Jednu z nejzajímavějších kondiček jsem si udělal do sedla pod Kojšovou holou. Tá má 1246 metrů nad mořem, sedlo jen o něco málo méně. Jednou jsem z ní viděl až vzdálený Karpatský oblouk. Lze sem snadno dojít po hřebenu postupně se zvedajícího Rudohoří z Košic. Tentokrát jsem šel ze Zlaté Idky. Těšil jsem se, že ve vyšší nadmořské výšce uvidím něco, co připomíná zimu. Byl to jediný slunečný den, mrazivo i v nižších polohách.

Foto 1: Poslední pohled na Vysoké Tatry.

Foto 2: Vrchol Kojšové Hole zahalila mlha mraků. Dnes se na Karpaty nepodívám....

Foto 3: Krásný zimní pohled.  Buky pokroucené větry.

Foto 4: Sestup po sjezdovce zpět do Zlaté Idky.