Česká republika:   + 5864 nových případů. O 1239 více než minulý týden.

USA +217779 nových případů. Opět strašně moc.

A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):

Rusko : Francie

27927  :  13750

Obě země na hraně dalšího vzestupu epidemie.

Británie přes 20 tisíc, Německo rekordních přes 28 tisíc.

Izrael po dlouhé době přes 2 tisíce.

Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.

Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Jak to vidím

Co nás čeká ve vakcinační lázni či kotli?

Diskusemi o vakcíně byla včera mediálně překryta vládní opatření, včetně těch, která se týkají zveřejňování dat, a také složitá situace na Slovensku. Když už byla otázka vakcíny otevřena v plném rozsahu, zaslouží si pozornost (v Británii už jako první byla očkována devadesátiletá oběť).

Nejdříve upozorním na výborný popularizační text MUDr. Daniela Dražana (zaslouží i citování v plném rozsahu i s přiloženými obrázky, od svého textu jej odlišuji fialovou barvou):

Jak fungují RNA vakcíny

Dva z čelních vývojářů SARS-CoV-2 vakcín využívají mRNA technologii. Vzhledem k tomu, že žádné vakcíny takto vyráběné nikdy nebyly používané ani registrované, v laické veřejnosti existují obavy o jejich bezpečnost. Podle konspiračních teorií dokonce mRNA vakcíny mohou změnit genom (geny) člověka. Vzhledem k tomu, že mRNA vakcíny se dnes jeví k zvládnutí pandemie nezbytné, je potřeba rozptýlit obavy veřejnosti.

Co je to mRNA?

Zkratka znamená messenger ribonucleic acid. Česky "poslíčková” ribonukleová kyselina.

K pochopení funkce mRNA se musíme vrátit na střední školu, k jevu označovanému jako "centrální dogma”. Označuje způsob, kterým genetická informace podmiňuje vytvoření stavebních a funkčních struktur živých organismů, jmenovitě bílkovin. Genetická informace, tedy informační kód k přesnému složení bílkoviny, je uložena ve formě DNA (deoxyribonukleová kyselina, deoxyribonucleic acid) v jádru buněk. Ta se stále ještě v jádru přepisuje do mRNA v procesu nazývaném "transkripce” (česky by to bylo asi "přepis”). mRNA není úplně stejná jako DNA, ale obsahuje přesně informaci v DNA uloženou. Podle kódu či návodu mRNA se pak v cytoplazmě, tedy mimo jádro buňky, vytváří proteiny (bílkoviny). Tomuto procesu se říká "translace” (česky by to asi mohlo být "překlad”).

Jak tedy funguje mRNA vakcína?

Tradiční očkovací látky využívají k navození imunity vůči mikroorganismům antigeny. Antigeny jsou součásti mikroorganismu, které jsou schopné indukovat imunitní odpověď, tedy tvorbu protilátek a imunitních buněk ("lymfocytů”). Forma antigenů je různá v jednotlivých vakcínách; mohou to být živé oslabené viry, usmrcené viry, jednotlivé proteiny z virů nebo bakterií, polysacharidy (cukry) z bakteriálního pouzdra, ... V případě SARS-COV-2 je dnes již zřejmé, že bílkovinou, která stimuluje náš imunitní systém a navozuje ochranu, je protein S (spike - hrot) z povrchu viru. Ve vývoji je mnoho kandidátních vakcín, které využívají tuto tradiční technologii (stimulace imunitního systému antigenem, tedy S proteinem). mRNA na to jde malinko jinak. Po její aplikaci (injekci) se dostane do cytoplazmy buněk (ne do jádra) a naše buňky samy vytvoří protein S, který následně stimuluje imunitní systém a navodí ochranu vůči infekci. Jinými slovy, místo abychom do organismu dodali protein S, dodáme informaci k tomu, aby si ho samo vytvořilo.

Jak víme, že je tato technologie bezpečná, když je tak nová ?

mRNA technologie není úplně nová, její vývoj probíhá již desítky let. Myslím (a nemám teď čas to dohledávat v literatuře) od 90. let minulého století. Kromě vakcín se využívá též ve vývoji léčby onkologických onemocnění. O vývoj mRNA vakcíny před současnou pandemií klesl zájem a tedy i financování proto, že předchozí hrozící pandemie (SARS, MERS) byly zvládnuty jinými prostředky. Hlavními problémy při vývoji vakcíny v minulosti byla nestabilita molekuly mRNA, která po aplikaci byla velmi rychle degradována, aniž by stihla stimulovat imunitní systém. Dnešní nové očkovací látky umožnil vznik nanotechnologií - lipidových (tukových) nanočástic, které zvyšují stabilitu mRNA, tím prodlužují dobu její degradace (rozložení) a stimulaci imunitního systému k tvorbě protilátek a imunitních buněk.

