COVI-kávička 11.6. ČR +0,190 Rusko +11,7. Co dál?
Česká republika: +0,190 tisíc nových případů. Další rekord všedního dnes na cestě útlumu epidemie.
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
11,7 : 4,5 |
Dost proočkované Rusko má dost velký problém, na jehož možnost jsem upozornil už před měsícem. Příčina? Patrně ztráta trpělivosti a obezřetnosti Moskvanů i v některých dalších regionech.
Podobně hodně (víc než napůl) proočkované Chile začína mít velký problém, 7,7 nových případů a v několika významných okresech musela obnovit lockdown. Důvod - jednak kratší a méně intenzivní sluneční osvit, jednak zrychlení epidemie v okolních zemích (Brazílie, Argentina, Kolumbie stále vysoké hodnoty).
Pročkovaní Británie s dlouhým a intenzivním letním osvitem 7,4, to je také hodně nepříjemné.
Expandující Reunion už druhý den neuveřejnil hodnoty.
S tímto koronavirem se nežertuje.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
K aktuálnímu vývoji epidemie v Rusku
Přes FB jsem dostal toto skvělé doplnění od Hany Jelinkové k aktuálnímu vývoji epidemie v Rusku:
V Rusku to dnes dělá Moskva (přes 38 % z nově nakažených, neboli 3817/9977 z dneška (úterý 8. 6.).
Ohledně regionů, dneska R(t) ≥ 1 má 45 regionů z celkových 85 regionů (na konci minulého týdne těch regionů bylo šedesát). Je to ale také zkreslující údaj, protože tam jsou zahrnuty i regiony, které najednou vyskočí na 3, protože tři dny ze čtyř zachytili po 1 nakaženém a v tom předchozím období za čtyři dny zachytili jednoho nově nakaženého, další, jako třeba Kamčatský kraj pracuje např. s daty 42/40 nakažených, Republika Tyva 23/18, takových regionů je cca 10. Dalších cca 10 regionů se stabilně drží na R(t) = 1, ale nejsou to tytéž regiony. Ani ta Moskva není jednoznačná, jak ukazuje graf R(t) za poslední měsíc (od 9. 5. po 8. 6.):
Pokud si Moskvu uhlídají a neroztahají si to z ní po celé zemi, tak by se mohli nové vlně vyhnout. Ale je to hodně na hraně.
Přínosný rozhovor profesorky Sykové o viru, očkování, očekávaném průběhu epidemie/3
Profesorka Eva Syková, bývalá ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR, uveřejnila vyvážený a realistický rozhovor k epidemii koronaviru, do kterého v reakci na položené otázky začlenila i aktuální společenské kontexty. Stojí za to se s jeho obsahem seznámit. Uveřejňuji na pokračování, fialově odlišuji původní text od mého, otázky, které ji byly položeny, odlišuji proloženým textem, abych mohl zvýraznit to nejdůležitější z odpovědí E. Sykové:
3. část:
S počínáním opozice souvisí program Antibabiš, další nezdařený pokus o vyslovení nedůvěry vládě, no a ruku v ruce s ním i program Antizeman, kteří si vzali za své především senátoři, co neuspěli v prezidentské volbě, v čele s Pavlem Fischerem. Myslíte si, že to může na voliče ještě zabírat? Není to přiznání beznaděje, že stranám chybí nápady a vlastní pozitivní program pro blížící se podzimní volby?
