Proč právě alternativa

EKONOMIKA ZALOŽENÁ NA DIKTÁTU REDISTRIBUČNĺ MOCI

versus

EKONOMIKA ZALOŽENÁ NA SEKTORU PRODUKTIVNĺCH SLUŽEB?

Je to dáno především historickým vývojem. Ten mohl vyústit i v jinou alternativu. Pokusím se k tomu zformulovat několik poznámek vyjadřujících, jak to vidím v současné době (cítím totiž, že můj pohled je ještě dost "nehotový", takže jde o aktuální fázi reflexe dané problematiky z mé strany). Ale "nehotový" je spíše než koncepčně, tak v doladění detailů, taktiky výkladu a srozumitelnějšího zdůvodnění. Takže nyní těch pár poznámek:

1. To, že perspektivou dalšího vývoje je ekonomika založená na produktivních službách, je patrně obecnější konstantou dějin. Je to totéž, jako když řekneme, že nás čeká změna srovnatelná s průmyslovou revolucí avšak ještě výraznější. Pod produktivními službami rozumím ty, které přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností. Technologický pokrok umožnil vytvořit ekonomické podmínky pro mnohem plnější využití investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchování a uplatněním lidských schopností. Ekonomické efekty uplatnění lidských schopností umožní přesun těžiště ekonomické růstu právě do oblasti produktivních služeb. Tím se změní současně charakter ekonomického růstu (jeho přímou součástí se stane naplnění přirozeného bohatství lidského života spojené s překonáním rozdílu mezi prací a volným časem) a tento růst ve smyslu odpoutávání tvorby statků (a růst podílu služeb ve spotřebě) od spotřeby materiálů a energií se stane ještě dynamičtějším než nyní. A také více pochopíme smyslu našeho směřování.

2. Historicky specifický je fakt, že setrvačný vývoj uvíznul v pasti nereformovatelné a neefektivní (s nezadržitelně klesající efektivností) pasti ekonomiky založené na diktátu přerozdělovací moci(dotací, předražených zakázek, embarg apod., které hrají stále výraznější roli oproti konkurenci založené na schopnosti inovovat). Zde se setkalo několik příčin:

- Degenerace sociálního státu: Přerozdělování začalo být používáno nejdříve jako všelék a později klacek vydírání a kupování si přízně. Nebylo pochopeno, že financování odvětví produktivních služeb si vyžaduje zdokonalování trhu a hledání vhodných nástrojů. (To vyvrcholilo kolem přelomu milénia odchodem od snahy financovat vysoké školy podle uplatnění jejich absolventů a následnou katastrofální degenerací vysokého školství na celém světě.)

- Možnost drancovat země, v nichž padl režim sovětského typu, zvenku i zevnitř, vybujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad: Pád režimů sovětského bloku otevřel prostor pro drancování (jak tuzemského původu pod trockistickým heslem "obohacujte se, zase přijde náš den", tak z pozice agresivních kapitálových skupin zvenku, často v dojemném objetí vzájemné lásky). Tím vznikl provázaný systém moci odvozený od struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (resp. zbavený jakýchkoli zásad), který si podřídil i ideje a hodnoty majetkových elit. Ty ztratily konzervativní zábrany, staly se mnohem agresivnější a přivedly svět do kaskády konfliktů.

- Anticipování možnosti společnosti založené na rovnosti příležitostí pro společenský vzestup (formou využívání investičních příležitostí člověka spojených s rozvojem, uchováním a uplatněním jeho schopností) ze strany majetkových elit a snaha zastavit tuto alternativu historického vývoje: Majetkové elity, v té době již dominantně ideově ovlivňované strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, resp. podřizující se těmto strukturám, anticipovaly možné důsledky a obnovily tlak na segregaci společnosti. Jako vždy spojený s omezováním společenského vzestupu na základě prokázaných schopností v oblasti lidského poznání, což vedlo k vážnému narušení fungování vědy a univerzitního školství. Kritéria hodnocení vnucená vědě ji podstatným způsobem vyřazují z plnění její společenské role.

- Degenerace levice v důsledku upřednostnění přerozdělovací moci před oporou v racionálním poznání reality: V levici, která se ve většině zemí dostává k nástrojům přerozdělovací moci, velmi rychle převládli lidé vyznačující se přezíravým vztahem k lidskému poznání. Levice ve všech zemích vytlačovala inteligenci disponující využitelným vědeckým poznáním ze struktur stranické moci, až zůstala ideově prázdná, demoralizovaná a snadno manipulovatelná globální moci vzešlé z historicky vzniklých majetkových elit srostlých s komplexem společenských privilegií, která byla následně penetrována strukturám založeným na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a ideově přizpůsobena jejich globálnímu fungování. Politická reprezentace levice zcela ztratila schopnost reflexe reality, identifikování narůstajících problémů a jejich příčin, stala se pouhým bezduchým přívěskem globální moci.

(Materiál by zpracován jako pracovní podklad pro workshop.)

Příloha: Pozvánka na workshop

Ekonomie a ekonomika doby postkovidové

(Pohled za horizont událostí)

Termín konání: pátek 29. ledna od 9.00 hodin

Forma: online zde: https://meet.jit.si/radimvalencik

(Stačí se připojit na tuto adresu, není nutné žádné heslo; kdykoli během workshopu.)

