Vousy mně narostly tak, že si připadám jako pop. Maminky s dětmi jsou jiného názoru. Několikrát jsem dostal vynadáno, že Mikuláš má přijít až za pár dní a že dětem vysílám signál, který zvyšuje jejich netrpělivost. Kolegové na univerzitě mě vyzvali ke změně image, protože prý připomínám plzeňského proděkana práv Kindla. A studenti mě považují za staromarxistu, což se nelíbí zejména těm neomarxistickým (naštěstí jich u nás moc není). Zkrátka důvodů, abych si oholil svůj přerůstající plnovous, víc než dost. Marně jsem hledal výmluvu v tom, že mám certifikované nanovousy, které nahradí nejen roušku, ale i respirátor s ventilem.

Nu což, řekl jsem si, jdu na to. Ale když se můj luxusní holící strojek zabořil do vousů, zasekl se a vydechl naposledy. Navíc vyrazil pojistky.

Co teď? Holiči zavřeni. Tedy jejich krámy. Psí salón! Ty jsou ještě povoleny. Po čtyřech jsem se tam vplížil. Za bernardýna vydával, abych nějak zdůvodnil svou nadváhu. Poňáfal jsem. I soudek s rumem jsem si pověsil na krk. To bylo na celé akci to nejpříjemnější. Pocucával jsem již před salónem, abych si dodal odvahu. Marná snaha. Prý – Kde máte páníčka? Marně jsem upozorňoval, že v podmínkách vstupu do psího salónu a ošetření v něm není uveden požadavek páníčka. Psi prý nemluví, poučili mě.  

Nevím co dál. Prožívám těžké deprese. Teď se navíc bojím i Antouška. Poradíte mně, co s tím?