Možná, že to zpočátku na některé voliče zabralo, ale nyní, když dojde na lámání chleba, bude pro některé voliče těžké si vybrat, koho volit. Opozice s programem Antibabiš a Antizeman částečně uspěla, ale už více neuspěje. Rozhodnutí senátního výboru, podat návrh na zbavení pana prezidenta funkce, se mi vůbec nelíbí. To, že pan prezident má diabetickou neuropatii a nemůže dobře chodit, ho vůbec neomezuje ve vykonávání funkce, k tomu potřebuje svoji hlavu a z tohoto hlediska jsou jeho schopnosti spíše obdivuhodné. Není figurkou bez vlastního názoru, a ne všichni s jeho názory musí souhlasit, ostatně to tak bylo u všech hlav státu. Už tady byly různé iniciativy kritizující vládu a prezidenta, postupně se lidé odklonili i od Milionu chvilek, jako od nedůvěryhodného hnutí, které dokázalo s lidmi dlouho manipulovat. Jenomže se prokázalo, že nemají rozumný program ani vedení. Pozitivní program ale chybí i opozičním stranám, chybí jim schopní lídři. Je to opravdu smutné, ale mnoho slušných a vzdělaných lidí do politiky nepůjde, nebo budou včas odstraněni, tak jako se to stalo i mně. Nikdy se mi žádné pochybení neprokázalo, ale podařilo se mě z politiky odstranit jako i mnoho jiných politiků. Já jsem ale především vědec, ovšem i ve vědě funguje závist a osobní msta. Mrzí mě, že se mne jako nejcitovanější české vědkyně nezastala Akademie věd ČR. Byla to špinavost, někteří kolegové totiž toužili po mých politických a vědeckých místech.
Šest let jste byla nestranickou senátorkou zvolenou na kandidátce ČSSD. Co říkáte situaci, v jaké se sociální demokracie nachází, a věříte, že se ještě dostane do Poslanecké sněmovny? Co ji v očích voličů nejvíc uškodilo?
Straně uškodil dlouhotrvající dojem nerozhodnosti, který vyvolala u veřejnosti. Mimo předsedy Hamáčka a ministryně Maláčové, kteří odvedli dobrou práci, se ostatní v ČSSD hašteřili, byli nerozhodní a voliči to vnímají jako slabost. Hodně voličů jí také přebralo ANO, které dělá spíše levicovou a prosociální politiku. Já sociální demokracii přeji, aby se do Sněmovny dostala a plnila svůj sociálně-demokratický program. Jejím hlavním nedostatkem jsou lidé, kteří za ni kandidují. Kde jsou lékaři, právníci, učitelé a podobně? Prostě ČSSD nepřichází s novou vládní strategií a nemá ve svých řadách silné osobnosti.
Pro volební kampaň bude určitě důležité, jak budou kandidující strany prezentovány v médiích. Jak v té souvislosti působí, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání opakovaně upozornila Českou televizi na porušení zákona v souvislosti s referováním o politicích a politických stranách? Je ČT garantem férové politické soutěže v médiu, jehož provoz jako koncesionáři všichni platíme?
Já osobně jsem s Českou televizí nespokojena. Nemohu se ubránit dojmu, že není nezávislá a je ovlivňována mocenskými strukturami. Má daleko do nezávislého media. V ČT pracují pouze naprosto loajální lidé, kteří, pokud neplní dohodnutou strategii, musí odejít. Někteří politici a odborníci jsou do České televize zváni pořád, jiní tam nesmějí. Názorová pluralita v ČT zcela chybí. Současná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se snaží nesrovnalosti řešit, upozornila na několik pozoruhodných věcí a uvidí se, jak se s tím dále ČT vypořádá. Nemělo by váznout jmenování nových členů Rady. Media jsou mocný nástroj politiky a nejsou-li nestranná, ohrožuje to samotný princip demokracie. Navíc multimilionáři ovlivňují dnes média u nás i v západních demokraciích víc a víc, je to nová éra skryté vlády oligarchů.
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
Aktuální reflexe doby: Čím začít
Z téměř dvou stovek, většinou pozitivních komentářů k rozhovoru se mnou v Parlamentních listech, který byl uveřejněn 6. června, mě nejvíce potěšil tento:
"Najděte a přečtěte si dva dopisy pana prof. Piťhy, a spojte si to s tím, co zde píše doc. Valenčik. Každý úplně jinak dospěl ke stejnému zavěru. Vytvařet a posilovat význam a funkčnost malých, mezigeneračních skupin lidí, kteří se navzájem znají a důvěřují jeden druhému. Nejde už jen o kritiku, ale o řešení!!"
