Evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
Rusko : Francie |
22,8 : 19,6 |
Francie zase o něco málo lepší.
Olympijské Japonsko vzdor všem opatřením další skok, a to na +12,3 tisíc nových případů.
Británie +24,5 tisíc nových případů.To je hodně.
Kuba vyrostla až na +9,7 tisíc nových případů.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Jak je to s vývoje očkování v jednotlivých zemích?
Dostal jsem dotaz, jak probíhá očkování v jednotlivých zemích. Takže
Tady je stručný přehled:
Rekordmanem v proočkovanosti byly k 20. červenci Spojené arabské emiráty (SAE). Procento těch, kteří dostali jednu nebo dvě dávky vakcíny, bylo 76,73 %; plně očkovaných (těch, kteří dostali dvě dávky) bylo 67,55 %. V první skupině se umístil Izrael s 61,65 % a 56,37 %. Ale některé další země z vedoucí skupiny: Kanada - 69,78 a 51,03 %; Nizozemsko - 67,93 a 46,09 %; Velká Británie - 67,90 a 53,10 %; Německo - 59,58 a 46,76 %; USA - 55,99 a 48,53 %. Rusko je uprostřed světa: 22,73 % a 14,79 %. Existuje však velké množství zemí, kde očkování nebylo úspěšné. Zde je několik údajů: Rwanda, 3,00 a 1,90 %; Pákistán, 4,13 a 2,02 %; Republika Kongo, 2,89 a 0,28 %; Nigérie, 1,20 a 0,66 %. Takových zemí je mnoho a dohromady v nich žije téměř polovina světové populace.
Tady lze sledovat vývoj každý den:
https://databezpatosu.sk/stav-ockovania-covid-19-vo-svete/
Například ČR k 31.7.:
Jedna dávka 52,67 %,
Dvě dávky 45,18 %
Tady je přehledná mapa světa:
Mapa je na uvedeném idkazu interaktivní, stačí kliknout na zemi a ukáže se vám třeba:
Czechia
(31.07.2021)
(Johnson&Johnson, Moderna, Oxford/AstraZeneca, Pfizer/BioNTech)
96.57 - Celkový počet aplikovaných vakcín na 100 ľudí (62. poradie)
52.67%/45.18% - Zaočkovanie aspoň prvá/obe dávky
10 341 696 - Celkový počet aplikovaných vakcín
Celkový počet aplikovaných vakcín na 100 ľudí
171,730
Příjemnou zábavu, zjistíte zajímavé věci.
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
K připravované monografii o tvůrčích mezigeneračních týmech/29
Začalo období prázdnin a podle svého předsevzetí jsem začal dávat dohromady týmově připravenou monografii s pracovním názvem "Tvůrčí mezigenerační týmy – základ inovačního potenciálu i realizátor změn".
Průběžně budu informovat o postupu práce.
Z technických důvodů jsou zdroje (literatura) uvedeny v první kapitole, viz:https://radimvalencik.pise.cz/9643-covi-kavicka-29-7-cr-0-195-usa-84-5-co-dal.html
Zde je šestá část první kapitoly, která vychází z textu P. Wawrosze:
Kdy se vyplatí spolupracovat: Teoretická východiska – VI.
