Česká republika: +2,6 tisíc nových případů. Oproti minulému týdnu pokles jen o 0,8 tisíc. Je to na hraně, protože teď se budou projevovat lokální zdivočení viru v důsledku rozvolňování a ta je třeba ustát (včas identifikovat, lokalizovat a utlumit).
Indie +319,4 tisíc nových případů. Poprvé mírné zpomalení strmého nárůstu.
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
8,8 : 6,0 |
Ruský standard a francouzský úterek (vždy několikanásobně nižší než jiné dny - jsou to výsledky nedělního testování se zpožděním?).
I v dalších zemích nižší čísla. Ale také to patrně jsou výsledky nedělního testování.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Racionální úvaha Jana Kulveita o logice a prvních aspektech omezení/1
Vybral jsem, protože považuji za racionální a aktuální.
K odůvodněním protiepidemických opatření – 1. část
Jan Kulveit
Na podzim se mi příliš nelíbila právní odůvodnění českých protiepidemických opatření. Chápu, že se nelíbila ani Ústavnímu soudu. Opatření ovšem máme a nějakou dobu ještě potřebujeme. Přijde mi, že by i právu i zvládání epidemie prospělo učinit debatu o opatřeních racionálnější a faktičtější.
Úvod
Zkusil jsem tedy napsat, jak podle mě může vypadat vhodný základ pro hodnocení přiměřenosti a proporčnosti opatření. V obecné rovině; nejde o konkrétní zdůvodnění aktuálně platných opatření.
Na druhé straně místy mi přijde, že podle toho co obsahují rozsudky, by se i podle mě dosti dobré zdůvodnění nemuselo soudu líbit. V tom případě naopak kritizuji, co mi přijde jako slabá část argumentace v rozsudcích.
Nejsem právník, a následující není právní text. Pouze doufám, že text přispěje k diskusi exekutivy a justice. "Kostru” této argumentace jsem poskytl i Ministerstvu zdravotnictví - výrok naznačující jistou rezignaci na to, že by šlo napsat opatření a zdůvodnění, které obstojí v soudním přezkumu, mě upřímně znepokojil. Ministerstvo pak některé prvky v posledním odůvodnění opatření skutečně použilo - takže jestli to skutečně povede k racionálnější debatě, dost možná skutečně uvidíme. Je možné, že diskusi o proporcionalitě a racionalitě opatření zcela vytlačí diskuse o kompetencích, které nerozumím a nechci se jí účastnit.
Předem bych také varoval, že mi jde ne o perfektní řešení, ale relativní zlepšení. Za nejhorší možnost odůvodňování považuji zdůvodnění ve stylu citátů učebnice epidemiologie převyprávěných právnickou češtinou, která jsou rozsáhlá, ale kde argumenty lze spíš tušit. Přijde mi, že rozhodnutí pak sice nejsou výrazně transparentnější, ale jsou chráněna jakýmsi "obranným valem” těžké srozumitelnosti argumentů.
Potřebujeme vhodný pojmový aparát
Posuzování opatření i jejich zdůvodnění musí vycházet z adekvátního pojmového aparátu
Vezměme si jako analogii situaci dobře známou, totiž regulaci rychlosti jízdy v obci, omezenou teď na 50 km/h. Toto konkrétní číslo je v podstatě také pokusem vyvážit různá práva a svobody - například počet zabitých chodců, čas strávený dojížděním, zátěž okolí silnic hlukem, emise, a další. Regulace rychlosti v podstatě také omezuje základní svobody, totiž svobodu pohybu - sice ne v rozsahu, ale v rychlosti. Přesná hodnota 50 km/h se sice odůvodnit nedá, ale lze docela dobře vést racionální diskusi o tom, jak například škody po nehodách závisí na rychlosti, nebo kolik času navíc lidé stráví dojížděním a jakou má tento čas ekonomickou hodnotu. Pokud by se vláda rozhodla omezit rychlost v obcích např. na 13 km/h, lze si představit, že by se takové omezení dalo právně napadnout jako zjevně nepřiměřené. Podobně naopak při rozvolnění rychlosti v obci na 130 km/h.
Teď bych ale rád zaměřil pozornost na něco jiného - všimněte si, že tato argumentace pracuje s pojmem rychlost. Řízení aut známe, jsme zvyklí na tachometry, a přijde nám to dokonale samozřejmé.
Zkusme si ale na chvíli představit, že běžný koncept rychlosti neznáme, a nějaké podobné omezení jízdy zkoušíme popsat a zdůvodnit pomocí jiných ovládacích prvků auta. Například sešlápnutí plynového pedálu, nebo zařazeného rychlostního stupně. Když si zkusíte napsat podobné odůvodnění regulace bez použití konceptu rychlosti, spíš to sklouzne k poněkud povrchním a vágním formulacím o nebezpečné jízdě a ochraně okolí.
