem významný negativní trend. Významné snížení virové zátěže bylo pozorováno se zvyšující se závažností onemocnění.
Závěr:
Závěrem tato studie ukazuje, že asymptomatičtí pacienti mají vyšší virovou zátěž SARSCoV-2 než symptomatičtí pacienti a na rozdíl od několika studií v literatuře bylo pozorováno významné snížení virové zátěže nasofaryngeálních / orofaryngeálních vzorků se zvyšující se závažností onemocnění. Bylo zjištěno, že faktory spojené se špatnou prognózou významně korelují s nízkou virovou zátěží.
Úvod
...Kromě virové zátěže existuje mnoho parametrů, které ovlivňují průběh COVID-19, jako je věk, pohlaví, komorbidní onemocnění a genetické faktory. V současné literatuře existují studie s omezenou velikostí vzorku, které uvádějí různé výsledky týkající se míry pozitivity PCR různých tkání [2,3,4,5,6]. Existuje mnoho nejasných otázek týkajících se vztahu mezi průběhem onemocnění a dynamikou virů v různých věkových skupinách a pacientech s různými komorbiditami, různými imunitními odpověďmi u různých hostitelů, korelací mezi množstvím a cestou vylučování viru a klinickým průběhem onemocnění. Cílem této studie je vyhodnotit virovou zátěž šesti různých typů vzorků (nasofaryngeální / orofaryngeální kombinovaná, ústní dutina, sliny, konečník, moč a krev) pacientů různého věku a kliniky, odhalit vztah mezi průběhem onemocnění a virovou zátěží SARS-CoV-2 a rozdíly ve virové zátěži asymptomatických a symptomatických pacientů.
Předmět a metody
Návrh studie a pacienti Do studie byli zahrnuti pacienti, kteří byli hospitalizováni v období od 1. května 2020 do 30. května 2020 v nemocnici Ankara City Hospital Infection Diseases a Clinical Microbiology clinic s laboratorně potvrzenou diagnóza COVID-19...
Pro srovnání jsou pacienti rozděleni do tří kategorií jako mírné onemocnění, pneumonie a těžké akutní respirační onemocnění (SARI) podle pokynů WHO pro klinickou léčbu COVID-19...
Statistická analýza
Výsledky byly analyzovány pomocí statistického softwarového balíčku SAS JMP® 11. Porovnání skupin pro spojité proměnné bylo provedeno Studentovým t-testem, pokud byly distribuovány normálně, a testem Kruskal – Wallis, pokud nebyly distribuovány normálně. Nominální proměnné byly porovnány s Pearsonovým χ2 a Fisherovým přesným testem. K určení významnosti regresních modelů byla použita analýza rozptylu. Hodnota p pod 0,05 byla považována za statisticky významnou.
Výsledky
Demografické údaje a základní charakteristiky
Při přijetí bylo získáno celkem 360 vzorků od 60 pacientů (48% mužů, 52% žen). Patnáct (25%) pacientů bylo bez příznaků, zatímco 45 (75%) bylo symptomatických. Průměrný věk byl 33,9 (3–64) let. Charakteristiky pacientů jsou uvedeny v tabulce 1. Byl zjištěn signifikantní rozdíl mezi průměrným věkem asymptomatických a symptomatických pacientů (26,4, respektive 36,4, p = 0,0248). Kontakt s pacientem COVID-19 byl identifikován u 39 (% 65) pacientů.
Zahrnutí času od kontaktu do přijetí bohužel není spolehlivým faktorem k posouzení vzhledem k tomu, že téměř všichni asymptomatičtí pacienti (identifikovaní pomocí sledování kontaktů) měli více kontaktů s indexovanými pacienty (tj. žijí nebo pracují na stejném místě, a tedy, mít kontakt téměř každý den) a je těžké zjistit, který konkrétní kontakt s indexem skutečně způsobil infekci. Ačkoli 39 ze 60 pacientů mělo údaje týkající se "počtu dnů od kontaktu ", většina měla více kontaktů, a proto nebyla použita, protože její zahrnutí by mohlo způsobit chybné vícerozměrné modely...