Příjmy jednotlivých hráčů dávající celkovou výplatní matici hry logicky patří k nejvýznamnějším pobídkám, které ovlivňují chování lidí. Budou-li osoby, které spolupracují, mít lepší příjmy (obecně výnosy) než osoby, jež nespolupracují, bude daná skutečnost nejlepší pobídkou pro spolupráci. Změna výplatní matice však nenastává sama o sobě. Nutnou podmínkou je, že exitující instituce spolupráci podporují, čili že zajišťují, aby spolupracující osoby měly dlouhodobě vyšší příjmy (výnosy) než osoby nespolupracující. Pokud jsou totiž pobídky orientovány na krátkodobé efekty spolupráce, může tato krátkodobá spolupráce převažovat, což může přinášet negativní důsledky. Jako určitou analogii lze uvést jednu z příčin ekonomické krize, která postihla řadu zemí od roku 2008. Jednalo se o odměňování manažerů podle krátkodobého ekonomického zisku. Jak uvádí literatura[1], manažeři dostávali manažerské bonusy na základě krátkodobých (čtvrtletních či ročních) výsledků. To je nutilo provádět riskantní investice, které krátkodobě mohly být velmi vysoké (obzvláště, pokud byly prováděny s pákovým efektem[2]), dlouhodobě při poklesu trhu však přinesly velké ztráty. U krátkodobých investic se obecně projevuje situace klasického vězňova dilematu – pokud investuje jeden nebo málo investorů, budou investice vysoké, pokud investuje řada investorů, zvyšuje se nebezpečí ztráty. Začne se totiž uplatňovat zákon klesajících mezních výnosů, protože krátkodobé investice si jsou typově podobné. Dále dochází k růstu nabídky investičních prostředků a tudíž i k poklesu jejich ceny (výnosu). Obdobně lze konstatovat, formy, které vedou ke krátkodobým efektům spolupráce, si jsou obvykle typově podobné, takže v jejich případě obvykle platí zákon klesajících mezních výnosů, jenž v konečném důsledku vede k vyčerpání těchto krátkodobých efektů. To může obecně snižovat ochotu jednotlivých hráčů spolupracovat.
Jednou z cest, jak podporovat dlouhodobou spolupráci, spočívá dle Becker (1997) v rozvíjení představivostního kapitálu člověka, aby člověk byl schopen současným statkům, které právě spotřebovává, přiřadit i část hodnoty budoucích statků, jež v důsledku aktuální spotřeby bude spotřebovávat v budoucnu. Teorie zde uvádí[3], že rozvoj tohoto představivostního kapitálu je možný - lidská psychika, konkrétně pak její prožitkový mechanismus, má schopnost reagovat na změnu podmínek tak, aby to, co zprostředkovává dosažení slasti, samo slast přinášelo. Nutnou podmínkou ovšem jsou investice do lidských schopností – představivostní kapitál se rozvíjí tehdy, pokud lidé rozvinou své primární schopnosti (číst, psát, počítat) i sekundární schopnosti (schopnost využívat již existující poznatky)[4]. Budou-li mít jednotliví lidé (členové systému, hráči) dostatečným způsobem rozvinut představivostní kapitál, dokážou si představit i dlouhodobé efekty spolupráce, které ve svém souhrnu (sumě) přinášejí vyšší výnos než efekty krátkodobé, a nebudou tedy tyto krátkodobé efekty preferovat.
Změnit povědomí o minulosti, podporovat opakovanou spolupráci
Bod "změnit povědomí o minulosti, podporovat opakovanou spolupráci" se týká časových aspektů spolupráce. Tento bod jednak řeší problematiku minulosti, kdy neznalost o minulém vývoji může být významným aspektem, který brání navázání spolupráce, a jednak se zabývá konkrétními nástroji, jak nově vzniklou spolupráci učinit dlouhodobou.
Minulost hráčů je důležitá z důvodu, že na počátku každé spolupráce nemá nikdo ze zájemců o spolupráci jistotu, zdali ostatní hráči vskutku budou spolupracovat nebo nikoliv. Jednotliví hráči se tedy nacházejí v prostředí strategické nejistoty[5]. Instituce mohou tuto strategickou nejistotu snižovat, sami o sobě však nemusí být dostatečnou pobídkou ke spolupráci. I přes fungující instituce a institucionální governance platí, že v případě porušení spolupráce vznikají straně, jež je porušením postižena, náklady a škody. K těmto nákladům logicky patří i náklady obětované příležitosti, které vznikají v důsledku toho, že při vymáhání své oprávněné pohledávky daný subjekt nemůže vykonávat jiné aktivity.
