COVI-kávička 1.8. ČR +0,117 USA +51,9. Co dál?
Česká republika: +0,117 tisíc nových případů.O chlup méně než minulý týden.
USA +51,9 tisíc nových případů, i o víkendu světový lídr.
Evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
23,8 : 23,5 |
Podle očekávání nejdramatičtější souboj. Tentokrát je na tom Francie o trochu lépe než Rusko.
Celý svět mírný víkendový pokles, ale:
Olympijské Japonsko mírně vzrostlo na +10,7 tisíc nových případů.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Začíná být veselo:
Kdo zneužívá strašení, dokonce nahánění hrůzy?!
Pamatujete si tu dojemnou péči popíračů o zdraví lidí, které by mohlo utrpět v důsledku "strašení"? Za strašení se označovalo zveřejňování objektivních dat o vývoji epidemie, analýza chování viru, odborné diskuse na toto téma atd.
Ti, kteří se seriózně zabývali otázkou, s čím máme co do činění, byli obviňováni, že straší lidi a tím u nich vyvolávají stres se všemi důsledky na jejich zdraví.
Tak teď se ti popírači vybarvili. Toto roznáší jako nákazu a už vůbec je nezajímá dopad na zdraví lidí, zkrátka dvojí metr jak vyšitý:
A dobře si promyslete i dobře si zapamatujte: Tam, kde se používá dvojí metr, tam je manipulace.
Jakmile se někdo sníží k takto zjevně použitému dvojímu metru, je typickou obtí manipulace, která se snaží v intencích svého loutkovodiče (současné globální moci) zmanipulovat druhé. Proč? No přece v duchu zásady "čím hůř, tím líp".
Těch, kteří rozšiřují tyto fejky, si nevážím. Nikdy se poctivě nesnažili poznávat svět, ve kterém žijí. Ani v přírodovědecké, ani ve společenské rovině. A teď jim globální moc nabídla možnost vyrovnat se se svým mindrákem. Z pozic své nedovzdělanosti a omezenosti označit za omezené normální lidi. Jaká to slast! To už stojí za trochu, tedy spíše hodně zaslepenosti, agresivity, bezohlednosti...
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
K připravované monografii o tvůrčích mezigeneračních týmech/27
Začalo období prázdnin a podle svého předsevzetí jsem začal dávat dohromady týmově připravenou monografii s pracovním názvem "Tvůrčí mezigenerační týmy – základ inovačního potenciálu i realizátor změn".
Průběžně budu informovat o postupu práce. Z technických důvodů jsou zdroje (litaratura) uvedeny v první kapitole, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/9643-covi-kavicka-29-7-cr-0-195-usa-84-5-co-dal.html
Zde je čtvrtá část první kapitoly, která vychází z textu P. Wawrosze:
Kdy se vyplatí spolupracovat: Teoretická východiska – IV.
Postupy a podmínky, které dle Axelrod (1984, s. 110 a 126) napomáhají spolupráci, jsou následující[1]:
- omezovat závist,
- omezovat pokušení, aby některý z hráčů přestal spolupracovat
- reagovat jak na spolupráci, tak nespolupráci,
- změnit pohled hráčů na hodnocení přítomnosti a budoucnosti,
- změnit výplatní matice,
- změnit povědomí o minulosti, podporovat opakovanou spolupráci,
- nevytvářet příliš složitá pravidla.
Je třeba ještě jednou zdůraznit, že zde uvedený výčet není úplným. Jiné prameny[2] uvádějí další podmínky a postupy. V Axelrod (1984) zmíněné postupy však úzce souvisí s problematikou institucí, s vlastnostmi i cíli, které by jednotlivé instituce měly splňovat. Platí přitom, že pokud jednotlivé instituce budou v souladu se zde uvedenými podmínkami, budou vytvořeny předpoklady pro vytváření institucionální rovnováhy. Pro naše potřeby hledání podmínek dynamické stability TMT bude potřeba tato doporučení modifikovat. Je ovšem dobré znát jejich původní podobu, protože z nich vycházela i E. Ostromová. Rovněž tak je důležité si povšimnout, že uvedená doporučení mají svůj původ jednak v inspiracích pocházejících z konceptů a modelů poskytovaných teorií her, tak i z empirických zkušeností.
Omezení závisti
Ekonomická teorie, sociologie i další vědy si jsou vědomy faktu, že člověka nezajímá pouze jeho absolutní postavení (např. absolutní výše majetku, příjmů apod.), ale rovněž relativní postavení (jeho výše majetku, příjmů apod. ve srovnání s výší majetku a příjmů jiných osob). Lidé tedy srovnávají své postavení s postavením dalších osob, přičemž pokud je toto jejich postavení ve srovnání s jinými odlišné, tak nemusí být spokojeni a mohou úspěšnějším subjektům závidět (Coyle 2010). Nejrůznější empirické průzkumy potom ukazují, že lidé mohou preferovat zvýšení svého relativního postavení i za cenu snížení absolutního postavení[3].
