Česká republika: +1772 nových případů. O necelou tisícovku méně než minulý týden. Ale čísla moc neladí s výsledkem do 18.00 (+1706). Uvidíme, co se u toho zase vyklube.
USA +208719nových případů. Potřetí přes 200 tisíc.
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
28782 : 12923 |
Rusko zase nepříjemná čísla. Francie nic moc.
I Turecko přes 31 tisíc, Izrael ke dvěma tisícům, což je dost nepříjemné.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Kdy se dočkáme konce COVI-epidemie?/2
Autor podepsaný jako Martin uveřejnil před několika dny na "Fórum KOB" článek, který vzbudil rozpaky i zájem řady čtenářů. Smíšené pocity mám i já. Z článku je cítit i vliv některým dobře známého ruského komentátora dění ve světě Pjakina.
Zvažoval jsem, zda ho uveřejnit či nikoli. Protože se mně mezitím podařilo zformulovat poměrně přesně můj takzvaně "pevný názor" na to, jak je to s těmi pasážemi, které považuji za sporné, článek ve dvou dílech uveřejňuji i se svým komentářem. Myslím, že to umožní lépe pochopit, o co dnes jde především.
Zde je celý článek ke stažení
https://kob-forum.eu/komentar/kdy-se-dockame-konce-korony/
Článek odlišuji od svého textu jako obvykle fialovou barvou, ručně zvýrazňuji podstatné a červeně pak sporné pasáže:
Kdy se dočkáme konce korony? – 2. část
29. 11. 2020 Martin
Co to znamená pro nás?
Lidé jsou záměrně udržováni v naštvanosti a destruktivní náladě. Díky tomu nikdo nevnímá skutečný problém. Řešíme, kdo měl co udělat, aby se vir nešířil, kdo zase neměl omezovat lidi, protože tu žádný nebezpečný vir není a uniká nám řídící realita.
Pro pochopení situace není přímo nutné řešit nebezpečnost viru. Nechme tu otázku zatímotevřenou. Z Vás, kteří čtete tento článek, asi drtivá většina nepochybuje o tom, žekorona je nástrojem na přeformátování světa, že má nějaké cíle. Zvláštní je, že i lidé, kteří tuto skutečnost znají, se podle ní nechovají nebo nedomýšlí důsledky. A kvůli tomu někdy zbytečně šíří napětí a nálady, které ničemu neprospívají.
Je to vcelku prosté. Vlády jednotlivých zemí, a tím spíše vlády zemí, které nejsou suverénní, mají v tomto období určitá pravidla hry, samy prakticky nemají šanci o něčem reálně rozhodovat. Druhá věc je, že patrně nechápou, co se to děje a jakému problému vůbec čelí.
Nechápou tedy ani cíle pandemie a o co jde nadnárodnímu řízení.
Cílem je v prvním řadě uhasit problém s rozbujelým americkým impériem. V druhé řadě je to přenos centra koncentrace řízení do zemí k tomu vyhrazených a v souvislosti s tím přeformátovat světový řád.
Koronakrize je naplánovaná takovým způsobem, aby díky podmínkám, které vytvořila, bylo možné těchto cílů dosáhnout. Od toho se odvíjí pravidla, dle kterých musí vlády národních států hrát. Není zatím primárním cílem bezprostřední likvidace obyvatelstva.Je to udržení stability řízení.
Úkolem tedy není nakazit, vyhladit nebo ekonomicky zničit co nejvíc lidí, ale udržovat podmínky, které nadnárodní řízení potřebuje k uskutečnění potřebných manévrů. To znamená, aby tu bylo správné informační pole a správná od toho se odvíjející opatření (nastavení systému obecně).
Situace je asi taková, že vláda je pod tlakem pandemie nucena zavést určitá opatření. Přitom všichni počítají, kdy dostanou vir pod kontrolu, aby vše mohli znovu otevřít. A když to otevřou, tak najednou přichází "další vlna koronaviru”. Problém je totiž v tom, že Globální prediktor potřebuje systém udržovat ve stavu pandemie, ne porazit virus. Proto pokaždé, když je virus poražen, musí přijít znovu.A naopak, až bude manévr dokončen, virus sám o sobě zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. (Ostatně nejde o žádné kouzlo, ale o naprosto geniální vlastnosti koronaviru COVID 19, mutuje tak rychle, že má sebedestruktivní tendenci a na "volném světě” přežije jen omezenou dobu.)