Jak se zjišťuje bezpečnost očkovacích látek a jak bezpečné jsou dnešní COVIDové mRNA vakcíny (tedy zatím vakcíny od vývojářů/výrobců Pfizer/BioNTech a Moderna/NIH) si nechám na někdy jindy. Ale pokračování bude.

Ještě možná stručně proč nemohou mRNA vakcíny změnit genom člověka. mRNA ve vakcíně se vůbec nedostane do jádra našich buněk (ve kterých je DNA, tedy náš genom). A protože centrální dogma v našich buňkách funguje pouze jednosměrně. DNA - mRNA - bílkovina. Naopak to nejde, tedy z mRNA nemůže vzniknout DNA. K tomuto procesu, kterému se říká reverzní transkripce, je nutný enzym reverzní transkriptáza a ten v našich buňkách nemáme. Reverzní transkriptáza se vyskytuje pouze u skupiny virů, označovaných jako retroviry (HIV/AIDS).

Pro lepší pochopení jsem k tomu udělal dva obrázky. Oba vlastně říkají to samé, ale pro každého může být více srozumitelné něco jiného. K mRNA na obou obrázcích jsem udělal srdíčka, protože když to všichni pochopíme, bude nám zachraňovat životy:

 

K tomu ode mne: Proč jsem skeptický k možnostem řešení problému vakcinací

Běžně se uvažují dvě rizika vakcinace (pokud odhlédneme od konspiračních teorií, které zvažují ještě možnost jejich zneužití, ale to je přece jen trochu jiný problém):

- Nízká účinnost v důsledku rychlého mutování viru, tj. vakcinace po několika (možná i málo) měsících ztratí účinnost.

- Možnost dopadů na lidský organismus.

Ani jednoho ani druhého bych se příliš neobával. D. Dražan to vysvětlil poměrně dobře. Dokonce by mně ani tak z osobního hlediska nevadilo nechat se očkovat. Problém je v něčem jiném.

U parazitů nejrůznějšího druhu, včetně virů, se setkáváme s tím, že mají evolučně zabudovanou tendenci ke zklidnění. Pokud se nějakou "inovací" dostanou do replikačního prostoru lidské pospolitosti, nebo pokud u nich samotných dojde k "inovaci" (mutaci), mohou napáchat značné škody na životech i na zdraví, ale prostřednictvím několika evolučně zabudovaných mechanismů jejich nebezpečnost s časem klesá (vědomě hovořím o několika zabudovaných mechanismech, zpravidla to není jen jeden, působí v různých časových horizontech). Je to dáno docela jednoduše tím, že příliš agresivní parazité zničí či v konkurenci o přežití oslabí svého hostitele natolik, že s jeho zánikem sami zaniknou. A tak dlouhodobě přežívají jen ti parazité, kteří mají toto "know-how".

Podle mých pozorování jsme se však u našeho viru ("našeho" ve smyslu, že se jim nyní zabýváme) setkali ještě s jedním evolucí zabudovaným jevem, který také podporuje evolučně stabilní strategii trvalého přežití a odolnosti vůči mutacím, které by chtěly krátkodobě zneužít výhody rychlé replikace proti původnímu kmeni. (Doufám, že čtenář ví, co mám na mysli – virus pochopitelně nemůže "chtít", k volním aktům není vybaven, ale rychlejší replikace mu poskytuje krátkodobou výhodu, což ohrožuje přežití základního kmene v daném replikačním prostoru.) V podmínkách, kdy je vystaven tlaku na přežití, se spouští obranný mechanismus zrychlení vlastní replikace.

Jak k tomu dochází? Mechanismů může být celá řada. Například původní kmen nevyvolával imunitní reakci; buňky, které napadal, jevily atributy zániku apoptózou (je to jen jedna z možností, vybral jsem ji jako nejjednodušší a pro ilustraci). A najednou dochází k reakci imunitního systému i vůči němu. Tu vyvolala přítomnost mutace, která porušila některá "tabu" (evolučně zabudované "brzdy" rychlé replikace). Proto náš virus přechází rovněž do modu rychlé replikace, aby se nenechal vytlačit z replikačního prostoru, ale naopak, aby sám vytlačil nebezpečnou mutaci. Tento proces může být velmi efektivní a velmi krátký, takže k vytlačení nebezpečné mutace dojde tak rychle, že celé drama hostitel ani nepocítí. Problém nastává jen tehdy, když je invaze nebezpečné mutace silná, opakovaná či nějak podobně. (Víme toho o našem viru stále ještě velmi málo.)