S řízením epidemií mají všichni mnohem menší zkušenosti než s řízením aut. (Zkuste si to alespoň na simulátoru, koronahra.cz) Obávám se, že současná česká právní debata o protiepidemických opatřeních trpí trochu podobným problémem jako hypotetická debata o regulaci rychlosti, která by zkoušela vystačit s koncepty řadící páky a plynového pedálu: argumentace pro i proti opatřením je plytká a konceptuální aparát neumožňuje skutečné srovnání různých stran problému.
(Pokračování)
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
O kočkách, myších, koronaviru a nás/63
K obecným doporučením přidávám stručné hodnocení vlastních zkušeností z působení v tvůrčích mezigeneračních týmech (TMT):
1995-dosud: Příprava, rozjezd a fungování VŠFS (2)
Ke konkretizaci výzkumného programu napomohla šťastná náhoda. Při slavnostním zakládání VŠFS jsem se setkal v Panteonu Národního muzea s Petrem Matějů, kterého jsem znal ještě z týmu Y. Streckové a z jeho působení v ÚFS ČSAV. Během více než hodinového rozhovoru jsme se domluvili na tom, že vytvoříme pracovní skupinu, která zpracuje návrh zákona o změně financování vysokých škol tak, aby vysoké školy byly účinně, přímo finančně motivovány k dlouhodobému uplatnění svých absolventů. Jednalo se o obdobu toho, co bylo ne zcela správně nazýváno "absolventskou daní" či "odloženým školným". V našem přístupu jsme to nazvali "přenesenou cenou" založenou na tom, že každý by platil za vzdělání až z toho, co mu vzdělání vynese, podle toho, kolik mu vynese, a přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl.
To byl projekt s dostatečným invenčním potenciálem, praktickým výstupem a potřebným badatelským prostorem. P. Matějů, který se v té době stal poslancem, vytvořil skvělý interdisciplinární pracovní tým a významnou část výkonů souvisejících s přípravou návrhu zákona se podařilo přenést i do našeho týmu na VŠFS. Úzce jsme spolupracovali s Nicolasem Baarem, světovou špičkou v dané oblasti, který připravoval obdobnou reformu ve Velké Británii. Během necelého roku byl zákon připraven se všemi podrobnostmi a podrobným zdůvodněním. V únoru 2002 byl návrh zákona ve své finální verzi projednáván v Poslanecké sněmovně a těsně neprošel.
To jsem nepovažoval za žádnou tragédii. Byla potřeba větší příprava z hlediska široké osvěty. O správnosti projektu jsem byl přesvědčen (a jsem přesvědčen dosud). Tehdy jsem se poprvé setkal s fenoménem neústupné iracionality, tj. tím, že část lidí se (jak říkám) "zapouzdří" a neslyší na logické a opodstatněné argumenty.
Intenzivní osvěta, kterou jsme prováděli, stimulovala vývoj týmového potenciálu. Podařilo se nám přesvědčit některé rektory veřejných škol, Studentskou komoru Rady vysokých škol, dokonce i stínového ministra školství J. Havla (mého bývalého studenta a osobního přítele).
Během zdokonalování modelu navrhovaného systému financování vysokého školství jsem přišel s myšlenkou absolventských sítí. Tj. produktem univerzity není jen dobře vzdělaný a i jinak připravený absolvent (lidský kapitál), ale trvale doplňovaná absolventská síť (sociální kapitál), která využívá nejnovějších poznatků výzkumu "mateřské" univerzity, jejich aplikováním v praxi získává konkurenční výhodu, absolventská síť, ve které nacházejí uplatnění čerství absolventi, kteří se učí týmově pracovat již během studia. I tuto představu budoucnosti univerzitního školství považuji za zásadní a perspektivně realizovatelnou.
Jak už to bývá, když je člověk blízko cíle, když už se má něco podařit, tak se to zpravidla pokazí.
(Pokračování)
Poznámka pod čarou:
Tento seriál vzniká z velmi bohaté diskuse k následujícímu článku:
Nebezpečné mutace, nebo portfolio vícenákazy?
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8959-nebezpecne-mutace-nebo-portfolio-vicenakazy.html
Jednotlivé díly seriálu jsou krátké, aby je čtenář mohl strávit. Zpravidla končí otázkou či nastolením problému, aby se čtenář mohl připravit na další pokračování. Je v něm důsledně rozlišeno to, co je obecně platné tvrzení, od hypotéz, jejichž platnost je nutné ověřit.
Tem, kdo bude seriál sledovat a s pochopením, zjistí prostřednictvím jednoduchých nástrojů teorie her, že nejen epidemii a chování koronavirus, ale i lidí, uvidí z nových zorných úhlů. Možná bude i překvapen, když např. zjistí, kdo, jak, s kým a proč hraje určité hry.
Zde jsou přehledně uspořádny odkazy na všechny předcházející díly:
https://radimvalencik.pise.cz/9167-o-kockach-mysich-koronaviru-a-nas-odkazy.html
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
a nově i zde (lepší a přehlednější):
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)