Jinými slovy, opatření nemají a nebudou mít na pandemii žádný vliv. Snaha vymýtit virus se rovná nepochopení skutečnosti, proč tu korona je. Tato politika je bojem s větrnými mlýny, zbytečně vyčerpává naši zemi, když by se mohla soustředit třeba na částečné obnovení své zdrojové stability a suverenity.
Situace je taková, že děláme tvrdá opatření, abychom následně mohli vše uvolnit a schytat "další vlnu pandemie”, jak se říká. To s sebou nese značné škody. S určitou pravděpodobností by se mohlo ukázat jako výhodnější vést politiku, kdy se vlk nažere a koza zůstane celá. To znamená, že by se systém naladil na dlouhodobá (konstantní) "koronová” opatření, nastavilo by se příslušné informační pole a stabilně by se takový stav udržoval. Zároveň by celkové omezování občanů mohlo být mírnější. Byl by to určitý kompromis s nadnárodním řízením.
Na to, aby naše země nadnárodnímu řízení čelila, nemáme zdrojovou stabilitu (resp. suverenitu). Můžeme ale na zvyšování svých možností postupně pracovat. Pokud dokážeme využívat otevírajících se možností.
Jak bychom se tedy měli chovat? Rozhodně je chybou přidávat se ke zvyšování napětí a tlaku na vládu. Vláda sama má dost problémů, musí hrát podle pravidel, které možná ani přesně nechápe.Z jedné strany útočí americká státní elita a další subjekty, z druhé strany je tu Globální prediktor a jeho běžící plán na přeformátování světového řádu.
Jakýkoliv další tlak na vládu, včetně šíření destruktivních myšlenek, je v zájmu těch, kteří chtějí vládu svrhnout od samého počátku – organizace typu MCH a jejich loutkovodičů z řad americké elity, (asi) německých agentů a domácích "podpindosů”.
Raději zachovejme klid, sbírejme informace a učme se – i od svých nepřátel. Užitečnou aktivitou může být například povzbuzování národního ducha nebo pátrání po mocenských vazbách v naší zemi, jejich mapování a nalézání nových východisek do budoucna. Dobré je také šířit informace, popisovat mechanismy řízení, které vidíme. Respektujme lidi okolo sebe, i když s nimi nesouhlasíme a buďme příkladem pro ostatní.
Koronakrize (resp. přesun center koncentrace řízení) je šancí pro nás a pro všechny národy, které chtějí získat svobodu. Buďme šťastní za tuto příležitost a jednejme konstruktivně.
Děkuji za přečtení článku a za případnou diskuzi.
K tomu ode mne:
1. Připomenu z předcházející části: Je nutně striktně rozlišit mezi tím, zda a) se mocné síly, o nichž autor píše, snaží využít a zneužít reálně probíhající epidemii, nebo b) zda záměrně tuto epidemii vyvolaly a kontrolují její průběh. Z těchto pasáží je již zřejmý příklon autora k variantě b):
"korona je nástrojem na přeformátování světa, že má nějaké cíle"
"Úkolem tedy není nakazit, vyhladit nebo ekonomicky zničit co nejvíc lidí, ale udržovat podmínky, které nadnárodní řízení potřebuje k uskutečnění potřebných manévrů. To znamená, aby tu bylo správné informační pole a správná od toho se odvíjející opatření (nastavení systému obecně)."