Asymptomatičtí pacienti byli detekováni sledováním kontaktů a byli přijati do nemocnice k pozorování. Sledování kontaktů provádí specializovaný personál podle pokynů tureckého ministerstva zdravotnictví. Žít na stejném místě a pracovat na stejném pracovišti s pacientem pozitivním na COVID-19 během posledních dvou týdnů je kategorizováno jako kontakt. Další kontakty jsou určovány prostřednictvím podrobných rozhovorů s pacienty. Žádný z nich neprojevoval příznaky po přijetí, všichni zůstali během sledování asymptomatičtí. Střední doba od nahlášeného kontaktu do přijetí byla 1 (1–7) den. Z pacientů mělo 50 mírné onemocnění, 8 pacientů zápal plic a 2 měli SARI. Alespoň jedna komorbidita byla přítomna u 8 (13,3%) pacientů. Kašel a únava byly nejčastěji pozorovanými příznaky při přijetí, 51,7%, respektive 30,5%. V průměru se příznaky, které se naposledy zlepšily, byly bolesti hlavy, myalgie / artralgie a dušnost (4,9, 4,7 a 4,25 dne). Medián dne pro první negativní test po pozitivní PCR byl 6 (2–21). Z 58 pacientů, kteří měli CT hrudníku, byla CT normální u 10 (17,2%) pacientů; dvoustranná neprůhlednost broušeného skla byla pozorována u 34,5%, respektive jednostranná broušení u 20,7%. Sedm asymptomatických pacientů (46,7%) mělo abnormální CT hrudníku (3 měli oboustrannou neprůhlednost...).
(Pokračování)
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
Do seriálu COVI-kávička vkládám novou rubriku. Proč? Odpověď je v díle publikovaném 8. listopadu zde:
https://radimvalencik.pise.cz/8574-covi-kavicka-8-11-cr-7722-usa-124390-co-dal.html
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce, se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. Proto se v nejbližších číslech budu věnovat problematice toho, co lze v této oblasti dělat a jak by společenské vědy mohly obnovit svoji roli. K tomu využiji i poznatky z konference, která na toto téma proběhla 20. listopadu na téma:
Lidský kapitál a investice do vzdělání
se zaměřením na problematiku
Jak rozpoznat rozvoj (užitečné) teorie a jaká jsou kritéria tohoto rozvoje?
Nejdříve uveřejňuji úvodní vystoupení doyena konference doc. Vladislava Pavláta (tipněte,si, kolik je mu let):
K interdisciplinárnímu přístupu při užitečném bádání o rozvoji lidského kapitálu – 11. část
Vladislav Pavlát
Ve svém konferenčním příspěvku se autor věnuje úvahám o tom, které vědní obory a podobory – podle jeho předběžného názoru - jsou nepostradatelné pro rozvoj EPS. Při odůvodňování svého názoru vychází z několika předpokladů:
1. Pro vznik a rozvoj společenskovědních teorií nemusí být jejich dosavadní klasifikace v různých klasifikačních systémech, závaznou.
2. Nová teorie by měla pečlivě sledovat průběžně výsledky bádání v dostatečně širokém spektru vědních disciplín, aby byla schopna určité flexibility, tj. má postupovat dynamicky, kreativním způsobem.
