COVI-kávička 23.1. ČR +8423 USA +192065. Co dál?
Česká republika: +8423 nových případů. Spíše než na zklidnění to vypadá na další fázi zrychlení.
USA +192065 nových případů.
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
21513 : 23292 |
Francie již po několkíté v řadě "poráží" Rusko v počtu nových případů.
Španělsko přes 42 tisíc.
Británie přes 40 tisíc, to je stále hodně.
Izrael mírně přes 6 tisíc, trochu lepší výsledek.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Dokonce se uvažuji o zrušení olympijských her všemi gigantickými ekonomickými dopady?
Ve srovnání s tím, co řeší Japonci, jsou diskuse o míře restrikce u nás směšné:
Japonská vláda došla v soukromých jednáních k závěru, že kvůli koronaviru bude nutné zrušit olympijské hry v Tokiu plánované na letošní léto. Napsal to britský list The Times s odkazem na nejmenovaný vysoce postavený zdroj z japonské vládnoucí koalice. Vládní mluvčí označil zprávu za nepravdivou, organizátoři her uvedli, že se na událost plně připravují.
"Nikdo to nechce říct jako první, ale panuje shoda na tom, že je to příliš složité. Osobně si nemyslím, že se budou (hry) konat,” řekl zdroj listu The Times. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) i japonská vláda přitom veřejně stále tvrdí, že se největší sportovní akce na světě letos odehraje za přijetí zvláštních opatření proti šíření nákazy.
Podle listu však hrozí, že by se olympiáda namísto sportovního svátku a oslav mezinárodní soudržnosti mohla stát akcí, na níž dojde k významnému rozšíření viru. Japonsko totiž kvůli zimní vlně pandemie vyhlásilo stav nouze ve svých největším městech včetně Tokia. Průzkumy ukazují, že s pořádáním her letos v červenci a srpnu nesouhlasí 80 procent Japonců.
Zrušení olympiády by podle listu bylo pro Japonsko finanční katastrofou. Země již na přípravy vynaložila nejméně 25 miliard dolarů (536 miliard korun), z nichž tři čtvrtiny pocházely z veřejného rozpočtu.
Premiér Suga v pátek v reakci na zprávu britského listu v parlamentu prohlásil, že je odhodlán olympijské hry letos uskutečnit. V podobném duchu se následně vyjádřili i organizátoři akce, kteří uvedli, že se "plně soustředí” na přípravy ve spolupráci s japonskou vládou a MOV. Vládní mluvčí Manabu Sakaj pak uvedl, že se zprávy o možném zrušení her nezakládají na pravdě.
Cílem vlády je podle The Times udržovat zdání toho, že země stále o pořádání olympiády letos v létě usiluje, aby Japonsko získalo automaticky právo na pořádání her v náhradním termínu v roce 2032 ve chvíli, kdy bude letošní akce nevyhnutelně zrušena.
Japonské vedení přitom zřejmě čeká na první krok ze strany jiných států podobně jako loni, kdy se rozhodlo o odložení her poté, co Kanada a Austrálie ohlásily, že na akci nevyšlou svoje sportovce. "Pokud by někdo jako (americký) prezident (Joe) Biden řekl, že sportovci USA nemohou přijet, pak bychom mohli říct: Tak, teď je to nemožné,” řekl zdroj The Times.
Letní hry v roce 2024 se budou konat v Paříži, o čtyři roky později pak v Los Angeles. Rozhodnutí o tom, která země bude pořádat olympiádu v roce 2032, padne zřejmě do roku 2025.
K tomu ode mne:
Fakt, že Japonsko má velký problém. Patří mezi země, kde po fázi zklidnění vždy nastoupí fáze výrazně vyššího zrychlení.
Vývoj počtu nových případů:
Vývoj úmrtí:
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
Do seriálu COVI-kávička vkládám novou rubriku. Proč? Odpověď je v díle publikovaném 8. listopadu zde:
https://radimvalencik.pise.cz/8574-covi-kavicka-8-11-cr-7722-usa-124390-co-dal.html
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce, se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. Proto se v nejbližších číslech budu věnovat problematice toho, co lze v této oblasti dělat a jak by společenské vědy mohly obnovit svoji roli.
