Česká republika: +12860nových případů. O dva tisíce víc než minulý týden. To by mohlo být mírné zpomalení nárůstu, ale pořád je to moc.
USA +190165 nových případů.
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
23351 : 4022 |
Rusko - že by začínalo pomalé zklidnění viru? Francie výborný výsledek.
Británie rekordních téměř 59 tisíc a předběhla Francii v celkovém počtu případů.
Pozor! Izrael téměř 10 tisíc.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Vladimírem Krčméry k dynamice epidemie/2
Kamarád mě upozornil na velmi dobrý rozhovor s odborníkem na tropickou medicínu a infektologii Vladimírem Krčmérym (60). Obsahu nejen vyvážený pohled, ale řadu cenných postřehů týkajících se průběhu epidemie (a jejích vln, resp. jejího fázování).
Ti, kteří sledující můj seriál, vědí, že nám na řadu věcí odlišné názory, než jsou prezentovány v rozhovoru. Zejména:
1. Považuji za důležité mít "plán B" pro případ, že účinnost vakcín bude nižší, než se očekává.
2. Nutno lépe pochopit dynamiku mutací (a oscilačních mutací) tohoto koronaviru a jev "supersetrvačnosti" (který souvisí se specifikami jiného typu zklidňování viru, než jsme byli svědky v případě přecházejících virových epidemií).
Rozhovor uveřejňuji ve dvou částech, odlišuji od svého textu fialovou barvou, to nejdůležitější zvýrazňuji tučně.
2. část
Hovorí sa o dobrých účinkoch vitamínu D – sú tieto informácie pravdivé? Ak áno, možno sa jeho užívaním ochrániť pred infekciou?
Áno, vitamín D je kľúčový vitamín, je jeden z podporovateľov imunity proti respiračným vírusom, ďalej tuberkulóze a mnohým iným respiračným ochoreniam najmä s pribúdaním dní, keď je dĺžka slnečného svitu kratšia.
Poznáme dnes vírus už viac, jeho správanie a priebeh choroby?
Spoznávanie SARS trvalo 15 a MERS 5 rokov. Navyše, každý vírus s pandemickým potenciálom mení svoju virulenciu. Našťastie spravidla smerom k nižšej mortalite, pretože chce čím dlhšie prežiť a šíriť sa v populácii. A to môže len v živom hostiteľovi. To je dobrá správa. Zlá správa je, že je v tom aj určitá zákernosť, lebo mladší a zdraví sú šíritelia, starší zasa obete jeho zákernej hry na mutácie.
Máme očakávať aj tretiu či štvrtú vlnu?
Niektorí akademici tvrdia, že tretia, štvrtá vlna je už nová epidémia. Ide skôr o to, aby druhá vlna nesplynula so sezónnou chrípkou v januári a vo februári. Vakcína a celoplošné opatrenia proti obom epidémiám nám pomôžu ich oddeliť, čo budeme považovať za úspech. Kombinácia ochorení COVID-19 a chrípky s komplikáciami pneumokokových a stafylokokových superinfekcií budú zvyšovať tlak na nemocničné lôžka a zvyšovať mortalitu.
Prečo je COVID-19 nebezpečnejší ako chrípka?
Koronavírus je zákernejší, má vyššiu úmrtnosť. Stále je neznámy a stále nás prekvapuje. Chrípka má nižšiu mortalitu, lebo máme proti nej očkovaciu látku a klinicky sa začína skôr. Nie je dlho maskovaná, nakazení sú hneď chorí a môžu sa vďaka skorým príznakom sami rýchlejšie izolovať. Chrípka je častejšie symptomatická, čiže viac pacientov má príznaky. Chrípka je starý známy nepriateľ, je čitateľnejšia, máme s ňou viac skúseností. Výnimkou je tzv. vtáčia chrípka, ktorá sa na človeka prenáša len v Juhovýchodnej Ázii, aj to len sporadicky. To je veľké šťastie, pretože mortalita je až 40-percentná. Naša chrípka v Európe má len 0,1– až 0,5-percentnú úmrtnosť. COVID-19 a chrípka majú spoločné to, že sú oveľa nebezpečnejšie pre seniorov, po 75. roku sa krivky mortality nebezpečne približujú. No zlé je, že nevieme veľa o možnej kombinácii oboch chorôb. Nepodceňujme túto potenciálne smrteľnú synergiu najmä u seniorov, najmä, keď je v Európskej únii už štvorvalentná vakcína, navyše zadarmo.
