Do druhého pokračování seriálu z krátkého pobytu v Albánii, která je patrně nejbližší exotickou zemí (zejména v důsledku souběhu nádherné přírody a složitých dějin, které ji donedávna silně poznamenávaly), jsem zařadil některé zcela typické orázky toho, co zde lze vidět.

Foto 1: Krásná, typicky středomořská příroda a symbol "nové" Albánie - obrovské reklamy, včetně té na "Pepsi", která pochopitelně nemůže chybět. Na budovách symbolizující mezinárodní spolupráci najdeme vlajky v pořadí albánská, eurounijní, americká, něměcká. Do toho některé docela solidní vilky, jiné vyloženě přírodu kazí. K tomu se také ještě dostanu.

Foto 2: Slavná železnice z Tirany do přístavu Durrës. Zprohýbaná jednokolejka používáná jen z Vorrë, což je asi 10 km před Tiranou. Na koljích se pasou krávy a ovce, osobní vlak tažený touto (jedinou) lokomotivou jsem viděl jediný. Silnice zvítězila. Ta téměř připomíná dálnici. Doprava soukromými minibusy je bez problémů - něco jede každých pět minut, zastaví všude a stojí (v přepočtu) pár korun (místní měně se říká lekë).

Foto 3: Děda měl radost. Smál se a věděl, proč mě jeho historické vozítko zaujalo. Dobře zpřevodovaná "padesátka" (obsah skutečně necelých 50 kubických centimetrů, zadní část patrně z našeho - v naší licenci kdysi vyráběného - jednosedadlového Pionýra). Jede a dokonce i něco uveze.

Foto 4: Nejčastější strom je zde oliva. V místní kuchni hojně používaná. Je to i významný krajinotvorný prvek, jinak řečeno - vždy mě dostane. Třeba tato.

(Pokračování)