2. A zde se již autor podle mě hodně mýlí: "A naopak, až bude manévr dokončen, virus sám o sobě zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. (Ostatně nejde o žádné kouzlo, ale o naprosto geniální vlastnosti koronaviru COVID 19, mutuje tak rychle, že má sebedestruktivní tendenci a na "volném světě” přežije jen omezenou dobu.)"– Vím, že některým se to hodně líbí a že jim beru hračku. Ale tak to není. Mocní na epidemii tak jako vždy na každém neštěstí jen parazitují a snaží se (přibližně) o cíle, o kterých autor hovoří, ale epidemie má svoji logiku. Tu lze pochopit, když pochopíme logiku chování viru. Ta je dána třísložkovou evolučně stabilní strategií, která se mj, projevuje "supersetrvačností" epidemie, podrobněji zde:
https://radimvalencik.pise.cz/8690-spicka-ledovce-a-supersetrvacnost-epidemie.html
Mocní mohou ovlivnit jen lidské chování prostřednictvím manipulace s méně odolnými jedinci. Těch je dost. A tím pochopitelně i efektivnost protiepidemických opatření. Ale samotná epidemie je přece jen o něčem jiném. Mj., nebudu rozebírat podrobněji, ale o tom mutování našeho viru má autor velmi scestnou představu.
3. Výsledkem je pak nepříliš rozumné doporučení, které nahrává těm, kteří velmi výrazně oslabují pozici naší země: "Situace je taková, že děláme tvrdá opatření, abychom následně mohli vše uvolnit a schytat "další vlnu pandemie”, jak se říká. To s sebou nese značné škody. S určitou pravděpodobností by se mohlo ukázat jako výhodnější vést politiku, kdy se vlk nažere a koza zůstane celá. To znamená, že by se systém naladil na dlouhodobá (konstantní) "koronová” opatření, nastavilo by se příslušné informační pole a stabilně by se takový stav udržoval. Zároveň by celkové omezování občanů mohlo být mírnější. Byl by to určitý kompromis s nadnárodním řízením. – Na to, aby naše země nadnárodnímu řízení čelila, nemáme zdrojovou stabilitu (resp. suverenitu). Můžeme ale na zvyšování svých možností postupně pracovat. Pokud dokážeme využívat otevírajících se možností."– Byla to především úspěšnost naší země při nástupu epidemie, která vedla k vnějšímu tlaku na destrukci naší vlády a podpoře "líhní" obtížně zkrotitelného portfolia epidemie. Autor samozřejmě ví, že plně fatální a laxní postoj je nepřijatelný. Neuvědomuje si však to, že úkol zklidnění viru z nás nikdo nesejme. A je to prvořadý úkol, pokud se po všech stránkách nemáme propadat do stále horší situace. Tím spíš, že současná vláda na tento úkol stále více rezignuje a opozice by si vedla ještě mnohem hůř (alespoň dle svých vlastních postojů a požadavků). Jsme ve velmi obtížně situaci a nepomůže nám nic jiného, než vzít rozum do hrsti.
4. Se závěrem autora však lze plně souhlasit, proto jej připomenu ještě jednou: "Raději zachovejme klid, sbírejme informace a učme se – i od svých nepřátel. Užitečnou aktivitou může být například povzbuzování národního ducha nebo pátrání po mocenských vazbách v naší zemi, jejich mapování a nalézání nových východisek do budoucna. Dobré je také šířit informace, popisovat mechanismy řízení, které vidíme. Respektujme lidi okolo sebe, i když s nimi nesouhlasíme a buďme příkladem pro ostatní.
Koronakrize (resp. přesun center koncentrace řízení) je šancí pro nás a pro všechny národy, které chtějí získat svobodu. Buďme šťastní za tuto příležitost a jednejme konstruktivně."
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
Do seriálu COVI-kávička vkládám novou rubriku. Proč? Odpověď je v díle publikovaném 8. listopadu zde:
https://radimvalencik.pise.cz/8574-covi-kavicka-8-11-cr-7722-usa-124390-co-dal.html
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce, se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. Proto se v nejbližších číslech budu věnovat problematice toho, co lze v této oblasti dělat a jak by společenské vědy mohly obnovit svoji roli. K tomu využiji i poznatky z konference, která na toto téma proběhla 20. listopadu na téma:
Lidský kapitál a investice do vzdělání
se zaměřením na problematiku
Jak rozpoznat rozvoj (užitečné) teorie a jaká jsou kritéria tohoto rozvoje?