Niektorí upozorňujú, že vakcína síce môže byť už v najbližších mesiacoch, ale k nám sa môže dostať až o dva roky... Je možné, že bude stačiť jedna vakcína alebo sa bude vírus vyvíjať a budú sa pripravovať každý rok nové vakcíny ako pri chrípke?
Už sme hovorili, že vo svete sú v tretej fáze najmenej dve vakcíny. V Spojených štátoch je tesne pred registráciou vakcína od koncernu Pfizer, tá je prednostne pre USA, kde je pandémia zvlášť ničivá. V Európskej únii bude vakcína z dielne Oxford-Heidelberg-Soul cez Astra Zeneca dostupná, odhadujem, na prelome rokov. Alebo na jar. Rusko aj Čína majú vakcíny v praxi, zatiaľ však nemáme o nich dostatok informácií. Paradoxne, Čína, kde sa choroba začala, aj vďaka tvrdým a včasným opatreniam dopadla najlepšie. Na 1,5 miliardy obyvateľov mali 90-tisíc nakazených a menej ako päťtisíc mrtvych a očkujú len rizikové skupiny. Hlavný problém Európy je skepticizmus, dezinformácie a antivakcinačné aktivity proti očkovaniu všeobecne. To môže spôsobiť, že choroba bude – hoci bude vakcína dostupná – stále fungovať podľa scenára tlejúcej choroby, resp. clustrov. Najmä, keď bude zaočkovanosť nízka. A to bude prispievať k chátraniu ekonomiky. Asi bude stačiť jedna vakcína, možno v dvoch dávkach. Ako dlho potrvá imunita, však zatiaľ presne nevieme.
Pomerne málo sa hovorí o tom, koľko ľudí sa vyliečilo a ako. Je to správne?
Je to možno preto, lebo vyliečiť sa môže len ten, kto bol chorý. Veď 70 až 80 percent nakazených nemá žiadne príznaky, vnímať by sme ich mali ako nakazených a nie ako chorých. Ďalší majú také mierne príznaky, že si to alebo nevšimnú, alebo nepovažujú za potrebné sa testovať. A tak sa strácajú mimo štatistík.
Myslíte si, že je v súčasnosti dobrá komunikácia v tomto smere? Myslíme politikov smerom k verejnosti.
Myslím si, že vcelku áno. Komunikácia môže mať, samozrejme, aj chyby, ale musíme ich pochopiť. Aj preto, lebo ich frekvencia je väčšinou nižšia, niekedy vcelku podobná ako aj v iných okolitých krajinách. Väčšina epidémií za posledných rokov sa začala mimo Európy. Posledná veľká epidémia bola v rokoch 1918 až 1922 tzv. španielska chrípka. Mnohé plány a opatrenia treba operatívne korigovať, pretože sa situácia niekedy mení nie z mesiaca na mesiac, ale zo dňa na deň. Meniť názory na báze nových faktov nie je hanba, hanbou je tvrdošijne zotrvávať na tom istom názore bez ohľadu na zmenu faktov. Dokonca napríklad vo Švédsku, v Británii, ale aj u našich susedov priznali chybné stratégie, a rýchlo zmenili svoje úvodné zaváhanie. Epidémia je živý proces, kde musíme akceptovať aj improvizáciu a operatívnosť i zmenu rozhodnutí. Prijímať preventívne opatrenia je nielen nepopulárne, ale často hľadaním kompromisu medzi tým, čo je potrebné a tým, čo je možné občanmi pochopiť a reálne aj presadiť. Takáto rovnováha či kompromis sa nehľadá ľahko.
Prečo vzniká toľko konšpirácií okolo koronavírusu?
Mnohé webstránky aj médiá potrebujú pritiahnuť čitateľov. Objavy, senzácie až konšpirácie, ale aj spochybňovanie a skepsa či panika – to priťahuje časť čitateľov. Kým objavy, senzácie a konšpirácie priťahujú hypertvorivých a manických, tak spochybňovanie, skepsa a panika depresívnych a skeptických čitateľov.
Budete ešte spolupracovať s Permanentným či Ústredným krízovým štábom?
