Období mezí Vánocemi a Novým rokem jsem strávil na Slovensku, odkud pochází moje manželka. Trochu jsem sledoval politické diskuse a dění v politické sféře. Neměl jsem z toho dobrý pocit.

Když se mě těsně před návratem zeptal v telefonickém rozhovoru můj kamarád, jak hodnotím situaci na Slovensku, vzpomněl jsem si na první díl seriálu o Slovenském národním povstání, Byl natočen sice ještě za minulého režimu, ale podařil se. Poměrně kritický k doktoru Husákovi (toho hrál Dočolomanský), s vyzdvižením role generála Goliana (jedna z nejsymapatičtějších rolí Brzobohatého). Konkrétně jsem si připomněl scénku, při které je dojednávaná "Vánoční dohoda" (tedy v podstatě Košický vládní program).

"Keď to podpíšeme", říká Ursiny z Demokratické strany, "tak nám nakoniec znárodníte naše majetky,"

"Možno znárodníme, možno neznárodníme" odpovídá ve stylu Limonádového Joeho Husák.

"Takže znárodníte ... Ale čo. Veď sme všetci Slováci ", zareaguje Ursiny a podepíše.

(Říkám to po paměti, je to hodně dávno, co jsem seriál viděl, ale na to nejdůležitější si pamatuji.)

To "Veď sme všetci Slováci " je strašně důležité. S příslušnou obměnou pro všechny malé země. Ne vždy se podařilo uhájit poselství tohoto stručného výroku. Pocítil to Ursiny i Husák na své kůži. Ale třeba v době normalizace jsme od nás z Česka Slovákům větší míru uchování národní sounáležitosti záviděli. Byla to doba obrovského vzestupu Slovenska.

Nyní ve slovenské politice to "Veď sme všetci Slováci " chybí. Zjevně a citelně. Situace je zde dokonce horší než u nás. Jak k tomu došlo?

Tak jako vždy, když se prosadí vůle cizí moci. To, co na Slovensku prošlo na přelomu 40. a 50. let minulého století, to, před čím se Slovensko dokázalo uchránit v době normalizace, se bohužel nyní prosazuje ve velmi drastické podobě. Jaké to má příčiny? Podle mého názoru dvě:

Za prvé:

Slovenskou bylo v období Gorbačovského "výprodeje ideálů" (a bohužel i státnosti) více pod vlivem té enklávy zpravodajských struktur Sovětského svazu, které vyhlásily Trockého heslo "obohacujte se" (tedy rozkraďte, co se dá). A to v bláhové naději, že se přes takto získanou ekonomickou moc to staré zase brzy vrátí. Nevrátí se. Zdegenerovalo.

Geniálně a prozíravě to popsal Jozef Repko ve svém krimi příběhu "1500 kilometrů na sever od Palerma" už v roce 1991(!). Napsal to tak dokonale, že dodnes je to klíč k pochopení situace v oblasti slovenských orgánů činných v trestním řízení (a různých "sebevražd" v této oblasti).

Zde je desetidílná skvělá rozhlasová dramatizace (dal jsem si tu práci a vypsal odkazy na všech 10 dílů, jdou vždy po dvou). Mnohonásobně lepší než nejlepší televizní detektivka:

https://www.youtube.com/watch?v=1opyxPHl_iU&t=14s

https://www.youtube.com/watch?v=dAbeLOWMH8c

https://www.youtube.com/watch?v=9PyOy5iBjFs

https://www.youtube.com/watch?v=ZnI5c4FHWrA

https://www.youtube.com/watch?v=1-UTU5sX2no&t=10s

Jinak (zejména pro českého čtenáře) přidávám i odkaz na informaci o autorovi (Josef Repko bohužel už zemřel, ale napsal i řadu dalších skvělých věcí). Byl to pan spisovatel:

https://sk.wikipedia.org/wiki/Jozef_Repko

(Jako tip dávám ještě "Sluhu prokletého alchymisty", také lze státhnout z Youtube.)

Zmafiánštění nejcitlivějších státních struktur je velký problém Slovenska a nemá snadné řešení. Politicky je situace zneužívána stylem "zloděj volá, chyťte zloděje", což je zřejmé zejména z útoků na Fica (dvojí metr jak vyšitý, teď získává oporu i ve zjevném zneužití institutu spolupracujícího obviněného).

Za druhé:

Napojení mediálního mainstreamu (který uplatňuje klacek dvojího metru bezostyšněji než u nás) napojeného na současnou globální moc vstoupilo do kádrování politické a státní sféry naplno a natvrdo. Veřejnosti jsou vyráběny iluze o figurkách dosazovaných do vrcholové politiky, i do těch míst nejvyšší, aby pak, když netancují, jak se píská, byly cynicky staženy z oběhu.

Na jejich místo jsou dosazovány stejným způsobem stejné nuly (které jsou zpravidla zaháčkovány i tím, že na jejich diskreditaci existuje dostatečná palebná síla, aby se náhodou z některých z nich nestaly neřízené střely).

Slovenská veřejnost bohužel nedokáže tuto zvenčí designovanou a dirigovanou hru prokouknout a odmítnout. A tak polyká další a další otrávené návnady, ze kterých ji brzy začíná být šoufl. Zapomíná přitom na to hlavní. Na to: "Veď sme všetci Slováci ".

Kdy bude líp?

Na tuto základní otázku platí stejná odpověď jako u nás v Česku. Mám na ni vyhraněný názor. Kdo chce, najde si ji na mém blogu.