Uveřejňuji další příspěvek přednesený na konferenci. Krátký, ale úderný. Jako obvykle jej od svého textu odlišuji fialovou barvou:
Jak se pozná, že se rodí nová teorie?
Ladislav Zelinka
Lidé žijí ve světě jevů; svět podstat, který si vytvářejí pro pochopení světa jevů, je teoretickým modelem. Aplikací teoretických závěrů/doporučení do praxe dochází ke škálovému rozprostření teoretických modelů (teorií) do vějíře od zcela funkčních (100%) přes částečně funkční až po výjimečně funkční (kde je mez tvořena modely, jež se zatím v žádném případě neukázaly býti funkčními – 0%). Tlak na inovaci teorií je nejméně dvojí:
1) potřeba reagovat na změněné podmínky,
2) snížit entropii danou jen částečnou funkčností aktuálně používaného teoretického modelu jeho nahrazením modelem více funkčním).
Pozn.: vynechávám nejčastější příčinu, kterou je touha nějakého individua či skupiny po svém zviditelnění
Lučavkou královskou, odlišující jednotlivé škálové stupně funkčnosti modelů je praxe. V současné době je tato skutečnost opomíjena a nahrazována matematizací jednotlivých modelů a jejich testováním matematicko-logickým aparátem. To má odůvodnění jen u modelů natolik teoretických, že žádná jiná forma jejich aplikace není možná. U ostatních jde o postup zavádějící, který pomíjí skutečnost, že i matematika a logika jsou pouze teoretickými modely – a že diskvalifikace testovaného modelu nemusí býti dána jeho skutečnou nefunkčností, nýbrž slabinami matematicko-logických modelů.
Pozn.: jak dlouho kupř. trvalo, než byla připuštěna možnost dělení nulou
Ve světle toho lze o nové teorii hovořit pouze tehdy
a) pokud nový model překoná starý při praktické aplikaci (v těch samých situacích přináší jiná doporučení, jež jsou v daném místě a čase úspěšnější),
b) event. pokud nový model sice nedává jiná/lepší doporučení, ale odůvodňuje je lépe/dokonaleji/srozumitelněji atd. než model starý.
Naopak o nové teorii nelze seriózně hovořit v případech, kdy jejich údajná "novost" je založena jen a jen na jiném způsobu jejich matematicko-logického testování.
Příklad z oblasti emise peněz: neúprosný tlak kapitalistických výrobních vztahů na zprůchodnění mezinárodního pohybu zboží, peněz a kapitálu přivodil v r. 1871 zavedení tzv. klasického zlatého standardu. Šlo o opatření vůči emitentům peněz (hlavně státním/emisním bankám), jehož cílem byl udržení trvalé (pokud možno stabilní) vzájemné konvertibility zlata a emitované měny. Tento stav (komfortní pro představitele kapitálu) však představoval diskomfort pro představitele veřejné moci (států), neboť je omezoval v emisi měny nad držené zlaté rezervy. Proto se klasický zlatý standard de facto rozpadl vypuknutím 1. světové války v r. 1914; po jejím skončení již nebyl obnoven a de iure byl zrušen v r. 1933. V období meziválečném si již vlády přivykly na vyšší volnost v oblasti emise peněz a zhusta tento nástroj používaly pro své politiky. To ovšem neprospívalo světu kapitálu, který byl (vedle přirozených podnikatelských rizik) nadto vystaven i novým rizikům měnovým. Proto hned po skončení 2. světové války byl nastolen tzv. Brettonwoodský systém, který jakousi obdobu zlatého standardu obnovoval, byť dvoustupňově (měny byly navázány na USD a teprve USD na zlato). Ale síly již jednou utržené ze řetězu již nešlo zastavit, takže i tento systém se započal drolit a v roce 1971 se úplně rozpadl. Pak sice ještě následovalo krátké intermezzo tzv. Smithsoniánského systému (1971-1973) a pak opět volná hazardní hra. Realita ukázala, že bez nějaké kotvy se dále fungovat nedá a tak byla přijata regulatorika jiného formátu – Smlouvy Basel I (1988), Basel II (2006) a Basel III (2013-15).