Ja aj ďalší kolegovia z bývalého Permanentného krízového štábu sme už dostali pozvánky na ostatné zasadnutia. Ak dokážeme byť ešte napriek veku a zdravotnému stavu užitoční a práve nie sme v preventívnej karanténe, radi pomôžeme. Veď mnohí pracujú prakticky od marca bez dovolenky či prestávky. Naši kolegovia z krízových či epidemických štábov na lokálnej či centrálnej úrovni, verejní zdravotníci, personál infekčných oddelení, laboranti, sestry, sociálni pracovníci domovov sociálnych služieb, mnohí študenti zdravotníckych a lekárskych fakúlt už šesť mesiacov prakticky nonstop. Aj mnohí členovia nášho Tropicteamu Vysokej školy sv. Alžbety sú stále nasadení, či už u migrantov v Grécku, Albánsku, Iraku, Bosne a Hercegovine, ale väčšiu časť sme stiahli domov. Na Slovensku sa staráme o komunity bezdomovcov. Vypomáhame aj pri tých, o ktorých sa obetavo a skvele stará Equity či De Paul, Dobrý Pastier, Oáza Pokoja a podobne v piatich mestách. Našou vizitkou je, že sa zatiaľ za šesť mesiacov nik z bezdomovcov nenakazil. A prvý migrant až 2. septembra. Želám si, aby týmto neviditeľným hrdinom, ale aj nám ostatným, teda všetkým na Slovensku vydržalo Božie požehnanie, odvaha, solidarita a disciplína, aby sme sa mohli tešiť na ústup pandémie a na požehnané Vianoce.
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
Do seriálu COVI-kávička vkládám novou rubriku. Proč? Odpověď je v díle publikovaném 8. listopadu zde:
https://radimvalencik.pise.cz/8574-covi-kavicka-8-11-cr-7722-usa-124390-co-dal.html
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce, se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. Proto se v nejbližších číslech budu věnovat problematice toho, co lze v této oblasti dělat a jak by společenské vědy mohly obnovit svoji roli.
Současně připravujeme (předběžně na leden) workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji náměty k diskusi na tomto semináři:
Robejšek? Obyčejné setrvačné myšlení (kontext)
Ještě se vracím k videu s Petrem Robejškem, které se některým tak líbí, viz:
https://www.youtube.com/watch?v=gllo9GIdyb4&feature=youtu.be
Z dřívějšího textu jsem vybral pasáž, kde spolu s dalšími autory příslušné monografie porovnáváme nejvýznamnější koncepce posledních let, včetně Ingleharta, na kterého se P. Robejšek odvolává. Zvýrazňuji pasáže o něm červeně. Když čtenář srovná R. Ingleharta se starším (našim českým) R. Richtou, pochopí, v čem je P. Robejšek hodně a hodně pozadu, proč po vzletném začátku následuje moralizování. Nové musí porazit staré vyšší ekonomickou výkonností. Jakákoli koncepce, která nepochopí význam proměny spotřeby a volného času v nejvíce dynamizující faktor ekonomiky, která tomuto nepodřídí pohled na nezbytné reformy i na to, co těmto reformám nejvíce brání, je prostě "sto let za opicemi". Nemůže přinést perspektivní a realistickou vizi:
Přehled koncepcí spojujících komplexnost, vědeckost a angažovanost
V této části představíme v pořadí daném publikováním hlavní práce příslušné osobnosti vědy, dle našeho názoru nejvýznamnější koncepce, které jsou relevantní z hlediska pochopení současných problémů. V personifikované osobě se jedná o R. Richtu, R. Ingleharta, Y. Streckovou, R. Reicha, F. Fukuyamu, S. Huntingtona, P. Masona.
Rozhodování, koho do výběru zařadit a koho ne, je vždy složité a projevují se vněm individuální preference i kompetence toho, kdo výběr provádí. V našem případě jsme preferovali následující kritéria:
- Ohraničení dobou padesáti let (kdy mj. vroce 2016 je tomu přesně padesát let, co vyšla slavná práce R. Richty a jeho týmu Civilizace na rozcestí.
- Komplexnost přístupu s důrazem na to, aby v příslušné koncepci byla obsažená vize dlouhodobého směřování společenského vývoje a úskalí dané doby, případně i identifikování příčin dobových problémů.
- Případná koncepční návaznost autorů (zde nelze opomenout návaznost práce týmu Y. Streckové na tým R. Richty či Huntingtonovu kritiku F. Fukuyamy a Fukuyamovu reakci na ni).