Hlavní řečníci:

Jan Campbell (politolog)

Petr Hampl (sociolog)

Bohumír Štědroň (prognostik)

Jaroslav Šulc (ekonom)

(Byli vybráni tak, aby se vzájemně doplnili z hlediska odborného pohledu, každý z nich má širší záběr.)

Program:

9.00-10.30          Zahájení a vystoupení hlavních řečníků

10.30-13.00        Další vystoupení (přibližně 10 dalších vystupujících)

13.00-14.00        Moderovaná diskuse

Zde je přehled otázek pro inspiraci (účastníci se jich nemusejí držet, ale mohou je využít):

Několik otázek k době postkovidové:

1. Jak, resp. čím vymezit dobu postkovidovou?

- Jako návrat k obdobě současné situace?

- Jako trvalé soužití s koronavirem za podmínek, kdy jsou jeho dopady známé a stabilizované?

2. Jaký bude mít doba postkovidová globální rozměr?

- Vstoupí do ní všechny země víceméně současně, nebo bude dlouhodobě probíhat jako koexistence zemí, v nichž nastala a v nichž ještě nenastala doba postkovidová?

- Pokud nastane druhý případ: Jaké budou vztahy mezi zeměmi v různé postkovidové fázi – a) spolupráce, b) uchování současných bloků, c) restrukturace bloků, d) vznik nových konfrontačních ohnisek?

3. Dojde k omezení spotřeby (domácností) v některých směrech?

- Bude to v důsledku restrikcí, nebo poklesu příjmů velké části obyvatelstva?

- Bude to znamenat větší zchudnutí či zbídačení, nebo pozitivní alternativu vůči současnému konzumu zaměřenou na skutečné lidské hodnoty?

4. Budou se s ekonomickými důsledky dopadu epidemie vyrovnávat všechny země v podstatě stejně, nebo se budou prosazovat i úspěšné snahy o nalezení alternativy vůči předkovidovému setrvačnému směřování?

5. Budou dále narůstat animozity mezi obyvatelstvem ve vztahu k různým otázkám (včetně postoje k epidemii a roli vlád či nadnárodních struktur), nebo v některých zemích převládne tendence k sounáležitosti ("všichni jsme na stejné lodi")?

6. K jakým změnám dojde z hlediska jednotlivých sektorů a jejich výkonů (zaniknou či omezení se některé či naopak objeví či posílí některé nové, např. spojené s rolí pracovních, poznávacích, vzdělávacích, výchovných, zábavných, rodinných apod. styků zdokonalovanými online formami)?

7. Jaké dopady bude mít role vlád při zvládání (nezvládání, využívání či zneužívání) epidemie v jednotlivých zemích a nadnárodních strukturách na důvěru občanů v politické reprezentace a mainstreamová media?

- Uchovají se stávající formy manipulace s veřejným míněním, posílí se či naopak ztratí svoji účinnost?

- V jaké míře dojde ke zneužití omezení osobních svobod, bude trvalé, nebo dojde k návratu k situaci, kdy občané mohou projevit svoji vůli?

8. Jak se změní role vědy?

- Nechá se diskreditovat nekvalifikovanými úřednickými přístupy spojenými s podléháním lobby a příležitostným přiživováním se na přerozdělovací moci, nebo dokáže využít možností interdisciplinárního přístupu a s tím spojené nezbytné spolupráce při komplexním řešení problémů a obnovit svoji autoritu?

- Dojde ke vzniku nových teorií, paradigmat a disciplín?

- Podaří se lépe odpovědět na otázku, jaká je evolučně stabilní strategie druhu "homo sapiens sapiens" v podmínkách globalizace a současné technologické vybavenosti?

9. Podaří se vytvořit sdílenou perspektivní a realistickou vizi překonání současných problémů a nikoli setrvačného budoucího vývoje, která vytlačí snahu současné globální moci zneužít situace nastolení "nového světového přádku", "konečnému řešení" v podobě zničení všech atributů toho, co dělá člověka člověkem?

Závěrečná poznámka:

Vím, že ještě bude nutné hodně doladit či spíše přepracovat. Některé dimenze problematiky doby postkovidové jsem nezachytil, některé otázky jsou příliš návodné či naopak formulovány nedostatečně jednoznačně a srozumitelně. Ale vždy je potřeba něčím začít. Budu rád za jakékoli doplnění, přeformulování otázek, doporučení některé vynechat, lépe utřídit apod.

Současně doporučuji všem, kteří ztratili schopnost vnímat psaný text, ale našli perverzní zálibu v tom, že se pod vlivem různých fejk-videí "zasvěceně" ke všemu vyjadřují a rozdávají své "rozumy", aby potlačili svou vášeň a nedělali si ostudu okázalým demonstrováním vlastní omezenosti. Škodí tím nejen sobě, ale i druhu homo sapiens sapiens, ke kterému se svého času vyjádřil známý literát slovy "člověk, to zní hrdě" (přes veškerou snahu některých jedinců zasažených dobou to platí dodnes).