06.06.2021 20:36:32
Ano. Je třeba nejen hledat řešení, ale i začít realizovat kroky, které jsou řešením. K tomu v seriámu připojím následující úvahu související s rolí toho, čemu říkám tvůrčí mezigenerační týmy (TMT).
Jeden z možných a přínosných pohledů na společenskou realitu je hledání odpovědi na otázku, co je evolučně stabilní strategií lidských komunit. V seriálu, který jsem na toto téma před časem zveřejnil, jsem otázku nastolil jak na celospolečenské úrovni, tj. makroúrovni (tj. úrovni velmi velkých komunit, jakými je stát, skupina států, případně i celá globální společnost), tak i na mikroúrovni, kde šlo právě o význam TMT.
Pokud jde o makroúroveň, tak zde lze evolučně stabilní strategii zatím vyjádřit jen velmi obecně. Jedná se o společnost, ve které je svobodný rozvoj (návazně i uchování a uplatnění) schopností každého (který se současně stává nejvýznamnějším faktorem určujícím dynamiku a kvalitu ekonomickéo růstu) podmínkou svobodného rozvoje schopností všech. Jednou z konkretizací tohoto obecného vymezení může být zdokonalování ekonomického systému tak, aby investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu byly využívány podle míry jejich výnosnosti, resp. aby (formou komplexních reforem) byly odstraňovány bariéry, které tomu brání.
Mnohem konkrétněji lze problematiku evolučně stabilní strategie vyjádřit na mikroúrovni. Zde lze formulovat celou řadu velmi užitečných doporučení vycházejících z prací R. Axelroda (připravují uveřejnit sérii o jeho významném díle) a E. Ostrom (část jejího odkazu jsem připomenul již dříve).
Obě úrovně spolu souvisejí. V podmínkách, kdy dojde k výrazným deformacím institucionálního systému společnosti (a k té došlo) a kdy nás čekají turbulence v různých oblastech (ekonomické i politické) je pro celkovou nápravu nutné připravit podmínky na mikroúrovni. Zde může každý udělat velmi mnoho, když se kolem sebe podívá a bez ohledu na svůj věk či profesi, bez ohledu na stávající úroveň svého vzdělání se podívá, z čeho v jeho okolí a v oblasti jeho zájmů by mohl vyrůst či již působí dlouhodobě dynamicky stabilní TMT. Následně se pak stát jeho součástí, případně alespoň součástí prostředí příznivců, ve kterém tým působí. A to z následující triviálních důvodů:
1. Nikdo nic sám změnit nedokáže. A každá změna k lepšímu musí začínat něčím konkrétním.
2. Každý z nás má tendenci přeceňovat se. Pokud působíme v nějakém týmu a tento tým je pro nás významnou hodnotou, každý si brzy můžeme udělat představu o tom, co skutečně dokážeme a v čem můžeme být přínosní. Pokud zůstaneme sami, čeká nás tváří v tvář nemožnosti cokoli změnit či ovlivnit temnice zatrpklosti.
3. Současné problémy jsou skutečně obrovské (hluboké deformace ekonomického a institucionálního systému v lokálním i globálním měřítku, jdeme do turbulencí). Z pozice osamělého jedince má každý tendenci vytvářet si o příčinách a cestách řešení problémů velmki zjednodušenou představu, a to prostě proto, že v situaci, kdy nemá představu o možnosti změny, podvědomně ani hloubků problémů vidět nechce. Dává přednost žití v iluzi, že se jednou, až bude nejhůř, až budou lidé dostatečně naštvaní, něco změní k lepšímu. Tím se ovšem stává nositelem názorů, kterými skutečné změně brání.
Ve vztahu perspektivního TMT a člověka, který chce něco měnit k lepšímu, pozitivně ovlivnit současný vývoj, něco řešit apod. to platí vzájemně. Tam, kde vzniká či již působí perspektivní TMT, tam by měl iniciovat vznik aktivit (popularizačních, zábavných, tématicky zaměřených), kterými by umožnil, aby jeho širší okolí vytvářeli sympatizanti, kteří mu mohou různou formou napomoci.
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
a nově i zde (lepší a přehlednější):
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)