- Podstatné zastoupení problematiky veřejného sektoru. Uvedený výčet nepretenduje na úplnost. Jeho doplnění je z hlediska zvýšení angažovanosti společenských věd přínosné. Jde především o to, abychom měli před očima nejvýznamnější pokusy jak s jejich přínosy, tak i sjejich nedostatky. A také o to, abychom měli představu o celé škále alternativ možných pohledů na současnou dobu.
Nyní stručná charakteristika nejvýznamnějších přístupů:
R. Richta a jeho tým ve své Civilizaci na rozcestí (1956) navazují na myšlenky v Marxových Rukopisech "Grundrisse" (1974), o jejichž vydání v češtině se R. Richta osobně zasloužil. Předností je týmovost a komplexnost pohledu na vývoj společnosti. Za koncepčně nejpřínosnější (a v tomto je Richtův výkon dodnes aktuální a přesáhl řadu později tvořících autorů) lze považovat myšlenku využití materiálních podmínek, které přináší technický pokrok k rozvoji schopností člověka, které následně působí jako faktor ekonomického růstu. Richtova koncepce volný čas a možnost vyšší spotřeby chápe nikoli jen jako cíl, ale především jako předpoklad rozvoje schopností člověka, které působí zdrojově. Problém jeho týmové koncepce spočíval v tom, že nebyl sto identifikovat bariéry, které v tehdejších podmínkách naplnění jeho vize, resp. objektivně se prosazujících tendencí bránily. V této souvislosti je užitečné připomenout si alespoň jednu z původních myšlenek z Marxových rukopisů "Grundrisse": "Skutečná ekonomie -úspornost -záleží v úspoře pracovní doby: (minimum -a redukce na minimum -výrobních nákladů), tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly."(Marx, s. 343)
R. Inglehart vydal své stěžejní dílo nazvané Tichá revoluce v roce 1977. Práce se od mnoha jiných z té doby i současných na dané téma (úvahy nad směřováním současného vývoje) vyznačuje optimismem. Podstatnou součástí vývoje společnosti je kulturní vývoj. Podle něj je kultura systém postojů, hodnot a znalostí, který je široce sdílen v rámci společenství, a přenáší se z generace na generaci. Zatímco lidská podstata je biologicky vrozená a univerzální, kultura je naučená a odlišná společnost od společnosti. Vychází z Maslowovy hierarchie potřeb a ukazuje, že stále větší roli bude hrát potřeba lásky, sounáležitosti a sebeúcty, společně spotřebou intelektuální a estetické satisfakce (orientace na svobodnou seberealizaci individua, důraz občanů na možnost více se podílet na důležitých vládních rozhodnutích a více ovlivňovat správu věcí veřejných bezprostředním okolí, participace na řízení v zaměstnání, spoluvytvářet méně impersonální a více humánní společnost, v níž myšlenky budou důležitější než peníze, kvalitní životní prostředí). Pod postmodernizací společnosti pak chápe postupný přesun těžiště lidských potřeb do oblasti postmateriálních potřeb. Svou hypotézu prokázal rozsáhlými empirickými výzkumy. Jakkoli se zdá Inglehartova koncepce velmi sympatická, má jeden zásadní nedostatek. Nepracuje skonkrétní představou o tom, jak se uspokojování "nemateriálních potřeb" může změnit v rozhodující faktor "materiálního" ekonomického růstu. R. Inglehart ani nepředpokládá, že by něco takového bylo možné. Proto ani nedokáže vytvořit koncept ekonomického systému, ve kterém by si posilování role "nemateriálních potřeb" dokázalo - obrazně řečeno - vydělat samo na sebe tak, aby obstálo v konkurenci s jinými tendencemi ve společenském vývoji.
Y. Strecková operacionalizuje myšlenku R. Richty možnosti přeměny podmínek pro rozvoj schopností člověka ve zvyšování jeho potenciálu jako nejvýznamnějšího faktoru ekonomického růstu svou koncepcí odvětví rozvoje člověka. Mezi ně patří oblast vzdělání, péče o zdraví, ale také kultura, sport, sociální politika apod. Zdůrazňuje, že tato odvětví nejsou "spotřební", ale "zdrojová". V 80. letech vydala velké množství výzkumných zpráv. Hlavní myšlenky jsou souhrnně obsaženy v učebním textu Teorie veřejného sektoru (1998). Významně ovlivnila pohled na problematiku veřejného sektoru, a to nejen v teorii, ale i v institucionální a personální oblasti. Identifikování příčin tehdejších problémů však rovněž zůstalo za branami jejího teoretického díla.