3. Nová teorie by měla ve svém bádání maximálně usilovat o uplatnění systémovosti a interdisciplinarity.
Při úvahách o volbě vhodných disciplín (oborů, podoborů apod.), které by měly napomáhat k rozvoji nových disciplín, nutno stanovit cíl rozvoje nové disciplíny (včetně volby určité doby, rozdělené na etapy) vytyčit priority, posoudit pravděpodobná omezení zdrojů a rizika, tj. postupovat podle manažerských zásad, využívaných při velkých teamových projektech. Při těchto úvahách nelze nevzít na vědomí, že některé dnešní klasifikace vědních disciplín některým disciplínám přisuzují postavení tzv. multidisciplinárních disciplín, jinými slovy řečeno – schopnost při vědeckém bádání současně využívat několika různých disciplín. Wikipedie jednoznačně řadí mezi tzv. multidisciplinární vědy "Teritoriální studia; Vzdělání; Informační vědu; Gerontologii; Genderová studia; Management; Mediální studia a Veřejné zdraví." Nehledě na neobvyklou terminologii (zčásti způsobenou nepřesným výkladem) autor nepovažuje používání pojmu za vhodný. Fakticky totiž je jen jiným výrazem (jazykovou náhražkou) pro interdisciplinární přístup Některé debaty zhruba z poloviny současného desetiletí, týkající se interdisciplinarity, vzdáleně připomínají školometské debaty, známé ze středověké minulosti (např. známá scholastická otázka, kolik andělů může tančit na špičce jehly, apod.)
Mezi disciplíny, relevantní pro budoucí rozvoj EPS, lze dnes uvést nejméně tyto (bez stanovení pevného pořadí, forem vzájemného ovlivňování, rozlišování na teoretické a aplikované, přírodní, společenské a technické nebo jiných kritérií): Filosofie; Psychologie; Sociologie; Historie; Regulace/Management; Právo; Politologie; Ekologie, Právo; Matematika; Statistika, Informatika (a pro VŠ rovněž Pedagogika).
U každé z uvedených disciplín by bylo nutné specifikovat potenciální preferované "oblasti zájmu" (podobory, specifická témata apod.), kde by existovala možnost vzájemné plodné výměny poznatků). Jako příklad "oblastí společného zájmu" dvou oborů zde lze uvést obor Filosofie a Psychologie. (při srovnání je použit tentýž informační zdroj, tj. údaje z MUNI.) (Příklad bude rozpracován v rozšířené verzi příspěvku.)
Tabulka 2.
|
Příklad členění oboru "Filosofie" Teoretická filosofie metafyzika a ontologie – o celku bytí, o jeho počátku, povaze a smyslu; logika – o správném myšlení, vyvozování a argumentování; teorie poznání (epistemologie, gnozeologie) – o možnostech a podmínkách poznávání; filosofie vědy – o podmínkách, metodách a cílech vědy; filosofie jazyka – o vztahu jazyka k myšlení a skutečnosti, o komunikaci; filosofie mysli – o vědomí, vnímání a mozku; Praktická filosofie etika – o správném jednání a morálce; metaetika – o zdůvodnění morálky a etiky; estetika – o vnímání, umění, kráse a vnímání krásy; axiologie – o hodnotách a hodnocení; filosofie práva – o spravedlnosti, o smyslu a cílech práva; politická filosofie – o občanovi a svobodě, o vládě a státu; sociální filosofie – o povaze, smyslu a funkci společnosti; Další disciplíny dějiny filosofie – o filosofech, filosofických školách a směrech minulosti; filosofická antropologie – o člověku, jeho možnostech a společnosti; filosofie dějin – o dějinných procesech a tendencích, o jejich smyslu; filosofie náboženství – o Bohu, o náboženství a mravnosti; filosofie výchovy – o výchově a vzdělávání, o úloze učitele a školství; filosofie matematiky – o předpokladech, základech a důsledcích matematiky; |
Pramen: MUNI Brno. (Upravil V.P.)
Z Tab.2 je patrné, že obor "Filosofie" se stýká – kromě kontaktu s oborem "Psychologie" i s mnoha dalšími obory.
(Pokračování)
Co se děje ve světě:
Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:
https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Další významné zdroje o dění ve světě:
https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441
https://ourworldindata.org/coronavirus
První z odkazů přebírá Financial Times. Je na něm mj. vyjádřeno i to, jak vzrostl počet úmrtí v jednotlivých zemích oproti tříletému průměru. Na to by se měli podívat všichni popírači a chřipkaři.
Graf šíření mutuací:
https://nextstrain.org/ncov/global?gmax=19896&gmin=15114
Tyto stránky ukončily uveřejňování nových příspěvků, ale archiv zůstal. Důležitý je závěr, ke kterému dospěly.
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)