Tyto náklady zpravidla strana, která je porušením spolupráce postižena, nemá nahrazeny. Informace o minulém chování potom mohou strategickou nejistotu významným způsobem snižovat – mohou kupř. vést k tomu, že subjekt A nezačne spolupracovat se subjektem B, právě proto, že subjekt B v minulosti nespolupracoval. Subjekt A se tak vyhne eventuálním nákladům (včetně nákladů obětované příležitosti) spojených s rizikem možnosti nespolupráce subjektu B. Obecně zde platí: pokud v minulosti někdo spolupracoval, dodržoval pravidla spolupráce, může to být významnou referencí pro budoucí spolupráci. Minulost hráče je tedy významným signálem, referenčním znakem. Je zřejmé, že změnit povědomí o své minulosti musí být cílem a úkolem samotných hráčů. Pozitivní referenční znaky získají především svým chováním.[6]
Nicméně samotné spolupracující chování v minulosti nemusí být dostatečnou podmínkou toho, že noví hráči začnou s danou osobou spolupracovat. Informace o minulém chování se k nim nemusí dostat, mohou je pokládat za nedůvěryhodné apod. I zde platí, že musí existovat instituce, které napomohou tomu, aby byly zveřejňovány pravdivé informace, aby bylo možno dané informace šířit a využívat. Rovněž musí existovat organizace, jež se dokáží za jednotlivé členy systému zaručit, poskytnout reference apod. Samotná existence a činnost těchto organizací musí být rovněž upravena příslušnými formálními a neformálními institucemi. Z hlediska existence různých organizací je třeba ještě zmínit, že největší problém se získáním důvěry mají mladí lidé, tedy osoby, které objektivně nemohly v důsledku své krátké minulosti příliš prokázat, že dokázaly spolupracovat a že neporušovaly pravidla spolupráce. U mladých lidí krom toho existují i další rizika porušení spolupráce. Jak konstatuje psychologická teorie[7], osobnostní struktura mladého člověka je ve stádiu prudkého vývoje, s tímto stádiem je spojeno časté střídání názorů, postojů apod. Existují zde tedy významné objektivní faktory, jež člověka nutí porušovat pravidla a zrazovat spolupráci, takže spolupráce s danými subjekty je více riziková. Určitou dodatečnou záruku potom může dát prostředí (tedy organizace), v němž se mladý člověk pohyboval – např. prostředí některých mládežnických organizací, církví apod. Pokud se jedná o prostředí, ve kterém k důležitým hodnotám (z pohledu institucionální ekonomie tedy neformálním institucím) patří úcta k přijatým závazkům, čestnosti apod., je větší pravděpodobnost, že si dotyčná osoba dané hodnoty osvojila a že se jimi bude ve svém životě řídit. Uveďme zde, že Axelrod (1984) výchovu ke spolupráci v podobě vštěpování hodnot a dovedností podporujících spolupráci rovněž pokládá za důležitou podmínku vzniku spolupracujícího systému, respektive systému, ve kterém jednotlivé osoby dodržují své závazky[8].
(Pokračování)
[1] European Commission (2009).
[2] Pákovým efektem zde rozumíme situaci, investor investuje pouze část svých (vlastních) prostředků, zbytek si vypůjčuje. Pokud je investice zisková, nemá problém půjčku vrátit, je-li ale ztrátová, dostává se do problémů nejen investor, ale i jeho věřitelé. Existují i poněkud odlišné definice tohoto efektu. Podrobněji např. Jílek (2009).
[3] Např. Nakonečný (2009), Heissler, Valenčík, Wawrosz (2010b).
[4] Valenčík, Wawrosz, Bedredtinov (2007b), respektive Heissler, Valenčík a Wawrosz (2010b).
[5] Viz subkapitola 2.5.
[6] Odsud je mj. zřejmé, proč jsou tak ostré spory o pojetí dějin a výklad dějin. Je to zápas o uchování národní identity, o podporu ochoty lidí vzájemně spolupracovat na jedné straně, na straně druhé pak o vytvoření základu, pro vnášení konfrontačních vztahů do společnosti. Podobně se to projevuje i na nižší úrovni, kde vznikají a kde se rozhoduje o uchování TMT.
[7] Nakonečný (2009), Zuska (2001).
[8] Samotná otázka forem a zejména cílů výchovy je velkým tématem, které však musí zůstat mimo těžiště této práce. Jedná se o obecnou filosofickou otázku. Blíže např. Pelcová (2001), Pelcová (2004).
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
a nově i zde (lepší a přehlednější):
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)