R. Reich ovlivnil pohled na současné dění zejména svou prací Dílo národů (1991, v češtině 1995). Název komplexně pojaté monografie zvolil jako parafrázi Bohatství národů A. Smitha. Zapůsobila na pozdějšího amerického prezidenta B. Clintona natolik, že se její autor stal v jeho administrativě ministrem práce. Práce a její proměny jsou jednou ze stěžejních stránek celoživotního bádání R. Reicha. Dává vizi budoucí práce v podobě popisu činnosti "symbolických analytiků" a ukazuje na celou škálu oblastí, ve kterých nachází tento typ vysoce rozvinuté formy práce uplatnění. Současně si všímá i konkrétní historické formy toho, jak "bohatí bohatnou a chudí chudnou", zmiňuje fenomén investování do společenské pozice, který slouží k oddělování, ekonomické a následně i sociální a informační segregaci společnosti. Na základě toho formuluje řadu doporučení, která se pokusil prosadit i v praxi.
F. Fukuyma je autorem světově nejznámějšího díla zabývajícího se společenskou vizí a možností jejího naplnění, resp. dvojice děl, z nichž to druhé se pokouší dát odpověď na otázku, proč se původní vize nenaplnila. Jedná se o Konec dějin a poslední člověk z roku 1992 (v českém originále tato kniha vyšla v roce 2002) a Velký rozvrat (2006, originál 1999). Mezi Fukuyamovou a Richtovou prací najdeme více podobností, než by se na první pohled zdálo. Zatímco Richtův tým idealizuje socialistickou společnost, F. Fukuyama totéž činí s liberální demokracií. Fukuyamova vize je koncipována jako dlouhodobá predikce. Ve své koncepci konce dějin F. Fukuyama chápe uznání jako jednu z dominantních potřeb člověka. Avšak potřeba vlastního uznání nesmí být naplňována na úkor druhého. Zatímco R. Richta a jeho tým vycházejí z Marxova díla (především pak z jeho Rukopisů "Grundrisse"), hlásí se F. Fukuyama k Hegelovu odkazu, konkrétně k jeho práci z raného období tvorby Fenomenologie ducha zroku 1807, především pak k části nazvané Panství a rabství. Proč se Fukuyama rozhodl pro Hegela spíše než pro Marxe, zdůvodnil následovně: "Hegel poskytuje alternativní "mechanismus", s jehož pomocí můžeme pochopit historický proces jako "boj o uznání". I když nemusíme opouštět ekonomický výklad dějin, "uznání" nám umožňuje obnovit zcela nematerialistickou historickou dialektiku, která je pro porozumění lidské motivace daleko vhodnější než marxistická verze nebo sociologická tradice, jež z Marxe vychází." (Fukuyama 2002, s. 150). Celé dějiny pak z tohoto hlediska nejsou ničím jiným než postupným vítězstvím těch, kteří se ocitli v pozici "rabů" (kdy uspokojení potřeby uznání "pána" se děje na úkor "raba"), a to až do té doby, než vývoj společenských poměrů dospěje do stádia vzájemného uznání, kdy již nikdo není v pozici "raba" či "pána" ve vztahu k druhému. (Fukuyma 2002, s. 197) F. Fukuyama se také pokusil nalézt odpověď na otázku, proč se jeho vize nenaplnila, vjeho poměrně rozsáhlé a interdisciplinárně pojaté práci, kterou příznačně nazval Velký rozvrat. Nedokázal však odhalit jinou příčinu než tu, že vurčitých dobách, zblíže nejasných důvodů, převládne ve společnosti "bezuzdný individualismus".
S. Huntington čtyři roky po vydání stěžejní Fukuyamovy práce reaguje na jeho optimistickou vizi obsáhlou monografií Střet civilizací (1996), která se rovněž stala globálním bestsellerem. Upozorňuje na nenaplnění Fukuyamových vizí. Podle něj náboženské střety vyplňují vakuum, které vzniklo v důsledku skončené studené války. Úpadek Západu Huntington považuje za neodvratný. Nedotahuje však svou analýzu až k politickoekonomické reflexi, která by zohlednila i problematiku ekonomické efektivnosti různých systémů a důsledků z toho vyplývajících pro "střety civilizací". Udává sice popis řady atributů úpadku západní civilizace, ale vůbec se nezabývá příčinami tohoto úpadku. Ani v pasážích věnovaných "kemalismu" (tj. spojení modernizace s pozápadněním) si nevšímá toho, že za určitých podmínek přijetí západních hodnot ještě nemusí znamenat podobný úpadek, k jakému nyní dochází ve většině zemí, které nazývá Západem. Příčinám úpadku Západu Huntington věnoval jistou pozornost ve své knize Třetí vlna (2008). Úpadek Západu je zde dáván do přímé souvislosti s fungováním (či spíše nedostatečným fungováním a nedokonalostmi) demokracie.