Jak ale tento popis souvisí s vývojem teorií? Bez nich by se totiž neudál. Před přijetím zlatého standardu bylo nejprve nutno teoreticky (a pak na stále větších pokusných vzorcích) i prakticky ověřit, že peněžní transakce není nutno provádět přímo předáním drahého kovu (nejčastěji ve formě mincí), nýbrž že postačí předat papírovou poukázku na určité množství kovu/mincí, jež nehnutě leží v trezoru nějaké banky. Zároveň však již vznikaly studie ukazující limity zlatého standardu (statičnost modelu vedoucí ke stagnaci ekonomiky, favorizace států těžících zlato, v důsledku těžby stálý deflační tlak atd.). Teprve setkáním dvou faktorů (obyvatelstvo přijímalo papírové peníze s důvěrou, aniž by si je při každé příležitosti měnilo ve zlato či stříbro, vlády byly teorií ujišťovány, že osvobozením se od zlatého standardu si skrze nekryté emise opatří financování války) mohlo dojít k opuštění zlatého standardu. Tato tendence byla silná i v meziválečném období, kdy pod vlivem Keynesiánců vlády financovaly nikoli válku, ale protikrizová opatření schodkovými rozpočty, skrze které do ekonomiky pumpovaly nekryté peníze. Podle některých pramenů právě tato peněžní anarchie přispěla k rozpoutání 2. světové války, ale v každém případě přinesla jeden důležitý poznatek, se kterým dosavadní teoretické modely nepočítaly – totiž že nejen emisní banky, nýbrž bankovní sektor jako celek, emituje peníze (fiat money). Brettonwoodský systém tento poznatek ještě ignoroval, ale po jeho rozpadu již bylo jasné, že budoucí "standard" (ať již bude jakýkoli) musí cílit na celý bankovní sektor, nikoli jen na emisní banky. A tak přišla pravidla Basel I, II a III. Současné mainstreamové teorie považují nynější model za plně funkční a vyhovující a vyžívají se v jeho statisticko – matematické optimalizaci. Křest ohněm však přijde brzy.
Již záhy se (předpokládám) ukáže, že v době coronavirové pandemie se vlády a "nadvlády" jako EU zachovaly stejně jako za světových válek a pustily do oběhu zatím blíže neznámé množství "nekrytých" peněz, proti kterým v reálné ekonomice není nic, za co by se daly směnit. A protože pohyb peněz od emitenta je pružný jen směrem"tam", avšak velmi málo pružný směrem "zpět", dříve nebo později dojde ke korekci formou neřízené inflace, kterou si před necelými sto lety užila Výmarská republika.
Závěr: potvrdí-li se tato má prognóza, bude nutno revidovat stávající představy o tom, že signatáři nějaké smlouvy (kupř. Basel) ji dodrží, když jim poteče do bot. Nová teorie se pak bude muset vypořádat s úkolem stvořit takovou peněžní měnu, která bude vůči politickým tlakům intaktní. Samozřejmě, každý suverénní stát asi může během válečného stavu omezit používání peněz, zavést potravinové lístky a podobné poukázky, ale to mu vyřeší jen domácí problém – proto míním, že projekt takovéto intaktní měny by měl být internacionální, přesněji globální. Vůbec nic neví o nynějších kryptoměnách, netuším jak (a hlavně proč) fungují, ale splní-li onen elementární požadavek politické intaktnosti pro futuro, mohou kupř. ony být zárodkem, kolem kterého se postupně vytvoří nová ucelená teorie.
Co se děje ve světě:
Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:
https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Další významné zdroje o dění ve světě:
https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441
https://ourworldindata.org/coronavirus
První z odkazů přebírá Financial Times. Je na něm mj. vyjádřeno i to, jak vzrostl počet úmrtí v jednotlivých zemích oproti tříletému průměru. Na to by se měli podívat všichni popírači a chřipkaři.
Graf šíření mutuací:
https://nextstrain.org/ncov/global?gmax=19896&gmin=15114
Tyto stránky ukončily uveřejňování nových příspěvků, ale archiv zůstal. Důležitý je závěr, ke kterému dospěly.
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)