Kam jdeme? Nutnost filozofického pohledu. Srovnání s racionalizovaným islámem/2
Článek Hamidreza Ajatolláhy, který je zjevnou propagací racionalizovaného islámu včetně jeho teologického základu, jsem si ke konkretizaci představy o cestě vpřed, vybral záměrně. Občas je potřeba podívat se na sebe (tj. na vlastní pozici, kterou je v mém případě tolerantní kritický racionalismus vyúsťující v pojetí dějin jako přírodně historického procesu) očima někoho jiného, který je ovšem také dostatečně vzdělán a snaží se podpořit svá tvrzení racionální úvahou. Článek H. Ajatolláhy je jedním z nejlepších racionálních (byť i dost účelově propagandistických) výtvorů z islámského světa. Celý článek najdete zde:
Od svého textu jej odlišuji fialovou barvou a doplňuji svými komentáři.
Západní humanismus, který tři sta let dominoval světu, je v úpadku - 2. část
(Lidská přirozenost není jen jedna)
Hamidreza Ajatolláhy
(H. A. hovoří o tom, jak to podle něj vidí evropský humanismus, následující pasáže jsou určitou předehrou.)
Svět není lidstvo a skutečný svět je založen na našem uvědomění si této skutečnosti. Já jsem dal oprávnění jiným bytostem. Epistemologie má přednost před ontologií. Svět o sobě se změnil ve svět pro mne – lidský subjekt dává smysl věcem. Moje pravda nahradila objektivní pravdu jako danou hodnotu. Subjektivismus se stal základem moderní filozofie a přinesl humanismus jako filozofický a praktický postoj moderní doby.
Humanismus znamená, že člověk je kritériem pravdivosti, přičemž k tomuto posouzení nic jiného nepotřebuje, ani Boha. V humanistickém přístupu není Bůh absolutní pravdou všech věcí, ale musí být prokázán rozumem, stává se pravdou na základě uvážení. Descartes se pokusil dokázat Boha poté, co dokázal vlastní existenci svou myslí a následně skrze svou mysl a Boha existenci vnějších předmětů. Potřeboval Boha, aby potvrdil existenci věcí na základě jejich poznání.
Protestantské hnutí zpochybnilo moc církve zásahy do politiky, ekonomiky a společenských zákonů. Existuje mnoho důkazů, že církev bránila vědeckému bádání, proto západní člověk nabyl přesvědčení, že oddělení státu a církve je prospěšné. Takový humanismus vnesl v teoretické rovině do lidského života Boží přítomnost.
Největší myslitelé raného novověku věřili v Boha a snažili se ho dokázat vědeckým bádáním a filozofií, ale opomněli jeho roli ve společenském a politickém životě – v existenci a přítomnost Boha člověk věřil, ale v jeho jedinečné vedení celého lidského života nikoli. Tento oddělený Bůh byl méně přítomný, v důsledku čehož byly ateistické útoky na něho snazší. Proto se v 19. století občas tvrdě útočilo nejen na Boží jedinečnost, ale i na jeho existenci. Bůh se přesunul do chrámů některých "zaostalých" náboženských národů.
V šedesátých letech 20. století měl slavný časopis Time na obálce: "Bůh ztratil prostor působit." Humanisté sice nemusejí být ateisté, ale jejich hnutí vede k opomíjení Boha, věří pouze v jeho osobní masáž. V důsledku tohoto vývoje se z humanismu stále více stával dominantní postoj západních lidí. Domnívali se, že poznají pravdu díky vědeckému pokroku. Věda nahradila Boha a technologie jim daly moc. Nabyli přesvědčení, že jsou hlavním zdrojem poznání a moci, což byl vrchol humanismu.
(Pokračování)
K tomu ode mě:
Tato pasáž je taková předehra k tomu, co nás čeká v dalším pokračování. Hlavním metodologickým nedostatkem je, že H. Ajatolláhynerozlišuje vzestupný rozvoj evropského kritického racionalismu vyúsťující v přírodně historické pojetí společenského vývoje (po linii Descertes – Hume – Kant – Hegel – Marx), od postmoderní úpadkové tendence, která se snaží relativizovat vývoj lidského poznání různými konstrukcemi tak, aby demotivovala člověka od systematického vzdělávání se, vytváření uceleného názoru na svět a snahu o pochopení toho, o co jde. S takto "upraveným člověkem", kterému napomáhá i rozklad školství, lze pak snadno manipulovat, což je důležitá podmínka toho, aby se ve společnosti mohl stále více prosazovat ekonomický systém založený na diktátu přerozdělovací moci. Kritika stavu evropské kultury z tohoto hlediska by byla nanejvýš na místě. Podívejme se však (v dalším pokračování), co autor nabízí jako alternativu. Budete víc než překvapeni.
(Pokračování)