Současně připravujeme (předběžně na leden) workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji náměty k diskusi na tomto workshopu:
Odpověď na otázky k době postkovidové (Zdeněk Červený, student) – 1. část:
1. Jak, resp. čím vymezit dobu postkovidovou?
- Jako návrat k obdobě současné situace?
- Jako trvalé soužití s koronavirem za podmínek, kdy jsou jeho dopady známé a stabilizované?
Je velmi těžké zatím uvažovat o době postkovidové, neboť stále žijeme v době kovidové a nikdo nedokáže odhadnout, kdy bude konec nebo kdy lze spatřit alespoň nějaké pozitivnější světlo na konci tohoto již tak velmi dlouhého tunelu. V médiích zaznívá opět symbolicky období léta. Ovšem stačí si vzpomenout na loňský rok, kdy zněla médii podobná rétorika a realita byla taková, že jsme v létě jakoby na covid částečně zapomněli, vše rozvolnili a se začátkem podzimu se navrátili ještě k tvrdším restrikcím, které byly nastaveny na základě hrozivých statistik. Myslím, že nejzásadnější bude, až dostaneme nějakou relevantní zpětnou vazbu na výsledky očkování, které probíhá v současné době.
Nechci být ten, který by zlehčoval situaci a říkal, že je to jen "mediální" virus, ale kdyby se mu nevěnovalo tolik pozornosti, určitě by lidé nežili v takovém strachu a panice. Současně žádná vláda si nechce vzít na svou zodpovědnost situaci, že by se nic neřešilo podobně jako ve Švédsku a lidé by se tzv. promořili. Tato cesta, se totiž také neosvědčila a už to přiznávají i sami Švédové. Dneska si rozhodně nikdo nedovolí prohlásit něco podobného, jakože "Smrt jednotlivce je tragédie, ale smrt milionů je statistika". Záměrně nejmenuji autora, jelikož je sporné, zda to skutečně vyřkl.
Lidé v současné době jsou již především unavení z restrikcí, opatření, nošení roušek a zimní počasí a věčná tma tomu rozhodně pozitiva nedodává. Většina lidí musela v loňském roce stornovat i své dovolené a dodnes ještě řeší vratky těchto částek za zaplacené zájezdy a letenky. Pociťují nedostatek energie, protože si ani nemohli vytvořit dostatečnou zásobu na zimu.
Návrat k normálnímu žití určitě nebude skokový a stejně tak reakce ekonomiky nebude ve tvaru "V", ačkoli v to hodně ekonomů ještě v loňském roce doufalo. Vzhledem k tomu, že naše společnost je nejednotná a spousta lidí se stále obává nákazy, tak tyto obavy hned tak nevymizí, a to ani v případě, že nemocných a nakažených bude postupně ubývat. To, že tu covid-19 zůstane s námi je jisté, pokud se ho podaří dostat pod kontrolu, tak tu s námi bude jako všechny ostatní nemoci a přestane býti živnou půdou pro média.
2. Jaký bude mít doba postkovidová globální rozměr?
- Vstoupí do ní všechny země víceméně současně, nebo bude dlouhodobě probíhat jako koexistence zemí, v nichž nastala a v nichž ještě nenastala doba postkovidová?
- Pokud nastane druhý případ: Jaké budou vztahy mezi zeměmi v různé postkovidové fázi spolupráce, b) uchování současných bloků, c) restrukturace bloků, d) vznik nových konfrontačních ohnisek?