Co se nyní stane, když dáme do těla vakcínu, která má vyvolat imunitní reakci proti některé součásti našeho viru? Imunitní systém může původnímu kmeni našeho viru "nechtěně podstrčit" stejnou informaci jako v případě, že je organismus napaden nebezpečnou mutací. A náš virus se podle toho začne chovat. Nedisponuje totiž mechanismy, které by mu umožnili zjistit, že situace je odlišná, a podle toho reagovat. Mj. právě takové jevy se při testování vakcíny vyskytly.  

Proto jsem skeptický a současně jsem také velmi zvědavý, jak proběhne masová vakcinace. Může být účinná, ale může vyvolat i falešný poplach a obrannou reakci našeho viru. Budeme mít možnost to pozorovat ve velkém rozsahu a v různých podmínkách. Velmi mnoho také napoví odlišná skladba vakcín. Budeme tak trochu pokusní králíci, ale myslím, že se to v určitém smyslu vyplatí. Navíc je to i svým způsobem politické a ekonomické soupeření velmocí, takže konkurence uvnitř lidské pospolitosti, která svou evolučně stabilní strategii stále hledá a momentálně ztrácí...

Trápí mě trochu jiné věci:

1. To, že nemáme svobodnější výběr jako jednotlivci a zejména jako celá naše země, pokud jde o typ vakcíny. Potlačení konkurence je vždy špatné.

2. S tím pak souvisí to, že kolem efektivnosti a širších dopadů jednotlivých typů vakcín bude "umělá mlha" dezinformací řízených "nadstátem" (v našem případě jádrem současné globální moci, nejinak tomu bude v Rusku či Číně, kde také mocenské centra sehrají svoji roli). Ale při pečlivé sledování i cinknutých čísel se bude dát hodně vyčíst. (Mj. ne náhodou naše země připravována na mediální narkózu svých občanů změnami metodik a snižováním frekvence zveřejňovaných údajů.)

Tak se připravte. Jdeme do velkého experimentu. Experimentuje se s námi a celými národy. Bude snaha provádět tento experiment ve stavu naší celkové mediální narkózy. Ale tomu můžeme účinně vzdorovat, pokud budeme používat rozum.

Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?

Do seriálu COVI-kávička vkládám novou rubriku. Proč? Odpověď je v díle publikovaném 8. listopadu zde:

https://radimvalencik.pise.cz/8574-covi-kavicka-8-11-cr-7722-usa-124390-co-dal.html

V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. Proto se v nejbližších číslech budu věnovat problematice toho, co lze v této oblasti dělat a jak by společenské vědy mohly obnovit svoji roli. K tomu využiji i poznatky z konference, která na toto téma proběhla 20. listopadu na téma:

Lidský kapitál a investice do vzdělání

se zaměřením na problematiku

Jak rozpoznat rozvoj (užitečné) teorie a jaká jsou kritéria tohoto rozvoje?
Jedním z materiálů, které vzbudily největší ohlas a byly nejlépe hodnoceny, byl příspěvek z blízkého a nám milého zahraničí. S využitím původních dat a jejich vyhodnocení informuje o zkušenost z online výuky. Myslím, že jej ocení všichni, kteří v této oblasti působí. Ale má i další přínosy:

- Ukazuje na možnosti doplnění výuky o tento rozměr.

- Vyvrací představu, že online výuka je pro pedagoga jednodušší.

Příspěvek odlišuji od svého textu jako vždy fialovou barvou, i když v tomto případě je to zbytečné, protože se odlišuje použitým jazykem. Použité zdroje jsem uvedl hned na počátku, aby je čtenář mohl při čtení článku dohledat:

Rozvoj ľudského kapitálu v školstve v súčasnom období pandémie – 3.

RNDr. Eva Kostrecová, PhD.

Pohľad študentov na distančné vzdelávanie získaný na základe osobných riadených rozhovorov

Osobné riadené rozhovory, samozrejme prostredníctvom online prepojenia s respondentmi, boli vedené so študentmi Fakulty manažmentu Univerzity Komenského (UK) v Bratislave v dňoch 3.-31.10.2020. Rozhovorov sa zúčastnilo 10 zahraničných študentov, ktorí v zimnom semestri akademického roka 2020/2021 študujú v rámci programu Erasmus na predmetnej fakulte a 19 slovenských študentov tejto fakulty.