P. Mason prezentuje jednu z nejnovějších ucelených koncepcí knize Post Capitalism. A Guide to Our Future (2015). Řadí se do širšího proudu těch, co spoléhají na technický pokrok, který je ve své současné podobě označován za "čtvrtou průmyslovou revoluci". Spočívá v dynamickém zavádění technologií, které šetří netvůrčí lidskou práci a vedou k rozšiřování oblasti volného času. Všímá si zejména informačních technologií, které se vyvíjejí a rozšiřují s exponenciální dynamikou, a jejích průmyslových aplikací. Explicitně se odvolává na pasáže o růstu volného času a o všeobecné práci v Marxových Rukopisech "Grundrisse". Uvádí řadu pozitivních predikcí vycházejících z role technického pokroku. Při bližším prozkoumání však zjišťujeme, že jeho koncept je poměrně plytký, je projevem setrvačného myšlení v přelomové době. Zcela chybí (na rozdíl od padesát let staršího díla R. Richty a dokonce i od mnohem staršího díla K. Marxe) konkrétnější představa o proměnách práce a volného času v produktivní ekonomický faktor. Neuvědomuje si, že v současné době neprobíhá "čtvrté vylepšení" v rámci toho, co zrodila průmyslová revoluce, mnohem zásadnější zlom, který je srovnatelný s původní průmyslovou revolucí, patrně jde však o změnu mnohem zásadnější.
In: https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2015_ctvrta_prumyslova_revoluce.pdf
(Radim Valenčík a kol. Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb?, Vysoká škola finanční a správní, Edice EUPRESS Vydání první, Praha, 2015, od s. 83.)
Zdroje:
FUKUYAMA, F. 1992. The End of History and the Last Man. New York: The Free Press, 418s. ISBN 0-02-910975-2.
FUKUYAMA, F.2002. Konec dějin a poslední člověk. Praha, Rybka Publishers, 379s. ISBN 80-86182-27-4.FUKUYAMA, F. 2006.
Velký rozvrat. Lidská přirozenost a rekonstrukce společenského řádu. Praha: Academia.
FUKUYAMA, F. 2006a. America at the Crossroads: Democracy, Power and the Neoconservative Legacy. New Haven: Yale University Press.
HEGEL, G.1960. Fenomenologie ducha.Praha: Nakladatelství ČSAV.
HUNTINGTON, S. 1997. The Clash of Civilizations and the Remaking of World Order. First Edition (e-version), New York: Touchstone, 359s. ISBN0-684-81164-2.
HUNTINGTON, S. 2001. Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu. Praha: Rybka Publishers, 447s. ISBN 80-86182-49-5.
HUNTINGTON, S. 2008. Třetí vlna. Brno: CDK, 343s. ISBN 978-80-7325-156-7.
INGLEHART, R. 1997. The Silent Revolution, Princeton: University Press.
MASON, P. 2015. PostCapitalism. A Guide to Our Future.Allen Lane. ISBN: 978-18-4614-738-8.
MARX. K. 1974. Rukopisy "Grundrisse" II.Praha: Svoboda.
REICH, R. 1995. Dílo národů –příprava na kapitalismus 21. století.Praha: Prostor. 333 s. ISBN 80-85190-34-6.
RICHTA, R.A KOL. 1996. Civilizace na rozcestí. Praha: Svoboda, 236 + 20 s.
STRECKOVÁ, Y. 1997. Teorie veřejného sektoru. Brno: ESF MSU.
VALENČĺK, R. a KOL. 2014. Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb. Praha: VŠFS-Eupress. ISBN 978-80-7408-103-3. Dostupné z: https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2015_perspektivy.pdf
Co se děje ve světě:
Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:
https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Další významné zdroje o dění ve světě:
https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441
https://ourworldindata.org/coronavirus
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)