V době kovidové se přesně ukázalo jak je globalizovaný svět křehký a jak veškerá integrace šla stranou a každý stát si hájil především svoje hranice, svoje území, svoje zájmy. Dokonce ani EU nešla společnou cestou. Ta EU, která ráda hlásá, jak vše musíme dělat stejně, mít společné legislativní normy apod. Přišla krize globálních rozměrů a EU se rozpadla zpátky na původní autonomní státy, které si nastavily svá pravidla a vlastní bezpečnostní opatření. Uzavíraly a stále se uzavírají hranice schengenského prostoru, ačkoli je to v podstatě proti pravidlům EU. Pochopitelně vše v duchu ochrany obyvatel. Tento přístup zřejmě jen tak nevymizí. Opět velké roli v tom bude hrát účinnost vakcín.
3. Dojde k omezení spotřeby (domácností) v některých směrech?
- Bude to v důsledku restrikcí, nebo poklesu příjmů velké části obyvatelstva?
- Bude to znamenat větší zchudnutí či zbídačení, nebo pozitivní alternativu vůči současnému konzumu zaměřenou na skutečné lidské hodnoty?
K značnému omezení spotřeby došlo již v roce 2020. Toto omezení ale vyplývá především z nemožnosti spotřebovávat určité statky. Uzavírky obchodů, znemožnění poskytování široké škály služeb atd. Velký propadem prošel především automobilový průmysl, který je v moderních ekonomikách podstatnou součástí průmyslu a na něj navázána další odvětví a služby, což dále ovlivňuje pracovní sílu v této oblasti. Nyní jsme již v roce 2021 a stále je spousta restrikcí v platnosti. Obecně v době krize spotřeba klesá, neboť panuje pocit nejistoty a bývá odkládána spotřeba luxusních statků (kam mimo jiné patří např. právě auta). Stát (ČR) zatím jde cestou různých covidových finančních podpor a snaží se tím pumpovat peníze do ekonomiky s přesvědčením, že je to cesta jak podpořit spotřebu. V minulé krizi (2008), která tedy byla jiného charakteru, tak vláda šla opačnou cestou (restriktivní – zvyšování daní). Výsledek byl ten, že spotřeba ještě více klesala a deficit státního rozpočtu se prohluboval. Nyní je spíš snaha udržet ekonomický růst v černých číslech. Problémem je však, že služby, které tvoří cca. 60% HDP, jsou stále v té části, která je restrikcemi nejvíce zasažená. Ti, co přestanou doufat nebo to vzdají, či dostanou možnost jiného výdělku, tak se šance chopí. Už byl zaznamenán i návrat učitelů, kteří např. pracovali v gastronomii, zpátky do školství. Zatím se určitě nejedná o masovou záležitost, ale při přetrvávajících uzavírkách k takovému rozhodnutí může docházet dál. Tento konkrétní případ s učiteli se nejeví jako negativum z ekonomického pohledu, neboť učitelů je na trhu delší dobu nedostatek.
Konzumní přístup k žití jako problém postmoderní společnosti nezastavily ani předchozí krize, takže si nemyslím, že v tomto směru nenastane velká změna. Spíše to ve společnosti bude vést k hlubší individualizaci. Pandemie často rozdělila i rodiny, které se spolu nemohly setkávat a online kontakt určitě není dostačující náhradní alternativou, neboť člověk je stále tvor společenský.
4. Budou se s ekonomickými důsledky dopadu epidemie vyrovnávat všechny země v podstatě stejně, nebo se budou prosazovat i úspěšné snahy o nalezení alternativy vůči předkovidovému setrvačnému směřování?
Pokud je setrvačným směřování míněno žití konzumenstvím a měření životní úrovně na základě výše spotřeby, tak si myslím, že to opět zapadne do stejného režimu. Problém konzumní společnosti je kritizován cca 100 let a zatím to nezměnilo nic, spíše se tento problém stále prohlubuje. Už je to v nás natolik zakořeněno, že by asi musela přijít mnohem větší katastrofa, aby změnila naši vrozenou touhu po prožitku a touhu se odlišovat a srovnávat se s ostatními.
(Pokračování)
Co se děje ve světě:
Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:
https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Další významné zdroje o dění ve světě:
https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441
https://ourworldindata.org/coronavirus
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)