Důvody pro toto chování jsou hluboce racionální. Pokud mají lidé horší relativní postavení, mají zpravidla i méně investičních příležitostí, respektive disponují horšími investičními příležitostmi, takže jsou s velkou pravděpodobností znevýhodněni ve svém úsilí své postavení zlepšit. Naopak při přibližně stejném relativním postavení, má každý přibližně stejnou šanci své postavení změnit[4]. Jedná se dílčí projev důsledků investování do společenské pozice, které jsme podrobně rozebrali v přecházející monografii (Valenčík a kol., 2020).
Velké relativní rozdíly potom logicky vyvolávají závist. V praxi se daná závist může projevit kriminalitou, neochotou pracovat (nabízet své výrobní faktory lidem, kteří jsou na tom lépe), ale i sociálními nepokoji, bouřemi, v krajních případech i revolucemi apod.
K řešení daného problému ovšem nestačí jen morální apel, aby lidé nebyli závistí. Je třeba vytvářet podmínky pro to, aby se ve společnosti relativní rozdíly neprohlubovaly. Nutnou podmínkou zde je, aby i lidé s nízkým majetkem a příjmy (nižšími, než kterými disponuje jejich okolí) měli šanci svůj příjem a majetek zvětšit, a to prostřednictvím investic do svých schopností, protože tak získají praktické schopnosti nutné k jejich vyšší produktivitě a tím i vyšším příjmům.
Základní otázky teorie finančních trhů proto zní: Co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti?
Hlubší smysl a společenský kontext této otázky vyvstane, pokud si uvědomíme, že součástí vícedimenzionálního spektra investičních příležitostí jsou i investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností (Becker 1993), Carmichel 2017), (Friedman 1957).
Pokud by byly investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti, byl by ekonomický systém maximálně efektivní a současně spravedlivý (ve smyslu dynamického pojetí spravedlnosti založené na tom, aby každý měl vytvořeny podmínky pro plný rozvoj a uplatnění svých schopností tak, aby to bylo výhodné i pro všechny ostatní). Jedná se tak o určitý pohled na obecně vývojové směřování společnosti i finančních trhů, (Neumann 1945-1946), (Palacios 2007), (Psárská 2019).
(Pokračování)
[1] Uveďme zde, že samotný Axelrod těmito postupy navrhuje, jak řešit situace her s opakováním, které mají charakter Vězňova dilematu. Jeho rady směřují přímo k samotným hráčům a říkají, jací by hráči měli být. V souladu s celým textem se lze ale domnívat, že není účinné pouze vysílat morální apely, respektive rady. Je nutné zajistit, aby tyto rady byly prakticky uskutečňovány. Tento text proto usiluje o praktickou realizaci jednotlivých rad (postupů).
[2] Např. Plamínek (1994), Lambsdorff (2007), Kolokoltsov a Malafeyev (2010). Podobné podmínky, jaké uvádí Axelrod (1984), jsou však uvedeny např. v Ostrom (1998).
[3] Konkrétním příkladem je studie Fischer a Tolgler (2008), která zkoumala výsledky průzkumu uskutečněného v roce 1996, ve kterém přes 30 000 osob z cca 30 národů a národností mj. odpovídalo na následující otázku: "Představte si, že si mát vybrat mezi světem A, ve kterém budete vydělávat 110 000 USD, ale ostatní budou vydělávat 200 000 USD nebo mezi světem B, ve kterém budete vydělávat 100 000 USD, ale ostatní budou vydělávat 85 000 USD, pro který svět se rozhodnete?" I když ve světě A by dotázaný měl větší absolutní příjem, většina dotázaných volila svět B. Ačkoliv k takto formulované otázce lze mít výhrady (viz Wawrosz 2006), studie ukazuje vliv relativní pozice. Obdobně ukazují vliv relativní pozice experimenty, ve kterých hráč A získá určitou částku a nabízí hráči B libovolný podíl z této částky. Pokud hráč B nabídku přijme, je částka dle nabídky rozdělena mezi hráče A a B, pokud nepřijme, nezískává žádný hráč nic. Experimenty opakovaně prokázaly, že hráči B odmítají malé částky, ačkoliv i přijetím této malé částky by na tom byli lépe. Blíže viz např. Ostrom (1998), Frey a Stutzer (2000), Mace (2000), Frank a Bernanke (2002), Michl (2009), Coyle (2010).
[4] Blíže např. Valenčík (2008).
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
a nově i zde (lepší a přehlednější):
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)