Zahraniční študenti

Všetci zahraniční študenti potvrdili skutočnosť, že poznajú nástroje, pomocou ktorých sa na Fakulte manažmentu UK realizuje distančná forma výučby, pretože sa s nimi už stretli na svojich domovských univerzitách. Nahrávanie prednášok z online prezentácií im vo väčšine prípadov vyhovovalo, pretože priznali, že úroveň ich angličtiny pri odborných prednáškach bola nie vždy dostačujúca, a vďaka opätovnému prehratiu prednášky, jej obsah lepšie pochopili. Všetci, bez výnimky, boli sklamaní, že distančná forma štúdia im neumožňuje sociálny kontakt so slovenskými študentmi, ako aj so študentmi z iných krajín. Jedným z hlavných zámerov ich príchodu na univerzitu iného štátu totiž bolo, okrem oboznámenia sa s metodikou a spôsobom výučby vybraných odborných predmetov v inej krajine, aj nadviazanie kontaktov a spoznanie kultúry a života študentov na Slovensku. Napriek tomu, že prvých desať dní zimného semestra prebiehala na UK v Bratislave prezenčná forma výučby, bol to pre nich krátky čas na nadviazanie bližších kontaktov. Viacerí z nich priznali, že sociálny a spoločenský kontakt nadviazali na internátoch, avšak po vysokom počte pozitívne indikovaných študentov vírusom Covid19 na vysokoškolských internátoch, keď bolo vedením bratislavských univerzít odporúčané študentom, aby opustili internáty, stratili Erasmus študenti možnosť nadviazania a rozvíjania spoločenských kontaktov so slovenskými kolegami. Navyše zavretie reštaurácií, kaviarní a diskoték im neumožnilo ani nadviazanie bližších kontaktov s inými mladými ľuďmi na Slovensku. Veľkú ľútosť vyjadrila najmä mužská časť zahraničných študentov, pretože sa im slovenské dievčatá veľmi páčia. Momentálne všetci bývajú v podnájmoch, dokonca dve zahraničné študentky si prenajali byt v Bratislave spolu so slovenskými študentkami.

Desiati študenti, s ktorými boli vedené osobné riadené rozhovory, zostali na Slovensku aj napriek rôznym opatreniam prijatým na obmedzenie voľného pohybu, hoci viacerí ich kolegovia z programu Erasmus sa vrátili naspäť do svojich krajín, a veria, že situácia s pandémiou sa v najbližšom období stabilizuje a oni sa predsa len bližšie zoznámia nielen s mladými ľuďmi na Slovensku, ale aj s ostatným regiónmi Slovenska.  

Slovenskí študenti

Slovenskí študenti z Fakulty manažmentu UK v Bratislave, s ktorými boli vedené osobné riadené rozhovory, vyjadrili skoro všetci jednu základnú a hlavnú myšlienku, že distančná výučba je pre nich zaujímavým experimentom, ale nie je adekvátnou náhradou za prezenčnú výučbu. Svoje tvrdenia podporili argumentmi, že pri sociálnom kontakte je ich sústredenie sa na preberanú problematiku výrazne vyššie, pretože ak je hovorené slovo doplnené gestami a mimikou ľudského tela v reálnom čase nielen u vyučujúceho pedagóga, ale aj spolužiakov prítomných na výučbe, tak ich pozornosť stúpa. Aj "interná tichá" diskusia s najbližšie sediacim spolužiakom stimuluje aktívnejšie premýšľanie o prezentovanej tematike.

Po niekoľkých týždňoch sedenia pri obrazovke v domácom prostredí už väčšina študentov pociťuje únavu zo samoty bez možnosti ísť si so spolužiakmi sadnúť do kaviarní, cukrární alebo len sa tak stretnúť na internátnej izbe. Pretože komunikačné nástroje pre online výučbu umožňujú len obmedzený počet rozprávajúcich v jednom okamihu, (ak má byť zaručená dobrá kvalita odposluchu bez echa, tak len jedného hovoriaceho), nemé tváre na obrazovke ich už nudia. Hoci mnohí komunikujú spoločne aj prostredníctvom mobilných telefónov, aj v tomto prípade je počet súčasne pripojených obmedzený a kolektívne stretávanie sa v posluchárňach s veľkým počtom spolužiakov, kde môžu prehodiť pár slov na akúkoľvek tému, im veľmi chýba. Vo svojich odpovediach na otázky, ktoré im boli kladené na tému "sociálny kontakt", sa bez výnimky vyjadrili, že mladí ľudia sa potrebujú pohybovať medzi svojimi rovesníkmi, vymieňať si nimi svoje názory a skúsenosti a tešiť sa z ich vzájomnej prítomnosti.

Na margo distančnej výučby sa vyjadrili kladne k možnosti prehrávať si pedagógmi nahraté prednášky vtedy, keď sa im to hodí a nemusieť participovať v predpísanom čase na online prezentovanej prednáške. Niektorí sa priznali, že by si všetky prednášky pozerali iba tesne pred termínom skúšky a počas semestra by čas venovali iným svojim aktivitám. Jedna študentka dokonca prezentovala požiadavku, aby všetci pedagógovia nahrávali na video všetky svoje prednášky.

Naopak, čo sa týka cvičení a praktických seminárov, skoro všetci študenti, ktorí sa zúčastnili prieskumu vedeného formou osobných riadených rozhovorov, by pri výučbe týchto dali prednosť prezenčnej výučbe. Odôvodňovali to tým, že pri realizácii úloh a zadaní sú kolektívne spracúvané operatívne nápady a názory väčším počtom študentov v jednom okamihu, pre nich viac stimulujúce ich vlastné pohľady a nápady na riešenie praktickej úlohy.

Za najväčší problém distančnej výučby považujú študenti online testovanie. Pri testovaní sa im niekedy stalo, že prichádzalo ku spomalenej odozve pri zápise odpovedí, čo bolo spôsobené nedostatočnou technickou podporou zo strany poskytovateľov internetových služieb v ich pôsobisku, ba dokonca niekedy prichádzalo pri písaní testu aj k úplnému výpadku ich počítača. Posúdenie takéhoto stavu bolo pre pedagógov veľmi problematické, pretože overenie pravdivosti situácie by si vyžadovalo komunikáciu s poskytovateľmi internetových služieb, k čomu nemajú kompetencie. Súčasne riešili pedagógovia dilemu, či veriť študentom, že k výpadku ich počítača prišlo nie z ich viny, alebo výpadok si študent zámerne zapríčinil sám, pretože nepoznal správne odpovede na otázky v teste. Takéto situácie spôsobovali pedagógom zvýšené úsilie v ich práci, nakoľko museli vypracovať nové odlišné znenie testov, pretože poznajú vynaliezavosť študentov, ktorí si už testy okamžite po ich zadaní kopírujú.

Na otázku, ktorej forme výučby by v budúcnosti dali prednosť, až 90 percent študentov odpovedalo, že je za prezenčnú výučbu s niektorými vylepšeniami, ktoré sa im páčili pri distančnej forme výučby.

Záver

Podľa hodnotenia samotných študentov, väčšina pedagógov zvládla súčasnú situáciu spojenú s pandémiou dobre a napriek sťaženým a komplikovaným podmienkam, je možné konštatovať, že rozvoj vzdelávania ľudského kapitálu pokračuje na našich vysokých školách a univerzitách  i naďalej na vysokej odbornej úrovni.

Horšie je to už so sociálnym kapitálom. Spoločenská komunikácia sa v čase pandémie, aj vďaka prijatým reštrikčným opatreniam, obmedzila na online komunikáciu, aj to len s obmedzeným počtom ľudí. V školstve je tento negatívny vývoj rozvoja sociálneho kapitálu vnímaný ešte omnoho horšie, pretože vzájomná komunikácia mladých ľudí značne prispieva k ich osobnostnému rastu a získavaniu mäkkých zručností.

Celkovo je možné konštatovať, že investovanie do ľudského i sociálneho kapitálu prináša, okrem výhod pre jednotlivcov aj výhody pre hospodárstvo ako celok. V zásade by mala byť zrejmá skutočnosť, že zvyšovanie kvality i kvantity ľudského kapitálu a podpora spoločenského spolužitia sa podieľa na miere ekonomického rastu, hoci v praxi je ťažké túto mieru potvrdiť a vyčísliť.

Co se děje ve světě:

Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:

https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Další významné zdroje o dění ve světě:

https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441

https://ourworldindata.org/coronavirus

Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19?fbclid=IwAR3kdxZhYD7krsZ_K-xrmwNkGlQMO5rsIjQe_0jAWZT___jH_9pV_KzA38c

Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)